Tomáš Gross už dlouhé roky pracuje s mládeží eskáčka a zažil s ní opravdu hodně. Poslední koronavirový rok je však i pro něj novinkou.
Kromě koučování devatenáctky má na starost také všechny dorostenecké celky, kterým dělá šéftrenéra. Se svými svěřenci za loňský rok odehrál pouze deset soutěžních utkání, což je opravdu málo. Po podzimu se však drží na předních místech divize. Spíše než výsledky však v současné chvíli řeší problémy spojené s pandemií, které mohou právě u mládeže napáchat, co se týče sportu, největší potíže.
* Když bychom se ještě vrátili k loňskému podzimu, jak byste ho hodnotil z herního a výsledkového hlediska?
„Zkrácenou podzimní část hodnotím určitě kladně. Byla tam řada velmi dobrých zápasů, ale také zbytečné ztráty bodů, které jsme si zavinili sami. K celkové spokojenosti však chybí především současná situace, kdy se nepodařilo dohrát ani podzimní část, a s tou jarní to vypadá čím dál hůř.“
* Věříte ještě, že se letošní soutěžní ročník rozjede?
„Upřímně doufám, že se kluci ještě k tréninkům a zápasům dostanou. Březen bude určitě beze sportu, ale stále tam jsou další tři měsíce, kdy se to snad ještě rozjede. Nezbývá nám než věřit, že tomu tak i bude.“
* Jak v této době udržovat hráče alespoň částečně v kondici, když se na hřiště nepodíváte?
„Trénujeme individuálně, kluci plní určité plány, které pravidelně dostávají, ale to samozřejmě není ono, co si budeme povídat. Celková tréninková zátěž je samozřejmě odlišná, když trénujeme společně. Nejde však jen o sportovní stránku, ale také o sociální, kdy všem zainteresovaným už velmi chybí kolektiv. Parta, která se zde vytvořila, je opravdu dobrá, o to více nás všechny mrzí, že nemůžeme pokračovat. Řád tréninků, zápasů, ale právě i práci v kolektivu nejde ničím nahradit, ale to je problém pro všechny sporty, nejen pro fotbal.“
* Přechod z mládeže do dospělého fotbalu každoročně spousta hráčů nezvládne a skončí. Neděsíte se situace, že po tak dlouhé pauze bude úbytek ještě markantnější, a to nejen v tomto věku?
„Obavy o to, aby se hráčů na to nevykašlalo ještě více než v předchozích letech, mám. Za poslední rok si už určitě mohla řada z nich zvyknout na tento režim, ze kterého se jen těžko vrací zpátky. Nyní se hlavně nemusíme bavit pouze o přechodu do mužů, ale ohledně všech kategorií. A když už nějaký sport děláte dlouhodobě, tak je opravdu škoda se na to jen tak z ničeho nic vykašlat. Myslím si, že obavy, jak návrat bude probíhat, mají asi všichni trenéři.“
* Nedotkne se stejný problém také trenérů?
„Tady může nastat zcela stejná situace jako u mládeže. Za poslední rok si určitě řada trenérů mohla zvyknout na jiný režim, než byla zvyklá. Navíc po tak obtížném období nemusí být vůbec snadné najít zase motivaci začínat pomalu znovu. Tohle období je opravdu složité ve všech směrech.“
* Našel byste v tomto těžkém roce nějaká pozitiva, která vám udělala radost?
„Hodně si cením postupného zapojení dorostenců k A mužstvu, kde už si řada z nich vyzkoušela tréninkové jednotky i modelové zápasy. Další prosazování se pak bohužel zastavilo vinou pandemie, amatéři se nemohli k mužstvu připojit. Určitě však kluky motivuje se po návratu zase ukázat, protože si už sami potvrdili, že kouč Šustr o nich ví. Záleží teď jen na nich, zda si je znovu vytáhne nahoru.“
* Nebude právě po tomto těžkém období pro mládež chybět rezervní mužstvo, které Prostějov nemá? Přece jen pro kluky vycházející z dorostu by mohlo jít o dobrou příležitost, obzvlášť v této době a s přihlédnutím k faktu, že pokud by chtěli hráči pokračovat na vyšší úrovni, v regionu varianty chybí.
„Otázka ohledně B týmu samozřejmě nezáležela ani nezáleží na mně. Určitě by to mělo pozitiva i negativa. V této situaci by to určitě pro mladé talenty a hráče, kteří toho třeba neodehrají tolik za A mužstvo, znamenalo jistou příležitost. Na druhou stranu z našich odchovanců čerpají právě regionální mužstva a je otázkou, zda bychom tím spíše těm nedalekým mužstvům neuškodili.“
