Konec, hotovo. Jestřábům skončila sezóna již v polovině března, na vysněný úspěch si tak šéf klubu Jaroslav Luňák musí opět počkat. Nastala doba plná analýz, hodnocení, komentářů. Jaký tedy uplynulý ročník byl? V tomhle směru není nikdo povolanější hodnotit než trenér „A“ týmu Jiří Šejba (na snímku). Ten nastoupil k mužstvu loni v létě po nečekaném konci svého předchůdce Ladislava Lubiny.  Jestřáby po jednoleté pauze dovedl do play-off. Při vědomí, že tým převzal v nelehké situaci, kdy se předchozí ročník vůbec nepovedl a nastalo očekávané zemětřesení, nejde o vyložený krach. Ke spokojenosti je však stejně tak daleko.

* Máte za sebou téměř rok ve funkci trenéra Jestřábů. Jak se setkala očekávání s realitou?

„Celkově musím říct, že tým mě příjemně překvapil svou pracovitostí. I když neměl třeba takovou kvalitu jako někteří naši soupeři. Kluci nic nevypustili. Věděl jsem, že nemáme úplně kádr na to, abychom hráli z dobře zajištěné obrany na kontry což se potvrdilo. Museli jsme to tedy dělat jinak. S napadáním vepředu tak, abychom se vyhnuli co nejvíc bránění. Bohužel přicházely kvůli tomu i hloupé fauly, které se kluci musí do budoucna odnaučit. Pak se to ale ke konci sezóny trochu zlepšilo… Nicméně se nedá úplně pořád hrát na dvě pětky.“

* Říkáte tedy, že tým měl jen dvě konkurenceschopné pětky?

„V podstatě ano. Ale nedá se nic moc vytknout ani třetí nebo čtvrté. Měly jednoduchý úkol, a sice napadat, dělat u soupeře rozruch. A kluci se fakt snažili, dělali, co mohli. Při srovnání s mnoha soupeři však bylo vidět, že herní projev je ještě jinde.“

* Byla podle vás největší slabinou týmu obrana?

„Ne přímo obránci, to nechci říct. A už vůbec aby si něco dávali za vinu. Ale je to defenzivní hra jako celek. V té jsme měli notné mezery. Celkově bych ale řekl, že bylo jen pár zápasů, které se týmu opravdu nepovedly. V devadesáti procentech jeli hráči na maximum. Reálné podle mě bylo opravdu osmé až jedenácté místo, na to tým měl. Podle mě ale taky fungování týmu ovlivnily jisté interní problémy. A to veskrze negativně…

* Hovořil jste o nich i na tiskové konferenci, zmínil je také Tomáš Kaut. Mohl byste být konkrétnější?

„To je otázka spíše na Jirku Vykoukala a vedení klubu.“

* Jaká to tedy pro vás byla zkušenost? Co jste si z této sezóny odnesl?

„Dlouho jsem působil mimo Českou republiku, hlavně mimo Chance ligu, když jsem si přeci jen pustil hokej, byla to extraliga nebo NHL. A v tomhle jsem to měl dobré, že jsem tady měl Jirku Vykoukala, aby mi v tom pomohl. Abych hráče buď nepřeceňoval, nechtěl po nich, co nezvládají, nebo toho naopak nebylo málo. V tomto směru jsme si vyhověli, v něčem jsme si to nastavili tak, aby to mužstvu pasovalo. Jak říkám, překvapilo mě, jak dobří hráči nastupovali na stranách soupeřů. My jsme jich taky pár měli, když už teda řeknu, tak Bartoš s Mrázkem převyšovali všechny. I když někteří se jim chtěli vyrovnat, ať už to byl Žálčík, Hrníčko, ale i Chlán. S kluky jsem byl spokojený, pracovali, jak měli. A úplně nejvíc bych chtěl pochválit Tomáše Drtila. Ze začátku byl takový nevýrazný, odevzdal puk a hotovo. Pak jsme přešli k jinému způsobu zakládání postupných útoků, vytahovali jsme puk bekem a ohromil mě svou silou. Bruslí, vytahuje útoky, je pomalu první vepředu a první se vrátí. To, že má nějaké nedostatky, to je jiná věc. Ale jak chtěl věci udělat jinak, snažil se. Pak se k němu přidal Franta Hrdinka, René Piegl. To mě potěšilo, že jsem kluky něco naučil a najednou to začali používat. Bohužel tam byly i věci, které jsme dělali špatně sedm měsíců...“

* Co vás na průběhu ročníku překvapilo? A jak hodnotíte umístění po základní části?

„Abych pravdu řekl, tak sezóna začala asi tak, jak jsme si všichni představovali. Nicméně přišel covid, který to celé prostě začaroval. Potom jsme byli měsíc bez ledu, některé týmy v té době trénovaly, jiné ne. Myslím si ale, že se to všechno dost projevilo na konečném umístění týmů. Kdy se chvíli hrálo, pak se to zase zastavilo, potom jsme se zase vrátili… Pak tam byly zápasy, které jsme měli vyhrát. Ty jsme upřímně podělali. A ty by nás třeba postrčily v konečném hodnocení výše. Neskončili bychom jedenáctí, ale sedmí nebo osmí. Nicméně asi by to tolik nezměnilo to, na jakého soupeře bychom šli. Protože přeci jen musím říct, že když se podíváte třeba na Vrchlabí, kde je, a my jsme jej dvakrát bez problému porazili… Proto si myslím, že rozdíl oproti týmům jako Jihlava nebo Kladno tam není zase tak velký. A hrát se dá s každým. Jsou tam věci, které mě mrzí, že jsme podcenili. Třeba zápasy s týmy zespoda, třeba se Šumperkem. Nebo jsme ztratili body s Benátkami. Určitě to mohlo být lepší po základní části. Nicméně vždycky se zajíci počítají po honu. Říkal jsem před předkolem, že to nebude lehké, Poruba je technicky velmi vyspělý tým, má kvalitu. To jste prostě viděl, že kluci mají kontrolu kotouče, jdou do zakončení. Takže tam si nevyberete. Myslím si, že plus jedno či dvě místa dopředu jsme mohli být. Ale že by nám to udělalo hodně velké plus do play-off, o tom přesvědčen nejsem.“

* Udělal byste při pohledu zpět něco jinak?

