Jeho otec byl vyhlášen Zbrojovákem století, on sám se stal v závěru kariéry ikonou prostějovské kopané. Vysoká postava jej předurčovala být dobrým hlavičkářem, však také branky hlavou byly jeho oblíbenou disciplínou. Bývalý kapitán eskáčka Karel Kroupa (na snímku) v hanáckém klubu zůstal a proniká tak do tajů sportovního managementu. S profesionálem každým coulem, vůdčí osobností kabiny a hráčem s korektním přístupem k médiím jsme si tentokrát povídali nejen o jeho nové roli, dalších profesních vyhlídkách, ale i o fotbale obecně, co jej kromě covidu v české kotlině v současnosti trápí.

* Jak se s půlročním odstupem ohlížíte za svou hráčskou kariérou?

„V hlavě mi to už přepnulo do funkcionářské polohy, i když ještě hraji krajský přebor za Svratku Brno. Vrcholová kariéra je aůe uzavřenou záležitostí. Díky pozvolnému přechodu do nové role a tím, že fotbal na nějaké úrovni stále hraji, nebyl přechod nijak zlomový. Na nějaké deprese to určitě nebylo. (úsměv) Když vidím kluky, jak se chystají před zápasem, je cítit zápasové napětí a soustředění před zápasem, tak v tu chvíli mi fotbal hodně chybí. Nejraději bych sundal civilní šaty a šel s nimi na hřiště. To tam samozřejmě vždycky je a ještě nějakou dobu bude.“

* Jak se sžíváte s novou rolí v klubu?

„Během posledního půl roku své aktivní kariéry jsem měl to štěstí, že jsem už mohl nakouknout pod pokličku fotbalového managementu. Takže jsem tak nějak volně přešel z hřiště do funkce sportovního manažera, ale pořád to beru tak, že jsem učedník na začátku funkcionářské kariéry. Po půl roce jsem ale zase o kousek dál. Přínosem samozřejmě je, že se mohu dívat na práci Ládi Dudíka a ostatních a učit se tomuto ‚řemeslu‘. A samozřejmě přicházet s vlastními poznatky a zkušenostmi, které jsem za léta ve fotbale posbíral.“

* Na hřištích vrcholového fotbalu jste strávil dvaadvacet let, z toho víc než čtvrtinu doby v Prostějově. Dělíte vy sám svoji kariéru na dobu „před Prostějovem“ a v Prostějově? Šest let v jednom klubu je přece jen dlouhá doba...

„Určitě to dlouhá doba je a na rovinu říkám, když jsem v roce 2014 přijel do Prostějova, sedl si s Františkem Jurou na stadionu a říkali si první nástřel, co bychom od sebe očekávali, tak jsem netušil, že v Prostějově nakonec strávím jako hráč šest let. A poté se tady budu funkcionářsky dále rozvíjet. Opět se ukázala stará pravda, že vše špatné je k něčemu dobré. Musel jsem tenkrát odejít ze Zbrojovky a v tu chvíli se naskytla příležitost v Prostějově.“

* Během prvních tří čtvrtin své hráčské kariéry jste prošel kluby zvučných jmen, hrál jste nejvyšší soutěž, byl jste na Slovensku, v Turecku, byl jste ale jedním z mnoha hráčů týmu. V Prostějově jste sice hrál nižší soutěže, na druhou stranu jste se stal bez nadsázky ikonou prostějovského fotbalu. Co je pro vás v tomto srovnání cennější?

„Vážím si toho, kam jsem to v Prostějově dotáhl, a že jsem tu možnost měl. Za svou kariéru jsem toho prošel dost a netušil jsem, že ve čtyřiatřiceti letech, kdy jsem přišel do Prostějova, ještě odehraji šest let. Nenapadlo mě, že tak dlouhou dobu ještě strávím v jednom klubu ve třetí a druhé lize. Určitě toho nelituji a jsem tomu rád, jak konec mojí hráčské kariéry dopadl. Prostějov neřadím pod Zbrojovku, ale na stejnou úroveň, pochopitelně tu nejvyšší. Přitom Zbrojovka mě fotbalově vychovala a přivedla k velkému fotbalu.“

* Zmínil jste svoje účinkování ve Svratce Brno, je samozřejmě smůla, že v době, kdy byste ještě týmu v krajském přeboru mohl něco dát, amatérské soutěže stojí...

