Zkušeností na rozdávání má současný ředitel ZUŠ Němčice nad Hanou Ladislav Gazdag (na snímku). Aby ne, s hudbou začínal jako malý klouček, prakticky celý život se kolem ní pohybuje, desítky let učil. Za ta léta se toho sám hodně naučil. A právě o své zkušenosti kantora, hudebníka i ředitele se podělil s Večerníkem. Prozradil, co je důležité, aby mladí umělci zažívali, jak je vzdělávat. Pohovořil o němčické „zušce“, jejích zajímavostech a specificích. Nemohla chybět ani zmínka o současné situaci, která zasáhla umělce mírou vrchovatou. On i stovky žáků a desítky učitelů zažívají pekelný rok.

* Co vás přivedlo k umění?

„Začínal jsem asi jako všichni muzikanti na lidové škole umění. Pocházím ze Slovenska, takže to bylo v Košicích. Tam jsem hrál, zpíval, byl jsem celkem úspěšný Pak jsem se dostal na konzervatoř do Košic, no a už z toho uměleckého vlaku nevystoupil.“

* Kdo vás k hudbě a zpěvu přivedl? Máte to v rodině?

„K hraní mě přivedlo prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. U nás na Východě se zpívalo při všech příležitostech a zpívali všichni. Můj otec perfektně zpíval a dodneška zpívá, i když je mu šestaosmdesát let. Pořád je pěvcem na kúru v kostele. Vzpomínám rád na doby, kdy jsem si v mých sedmi letech vzal harmoniku, on zpíval a já se snažil podle sluchu hrát a harmonizovat písničky. Tam všechno začalo. Měl jsem navíc vynikajícího učitele tady z Moravy, pana Kunovjánka. Ten mi dal, ani ne tak základy techniky hry na nástroj, ale spíše motivaci. Byl to výborný lidový muzikant, ale současně i profesionál, a hlavně dobrý člověk. On mě přiměl k tomu, abych měl rád muziku. A to by mělo být hlavním cílem základních uměleckých škol, mít rád hudbu a umění. To takzvané řemeslo, samotné zvládnutí uměleckých technik, je velmi důležité, ale naším úkolem je správně motivovat děti, směrovat je tak, aby měly rády muziku a umění obecně.“

* Říkáte, aby děti měly umění rády. Stává se vám ale, že tam jsou některá dítka přivedena až proti své vůli, ale časem je to začne bavit?

„Dnes už není taková doba, že by rodiče vysloveně nutili děti. S tím se nesetkáváme. Výchova se už posunula jinam. Názorům dětí se dává obrovský prostor, aby se co nejvíce rozvíjela jejich osobnost. Už odmala se jim to vštěpuje, jde o takový společenský trend. Už v těch pěti, šesti let je tak dítě asertivní a říká si, co chce nebo nechce dělat. A rodiče na to hodně dají, což je často k neprospěchu dětí samotných. Ale to přináší doba a my to musíme respektovat. Jak začnou děti studovat je to jak v manželství... (smích). Přijde první krize, druhá krize, poté další a teprve pak, po překonání všech krizových úskalí, přichází poznání, že to, co dělají, má smysl. A to je ta krásná zpětná vazba pro každého učitele a samozřejmě i dobrá vizitka pro školu.

* V kolika letech přichází u mladých umělcích krize?

„Zpravidla první a druhý ročník je v pohodě. Ve třeťáku, kolem toho desátého roku, tam přichází krize první. Ale je to u každého individuální. Další přijde kolem třináctého roku, v době puberty, kdy se děti začínají srovnávat se svými vrstevníky a jsou velice ovlivnitelné. Tam stačí jenom malinký podnět, či nelibost a ´parťáci´ je mohou stáhnout jinam, odtrhnout od studia. V tomto životním období je role rodičů a učitelů nezastupitelná. Děti je nutné podržet, podpořit, namotivovat. Je to těžké, ale každý rodič a učitel tím musí projít.“

* Vy máte v Němčicích nad Hanou hodně širokou škálu oborů. Které se v poslední době rozvinuly a co je pro vás stěžejní?

„Naše škola je plně oborová, to znamená, že zřizujeme čtyři obory: hudební, literárně-dramatický, výtvarný a taneční. Máme zhruba sedm set žáků. A kdybych vyjmenoval nadstandardy, tak třeba v rámci výtvarného oboru je to rozšířená výuka počítačové grafiky, pro kterou jsme vloni vybudovali specializovanou učebnu. Taktéž se tam vyučuje předmět filmařina. Studuje zde jen pár studentů, ale zato jsou vynikající a jejich výstupy můžete průběžně sledovat na našich webových stránkách. V hudebním oboru se snažíme zaměřovat na komorní a orchestrální hru. Máme tady velký dechový orchestr, celkem známý, patří mezi špičkové amatérské orchestry v ČR. Tedy patřil, protože jsme rok pořádně nehráli… Dále máme dětský orchestr, který účinkuje v rámci regionální působnosti, ale měl i samostatný koncert na náměstí v Jičíně v rámci festivalu Jičín-město pohádky. Aktuálně má zhruba padesát členů. A to jsou právě ony motivační body, které dítě potřebuje mít, aby vidělo smysl studovat právě na naší škole. Aby mělo cíl a řeklo si, já si chci taky zahrát, nebo zapívat v orchestru s těmi ostatními, či s mými kamarády, se kterými chodím do ´základky´. Takže, když to shrnu, stěžejním aktivitami naší školy je činnost orchestrů, komorních soborů různých nástrojových obsazení, organizace našeho festivalu Svátek hudby, organizování letních hudebních táborů, multioborových představení a další.“