„Možná způsob aplikace tréninků. Třeba by se to dalo udělat jako v Montessori škole. (úsměv) Třeba bychom na tréninku jeli deset dní jen založení. Aby to prostě kluci do sebe víc dostali, aby si zafixovali lepší návyky. Normálně se věci na tréninku prolínají a děláte herní činnosti jednotlivce, kombinace i spoustu dalších cvičení. Takhle by se dalo dělat deset dní něco, pak by se přešlo na něco dalšího a pořád se pilovalo. A to během většiny sezóny.“

* V týmu bylo tentokrát hned několik odchovanců Prostějova. Bylo na nich vidět, že chtějí ještě o trochu víc, když hráli za mateřský klub?

„Jako je třeba říct, že jsou to všechno mladí, ne tolik zkušení kluci. Nedá se tedy po nich chtít, aby z nich hned byli lídři týmu nebo něco podobného. Je pravda, že příjemně překvapili, co na ledě vymysleli. Jenže pak udělali nějakou hroznou koninu a já pomalu začal na střídačce skákat. (úsměv) Musím ale říct, že jak dostávali prostor, začali na sobě víc pracovat. Nyní už je to hlavně na nich, aby šli dál. Vědí, v čem jsou dobří a v čem naopak slabší. Například Pěnčík má super kondici, horší už je to ale s přehledem ve hře. Petr Krejčí je na tom dobře hokejově, má dobrou hlavu, někdy ale nestíhá dobruslit puk. Rozhodně ale šli nahoru.“

* Hovořil jste na tiskové konferenci o tom, že ještě není jasno, zda budete dále trénovat v Prostějově. A že máte i jiné nabídky. Odkud přišly?

„Měl jsem něco ze zahraničí, ale víte, jak je to teď s koronavirem… I tak dvě varianty ještě létají ve vzduchu. Jedna je z extraligy, něco dalšího z Česka. Ale ještě v Prostějově na klubu některé věci doladíme, uděláme si spolu analýzu sezóny a uvidíme. Vše je pořád v jednání, smlouva mi končí až ke konci dubna. Nechci to teď ještě moc řešit. Jirka Vykoukal nyní ještě komunikuje s majitelem. Řekl bych pak, že je chyba, jak je tým každý rok téměř jiný. Ale to už je věc vedení. Za sebe říkám, že jsem s mužstvem, jeho přístupem a pracovitostí byl spokojený.“

* Měl jste to opět poměrně daleko od domova. Jak se vám tedy práce dařila kloubit s osobním životem?

„Tak daleko… V Polsku to bylo horší, tam jsem to měl sedm set kilometrů, z Osvětimi tři sta šedesát kilometrů, dále jsem byl v Mladé Boleslavi, Kladně. Ono se to sčítá. Rodině to samozřejmě vadí. Ale takový je sportovní život, ať jste hráč, nebo trenér, občas vás to vyžene mimo. Nějak se s tím tedy za ty roky sžila. Zkrátka hraji hokej od šesti let, od sedmnácti do osmatřiceti jsem hrál profesionálně a od té doby přes dvacet let trénuji. Člověk si zvykne. Když bych byl pořád doma, asi by to fungovalo jinak. Snažím se to blízkým vynahradit jinak.“

JIŘÍ ŠEJBA

* narodil se 22. července 1962 v Pardubicích

* bývalý profesionální hokejista, útočník a nyní trenér

* aktuálně kouč „A“ týmu LHK Jestřábi Prostějov

* s hokejem začínal v Pardubicích, kde působil do roku 1984

* později se do východních Čech také vracel, zahrál si i za konkurenční Hradec Králové

* má řadu zkušeností i ze zahraničí, působil ve finském Jokeritu Helsinky, další tři sezóny odehrál v Německu a působil také na Slovensku

* má na kontě jedenáct zápasů v NHL za Buffalo Sabres

* s trenérstvím začal v roce 2002, o pět let později byl poprvé hlavním trenérem extraligového týmu (Pardubice)

* má zkušenosti také s polským nebo čínským hokejem, minulou sezónu byl trenérem celku China Golden Dragons hrajícího druhou českou ligu

* od 15. června 2020 je trenérem Prostějova, jde o jeho první štaci v Chance lize

* je členem Síně slávy českého hokeje

zajímavost: v roce 1985 vyhrál s národním týmem Československa mistrovství světa v Praze, přičemž sám se na něm podílel napřklad hattrickem do sítě Kanady a jeden z gólů byl zařazen Českou televizí mezi nejslavnější branky české a československé hokejové reprezentace

 

Aktuální rozhovor s dnes již bývalým koučem Jestřábů si můžete přečíst v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který vychází v pondělí 29. března