Lidé si ji pamatují především jako velmi aktivní propagátorku lidové kultury, tradic a spolkového života na Hané. Mnoho let stála v čele asociace folklorních souborů a muzik. Bez její energie si nelze představit každoroční Setkání Hanáků… dlouhé roky taky úspěšně podniká v oblasti bydlení a nemovitostí. Teď ale především kandiduje do Senátu. Mezi témata, která by v horní komoře parlamentu ráda řešila, jsou dostupnost bydlení, kvalita potravin a také problematika péče o seniory.

 

* Kandidujete jako nezávislá, ale nominovali vás Lidovci. Není to v dnešní době, kdy tahle politická strana čelí řadě problémů, trochu hendikep?

„I když kandiduji pod jejich záštitou, tak se při rozhodování o jednotlivých tématech řídím jen vlastním úsudkem.  Jak vždycky říkám: Mám svou hlavu. A taky nejsem slepá a vidím problémy lidovecké politiky. Výtky slyším od lidí prakticky denně, když se snažím postupně navštívit všech 111 obcí volebního obvodu Prostějovska, Konicka a části Přerovska. Stejně mě to ale neodrazuje od toho, abych své jméno, které je vlastně i mou značkou, spojila právě s touto stranou. Je to jediný subjekt na české politické mapě, jehož program je postavený na konzervativních hodnotách s otevřeným (liberálním) pohledem do budoucna.“

* Co bysta jako senátorka ráda dokázala, udělala, změnila? 

„Už ve vaší otázce je kousek odpovědi. Já bych opravdu ráda některé věci změnila. Je nejvyšší čas začít systematicky pracovat na dostupnosti bydlení, umožnit lidem jíst lokálně, a přitom za dostupnou cenu a udělat z důstojného života seniorů prioritní téma.“

* A péče o starší členy naší společnosti podle vás vás nejsou prioritou?

„Rozhodně ne. Mám za to, že společnost je vůči potřebám a zájmům seniorů většinově lhostejná. A ne, není to jen pocit či dojem, je to moje postupně se potvrzující přesvědčení. Jsem velmi často mezi lidmi. Naslouchám jejich příběhům a potřebám. Mají obavy z nemoci a z toho, že se o ně náš systém nedokáže postarat. Přejí si svůj život dožít doma, mezi svými, ale obávají se, že to nepůjde. Vadí jim zrušení dosavadního schématu valorizace důchodů. Bojují se špatnou dopravní dostupností na řadě míst. Takže prostoru ke změně je opravdu hodně. Ale víte, co se mi hlavě honí ze všeho nejvíc?“

* Nevím, povídejte…

„Myslím si, že změna nemusí vždy znamenat nové věci. Ale také návrat ke starým, osvědčeným. Zejména ve chvíli, kdy se moderní prvky, které mám jinak velmi ráda, ukážou jako problematické. Můj pohled na svět a jeho problémy vychází ze mých celoživotních zkušeností, a tedy také z toho, co nám ukazuje lidová kultura. Dnes na její principy mnohdy složitě přicházíme a překvapeně znovu-objevujeme. Fakt, že jsme ztratili kontakt se svými kořeny, považuji za chybu. Ale nemyslím to negativně – jen si toho všímám a všem říkám: nikdy není pozdě své kořeny znovu nalézt a s nimi si najít odpovědi na otázky, které si sami v životě klademe. A možná také nalézt část životního klidu.“

* Takže folklor a tradice jako inspirace?

„Samozřejmě! Pro mě je to dokonalý otisk způsobu života předků, jejich zkušeností a smýšlení o životě a o přírodě. Jsou to věci, na které jsme skoro úplně zapomněli. Tradice a to, odkud jsme přišli, nás odlišuje od zbytku jinak už velmi globalizovaného a uniformního světa, který řadu z nás unavuje. Je to naše “konkurenční výhoda”. Víc, než si myslíme.“