Hodně emotivní bývá při každém utkání kostelecký házenkářský patriot Jan Ševčík, a v rámci včerejšího derby s Prostějovem jeho vyhecovanost ještě vzrostla na vyšší úroveň. Což Honzovi prospělo, zejména do přestávky se mu velmi dařilo. Jeho souhrnný podíl na triumfu 31:23 byl markantní, vstřelil totiž hned 7 branek. Není tak divu, že exkluzivní rozhovor pro Večerník se nesl v rozpustilém duchu.

 

* Jaký to byl zápas z vašeho pohledu?

„Pro mě s velkými emocemi, protože už jako malý jsem tohle derby nějak vnímal a vždycky jsem si ho chtěl zahrát. Dnes šlo právě o moje první derby proti Prostějovu v roli hráče, velice jsem ho chtěl vyhrát. První poločas byl ještě takový nervóznější, ale ve druhém jsme to zlomili na naši stranu. Posledních deset minut už se z mého pohledu jen dohrávalo, žádná větší hrozba od hostů v závěru nebyla.“

* Takže nahecovaný jste dnes byl ještě víc než obvykle?

„Já mám kostelecký klub hluboko v srdci, vyrůstal jsem tady a odmala chodil s taťkou na zápasy. Pro mě je to tedy srdeční záležitost, za Kostelec se vždycky budu rvát nejvíc, co půjde. Vyhecovaný jsem byl hlavně proto, derby to možná ještě znásobilo.“

* Těší vás vítězství nad Sokolem II tím víc, že se vám osobně dařilo?

„Je to pro mě taková nastavená hodnota, ale v porovnání s výsledkem tohle neznamená nic. Když nedám ani gól, budu mít nula asistencí a náš tým přesto vyhraje, budu spokojený. Rozhodující prostě vždy je, jak se daří mužstvu. My teď máme už šest utkání bez porážky, což je krásné. A chceme tuhle sérii natahovat, co nejdál to půjde. Jít pořád zápas od zápasu, za týden zvládnout venku Nové Bránice, pak se uvidí.“

* Díky čemu se vám po vstupních dvou porážkách začalo tak dařit?

„S klukama v šatně jsme si ty první dva nepovedené zápasy vyříkali, už jste o tom v novinách psali. Věděli jsme, že s takovými výkony to dál nepůjde, že musíme všichni společně přidat. Tahle slova padla na úrodnou půdu, od té doby víc bojujeme i trpělivě hrajeme to, co chceme a co bychom měli. Všechno dohromady si sedlo. No a uvidíme, kam až to dotáhneme.“