* Jak vidíte motivaci právě v současném období? Nehrozí u řady mladých umělců její ztráta, když nyní nemohou zkoušet, hrát nebo třeba malovat společně?

„Hrozby jsou pořád. Někdy jsou problémy takové, jindy makové. Ale je pravdou, že dnešní doba je skutečně výjimečná. Přešli jsme na distanční způsob výuky a ten, co si budeme vykládat, nikdy nemůže nahradit přímý kontakt učitele s žákem. A v uměleckých oborech je to jednoznačné. Myslím si ale, že naši učitelé se dostali v této formě výuky na velice dobrou úroveň a úspěšnost komunikace s žáky je výborná a velká. Dovolím si tvrdit, že se nám daří plnit školní vzdělávací programy tak z osmdesáti procent. Nebezpečím tohoto způsobu výuky je ztráta právě již zmiňovaných motivačních bodů. Chybí hra v orchestrech, souborech i samotný přímý kontakt mezi žáky. Ten je nenahraditelný. Uvidíme, jaký to bude mít dopad na naše žáky a sám jsem zvědav, až se doba znormalizuje, jak se nám podaří ´rozjet ten vlak´ na stejnou rychlost. Snad se nám děcka neodnaučí chodit do hudebky… (povzdechne si). Ale zatím ten pocit nemám. Pár žáků se nám v pololetí odhlásilo, ale je to řádově v jednotkách.“

* Jak naopak zájem o umění povzbudit? Jak dítě k němu dostat, třeba aby ho alespoň zkusil studovat?

„Strašně důležité je společenské mikroklima, které musí být umění velice silně nakloněné. Pokud rodiče chodili do umělecké školy, tak je předpoklad, že k nám budou chodit i jejich děti. Je důležité mít to nastavené tak, že studovat v ´lidušce´ je absolutně něco přirozeného, že to patří k všeobecnému vzdělání. Že děti, které školu navštěvují, mají určitou přidanou hodnotu, kterou jednou v životě uplatní. A pak je tady ta motivace. Záleží na tom, jakým způsobem škola učí, jak děti zapojuje do života i do svých dalších uměleckých aktivit. Je důležité, aby děti účinkovaly, aby se vytvářela zpětná vazba mezi školou a žáky. Aby se třeba i rodiče zapojovali do školních uměleckých aktivit. Dobrým příkladem je náš vícegenerační dechový orchestr. Vytvořit jej byl náš dlouhodobý cíl.“

* Zmínil jste předpoklady a nadání. Říkáte často rodičům, ať dají děti raději na jiný hudební nástroj, nebo obor?

„Říká se to občas u přijímacích zkoušek. Ve zkušebních komisí sedí zkušení pedagogové, kteří dokážou odhadnout, na co má dítě předpoklady. Uchazeč o studium by měl splňovat požadovaná kritéria. Když chce dítě hrát třeba na housle, musí mít dobrý hudební sluch. (úsměv) Členové komise se dítě snaží nasměrovat na nástroj, nebo obor, pro který má nejlepší předpoklady ke studiu. Musím podotknout, že se jim to daří, a to nejenom nasměrovat žáky, ale přesvědčit o tom i rodiče. Pak už záleží hodně žácích a rodičích, jak ke studiu přistupují a jaká je příprava žáka do hodin. Tak jako ve všech disciplínách i v umělecké je potřeba trénovat. Tam se nedá nic ošidit. Pokud tréninku, v našem případě cvičení, nedám dostatečný čas, nemohu očekávat ve výsledcích a výkonech zázraky. Nejdůležitější, ale je, aby jak žáci, tak i jejich rodiče hledaly a nacházely, v tom, co dělají, smysl.“

LADISLAV GAZDAG

* narodil se 26. června 1961 v Košicích

* hudebník, učitel hudby a dlouholetý ředitel ZUŠ Němčice nad Hanou

* mládí prožil na východním Slovensku, od útlého dětství se věnoval hudbě

* v roce 1981 absolvoval konzervatoř v Košicích

* od roku 1986 působí na ZUŠ Němčice nad Hanou, od roku 1990 je ředitelem školy

* pod jeho vedením se škola rozrostla, nabrala nové obory, vznikl mezigenerační školní orchestr

* před nástupem koronaviru sám pravidelně vystupoval na hudebních akcích školy

* je čtyřnásobným dědečkem

zajímavost: o hudbě prohlašuje, že jí je „celoživotně postižen a jsem tomu rád“....