„To bychom zabrousili na téma covidu, nedá se nic dělat. Já si teď akorát kopnu do balónu se synem, kterého se snažím udržovat, aby nepřišel o kvalitní průpravu. Plnohodnotný trénink jsem ale už dlouho neabsolvoval.“

* Jakou máte vlastně ve Svratce bilanci? Předpokládám, že nastupujete na hrotu?

„Jakmile jsem skončil v Prostějově, odehrál jsem tam v podstatě půl roku. Za tu dobu jsem vstřelil nějakých pět gólů, mám pár asistencí. Ostatní hráči se na mě zaměřují, ale já přišel do této soutěže pořád s dobrou tréninkovou průpravou, což bylo znát.“

* Jakou má jihomoravský krajský přebor úroveň?

„Krajský přebor okolo Brna je poměrně kvalitní soutěž, byť se to možná nezdá. V klubech je hodně hráčů s ligovými zkušenostmi, takže zápasy určitou kvalitu mají.“

* Vydal jste se momentálně na dráhu fotbalového funkcionáře, uvažoval jste i o trénování?

„Když se pohybuji okolo týmu, komunikuji s trenéry a jsem svědkem příprav na to, aby tréninky byly kvalitní, člověka to samozřejmě napadne. Rád bych svoje zkušenosti předal přímo na hřišti. Do budoucna to určitě nevylučuji. Chci si rozšířit obzory a přihlásil jsem se na trenérskou licenci ‚A‘ pod hlavičkou UEFA, takže uvidíme, co budoucnost přinese. Hlavní je zůstat kolem fotbalu.“

* V čem spočívá vaše nová role v klubu?

„Snažím se být klukům nablízku, aby viděli, že existuje propojení mezi klubovým vedením a týmem. Považuji za důležité, aby kluci cítili, že vedení drží s nimi. Snažím se být na trénincích a mám tak i možnost už takto neformálně předat klukům nějaké poznatky a postřehy, které považuji za užitečné.“

* Jaká je vlastně vaše pracovní náplň?

„Je to hlavně o sledování hráčů, vytipování hráčů, kteří by se hodili typově a povahou do týmu, stálý kontakt s hráči. Beru to tak, že si do určité míry stále hledám svou pozici. Snažím se vstřebat co nejvíce informací od Ládi Dudíka, protože on má v tomto ohledu velké zkušenosti. Jezdíme samozřejmě i na zápasy ostatních týmů sledovat hráče, o něž máme potenciální zájem. U nižších soutěží je to teď logicky problém. Druholigových zápasů jsem viděl dostatek, teď se kromě přátelských zápasů rozjede liga, takže mě lidi uvidí na více zápasech.“ (úsměv)

* V Prostějově bylo pravidlem stavět tým na mladých hráčích, v ideálním případě odchovancích klubu, vhodně doplněných zkušenými ostřílenými fotbalisty. V posledním roce se sází mnohem víc na dravé mládí, přičemž zkušení postupně odcházejí. Jde o záměr a novou filozofii výstavby týmu?

„Je to určitý trend, dnes se hodně hraje s mladými hráči, i my jsme potřebovali kabinu okysličit. Ještě v nedávné době běhalo po hřišti několik hráčů přes pětatřicet let s bohatými ligovými zkušenostmi, kromě mě třeba Honza Polák nebo Tomáš Janíček. Omlazení kádru to určitě potřebovalo, postupně k tomu dochází. Ale i v tuto dobu máme v kádru zkušené hráče jako je Aleš Schuster. Nesmíme zapomenout na Martina Suse, který by podle mě měl převzít zodpovědnost v kabině, je u týmu srovnatelnou dobu, jako jsem byl já. Je to jeden z kluků, kteří klub hodně daleko posunuli.“

* Když opustíme klubové prostředí, českým fotbalem nedávno zahýbaly další aféry kolem pánů Berbra a Rogoze, které se koneckonců dotkly i týmu hrajícího s Prostějovem druhou ligu. Jak vnímáte tyto neduhy českého fotbalu coby novopečený funkcionář?

