Jak prožívají prostějovské volejbalistky tuto nelehkou dobu plnou zákazů, restrikcí, obav a nemožnosti hrát svůj milovaný sport? Odpovědi se pro vás budeme snažit nalézt každý následující pondělí v jednom původním interview. Dnes začínáme u dvaadvacetiletého libera Adély Stavinohové , která je odchovankyní VK a do místního ženstva se vrátila letos v létě po čtyřletém působení jinde.

 

* Od 12. října platí zákaz využívat vnitřní sportoviště a během předchozího týdne jste kvůli špatnému počasí netrénovaly společně ani venku. Jak jste se v tu dobu připravovala vy osobně?

„Ten týden byl náročný, protože trénovat jsme chtěly a každý den čekaly na to, až přestane pršet. Nesešly jsme se bohužel ani jednou. Já jsem byla ovšem na tuhle situaci připravená, když jsme si v březnu při první vlně koronaviru s přítelem, kterému taky zrušili sezónu, udělali doma posilovnu. Do toho jsem zapojila i cvičení s vlastní vahou.“

* Následně jste tři dny (19. až 21. října) měly týmové tréninky ve skupinách po šesti. Můžete popsat jejich náplň ze svého pohledu?

„První den jsme měly výběh na Hloučelu, druhý jsme šly na atletický stadion a dělaly hodně kondiční i atletická cvičení, například překážky, žebřík, kruhový trénink. A třetí den nás vzal pan trenér na tenis, to bylo super.“

* Na fotkách z Facebooku s holkama vypadáte, že jste si tenhle krátký návrat ke společné přípravě užívaly. Bylo to fajn?

„Určitě jsme byly rády, že spolu můžeme něco odtrénovat. Při tenise si myslím, že pana trenéra jakožto velkého nadšence a hráče musely někdy bolet oči. Ale my jsme si to užívaly a byly rády, že jsme si vyzkoušely i jiný sport.“

* Momentálně po dalším zpřísnění hygienických opatření znovu trénujete jen individuálně. Co máte v plánu dělat, jak na sobě pracovat?

„Budu se držet posilovny tři až čtyřikrát týdně. Za dobrého počasí zařadím i nějaký výběh, no a budu pracovat u nás na zahradě. To je taky někdy dost fyzicky náročné, hlavně teď, když se likviduje.“ (smích)

* Jak se vy osobně vyrovnáváte se současnou zdravotní situací v ČR? Jste psychicky v pohodě, nebo zklamaná, naštvaná, rozhozená?

„Psychicky jsem v pohodě, protože jsem s rodinou. Kdybych byla někde dál, tak by to asi bylo o dost víc deprimující. Ale určitě mě tato situace u nás štve. Myslím, že se dala vyřešit úplně jinak než pozastavením všech sportovních soutěží, které se tím dle mého názoru znehodnotí.“

* Reálně hrozí, že drtivá většina českých sportovních soutěží bude zastavena minimálně do konce roku 2020. Smiřujete se s tím? A jaký by byl potom návrat ke hře po tak dlouhé pauze bez volejbalu?

„Smiřovat se s tím nechci a doufám, že se brzo vrátíme do haly. Ale je to, jak to je a každý den čekáme, co bude dál. Návrat bude každopádně těžký, protože být v kontaktu s míčem je u nás to nejdůležitější. A venku je to bohužel něco úplně jiného, teď můžeme trénovat vlastně jen kondici.“

* Co říkáte na první tři vaše zápasy absolvované v aktuálním ročníku extraligy?

„První utkání proti VK Šelmy Brno jsme mohly určitě vyhrát, jen jsme tomu bohužel pozdě uvěřily. A myslím si, že tahle porážka se na nás odrazila v dalších dvou střetnutích. S Přerovem jsme sice zvítězily, ale byl to dost nervózní a nepřesvědčivý výkon. Proti KP Brno se nám zápas vyloženě nepovedl, ony nás tlačily hned od začátku a my s tím nedokázaly nic udělat. Je to soupeř, který je s námi vyrovnaný a určitě jej můžeme porazit, stejně jako on nás teď. Tohle utkání nám prostě nevyšlo a máme jim v odvetě co vracet.“

* Máte po herní stránce na víc, než jste zatím předvedly?

„Určitě ano, musíme se ale vyvarovat velkého množství chyb, které se nám zatím kupily ve všech zápasech. Třeba nám i vynucená pauza pomůže se znova nastartovat a hrát víc uvolněně.“

* A jak byste okomentovala své vlastní dosavadní výkony v této sezóně?

„Nerada se hodnotím... Jediné co můžu říct, že mám stále co ukazovat i zlepšovat. A že jsem spokojená s tím, jak mi holky i trenér na hřišti věří.“

* Zaujalo mě, že máte vedle volejbalu i jinou práci. Sport je tedy pouze vedlejšák?

„Ne, ne, tak to není. (úsměv) Volejbal byl a zatím pořád je na prvním místě. Ta druhá práce není zaměstnání, jako spíše výpomoc u rodičů. Mají zahradnictví se zaměřením na produkci osiva zeleniny, především rajčat a paprik. No a tím, že jsem teď kousek od domova, tak často jezdím pomáhat. A vlastně skoro celou jarní karanténu jsem strávila stejně a bylo to fajn, protože jsem neměla čas myslet na to, že venku je nějaká karanténa.“