Kritická situace pro mládežnický sport nadále pokračuje. Už po sezóně tak mají také například krasobruslaři Prostějova. Během letošní zimy se dá ve zkratce říct, že ani žádná neproběhla. Kromě letní přípravy totiž i svěřenci klubu KRASO-bruslení Prostějov strávili rok uzavření. Celosvětová pandemie a následná opatření proti šíření koronaviru tak vyřadily ze hry nejen kolektivní sporty, trénovat nemohli ani jednotlivci. „Právě omezení sportovní činnosti je pro mě hodně nepochopitelné,“ hlásí otevřeně jedna z hlavních postav a trenérek klubu Monika Tanečková.
* Jaký byl ten poslední rok z pohledu krasobruslení?
„Byl opravdu strašný, když to řeknu zcela upřímně. Všechno nám zakázali… Obzvláště u krasobruslení, které je individuálním sportem, tomu příliš nerozumím. I prostorově, kdybychom měli rozporcovat zimní stadion, tak v tom zkrátka nevidím žádný výrazný problém, abychom se tam nemohli scházet. Tyto zákazy sportovní činnosti jsou podle mě opravdu nepochopitelné.“
* Trénovali jste alespoň nějaký čas a co závody, uskutečnily se nějaké?
„Absolvovali jsme relativně kompletní letní suchou přípravu, kdy jsme trénovali zhruba do poloviny října. Pak jsme se k tréninkům vrátili asi na tři týdny v průběhu prosince, kdy jsme mohli za určitého omezení počtu osob, bylo to bez problémů. To je tak vše, co jsme za poslední rok stihli. Bohužel především letní dril pak našim svěřencům přišel vniveč, protože v závodech to už prodat nemohli. Doufali jsme, že stihneme něco ještě alespoň v březnu, ale všichni vidíme, co se stále děje.“
* U krasobruslení se obzvláště prolíná řada různých sportů. Jak složité bude postupně navázat po enormně dlouhé pauze?
„To bude hrozné. (smích) Sice se usmívám, ale to myslím opravdu vážně. Pro děti je to obrovská změna úplně ve všem. Ať se bavíme o škole, kterou už znají také pouze z počítačů, či právě o jejich zájmových aktivitách. Pro ně se vlastně na rok zastavil čas a nyní se posunou o rok dále, kde má být všechno daleko složitější. A jen těžko se jim to podaří nějakým způsobem dohnat. Mám oprávněné obavy, aby se děti vůbec vrátily ke svým dříve oblíbeným sportům.“
* Mohou náhradní on-line aktivity dlouhodobě nahradit organizované tréninky.
„Nemohou. Snažíme se o to, máme s dětmi různé on-line hodiny. Ale pokud dítě reálně nevidíte a nemůžete ho u toho chytit, narovnat, přesně ukázat, tak má také tendenci si to zafixovat s nějakými chybami, kterých se pak už jen těžce bude zbavovat. Snaha tam je, ale je to složité. Navíc už i sama vnímám, že to děti nebaví a raději by šly někam ven běhat než po on-line výuce ještě mít on-line hodiny krasobruslení.“
* Věříte tomu, že nadcházející zimní sezóna už proběhne bez komplikací?
„Už by měla. Samozřejmě nám nezbývá než doufat. Naděje umírá poslední. Věřili jsme, že i letos se ještě část sezóny zachrání a rozvolnění přijde dříve. Přes léto to snad bude zase relativně v pořádku a podzim už nás snad také nepřekvapí.“ (úsměv)