„Doufám, že tyto věci, které vylezly tímto na povrch, se znovu neututlají. Snad se fotbalové prostředí pročistí novými tvářemi. Jde o nepříjemnou záležitost, na niž už reagují sponzoři, nedávno odešel z českého fotbalu jeden z významných sponzorů, to se stávat nesmí. Fotbal si musí obnovit čistou auru, aby se sponzoři nebáli své prostředky do českého fotbalu vložit.“

* Celosvětová pandemie samozřejmě do fotbalu významně zasáhla. Jak vidíte „pocovidovou“ budoucnost tohoto nejpopulárnějšího sportu?

„Pevně věřím, že covid nějakým způsobem porazíme a že se fotbalové soutěže naplno rozjedou. Je možné, že diváci byli v určitých směrech fotbalem až přesyceni, teď ale zažívají dlouhou dobu půstu. V okamžiku, kdy se budou moci plnohodnotně vrátit na tribuny, se tam rádi vrátí. První či druhá liga v televizi jim zase nebudou stačit. Věřím tomu, že diváků na fotbalových utkáních bude zase hodně.“

* Když se podíváme na český fotbal na evropské úrovni, vlajkovou lodí je pouze Slavia a pak už nic. Jaký máte pohled na konkurenceschopnost českého klubového fotbalu?

„Doufám, že právě díky Slavii svítá na lepší časy. Proráží si cestu do zahraničí, díky ní se teď Evropa o český fotbal více zajímá. Stejně tak se může nároďáku povést udělat nějaký dobrý výsledek na evropském šampionátu, bude-li se tedy hrát. Myslím, že by český fotbal mohl jít opět nahoru. Jsme schopni generovat kvalitní talenty. Koneckonců na příkladu takového Simy vidíme, že třeba i tady v Prostějově jsme schopni vygenerovat takové talenty, které mohou rovnou do nejvyšší soutěže.“

* Když už jsme u talentů českého fotbalu, zakončeme rozhovor v osobnější rovině. Chystá se pro české fotbalové trávníky už třetí generace Kroupů?

„Syn má devět let, měl by si fotbal užívat, těšit se na každý trénink, jenže tohle už rok stojí. Je to jedna z věcí, která mi kazí náladu. Je třeba se snažit, aby tento promarněný rok mladé fotbalisty nepoznamenal do budoucna.“

 

 

KAREL KROUPA

* narodil se 27. dubna 1980 v Brně

* bývalý profesionální fotbalista, aktuálně sportovní manažer 1. SK Prostějov

* je pokračovatelem fotbalové rodiny, jeho otec Karel byl slavný útočník a reprezentant, získal titul „Zbrojováka století“

* právě ve Zbrojovce dělal první fotbalové krůčky

* v první lize debutoval 31. března 2001 v utkání Zbrojovky Brno proti Viktorii Žižkov

* kromě mateřského klubu oblékal dres Dukly Hranice, Mladé Boleslavi, Ratíškovic, Drnovic, Teplic, Zlína, Kladna, tureckého Denizlisporu či slovenských celků Ružomberoku, Senice a Nitry

* 25. července 2014 odešel hostovat do 1. SK Prostějov, následně se stal kmenovým hráčem eskáčka a v klubu také v létě 2020 ukončil hráčskou kariéru

* v české nejvyšší soutěži odehrál 223 zápasů a spolu s tou slovenskou vstřelil 30 branek

* druholigová bilance činí 173 zápasů a 52 branek

* v evropských pohárech nastoupil do 2 utkání

* od léta 2014 působil v 1.SK Prostějov ve třetí a posléze druhé nejvyšší soutěži, za který odehrál 103 zápasů a nastřílel 74 branek

* hned třikrát se stal nejlepším střelcem MSFL a v sezóně 2009/2010 byl společně s Černým a Chigouem se 14 góly nejlepším kanonýrem druhé české ligy

* aktuálně se v Prostějově věnuje sportovnímu managementu, usiluje o trenérskou licenci

zajímavost: ještě v devětatřiceti letech byl v dubnu 2019 vyhodnocen hráčem měsíce Fortuna:Národní ligy