Někteří z nás své zaměstnání berou jako poslední zoufalý způsob, jak přijít k penězům. A jsou mezi námi naopak tací, pro něž je jejich profese splněním životního snu a posláním, které je naplňuje obrovskou radostí. Samozřejmě že ti druzí jsou v životě mnohem šťastnější, navíc se mezi nimi najdou i lidé, kteří ostatním z vlastních zdrojů napouští velký bazén optimismu.

V něm se obvykle s nadšením vykoupe každý, kdo k tomu dostane příležitost. Právě mezi tyto vzácné lidi nepochybně patří učitelka prvního stupně základní školy v Nezamyslicích Pavlína Sedláková (na snímku), kterou její žáci nominovali v anketě o nejoblíbenějšího učitele ČR Zlatý Ámos. A přestože tento titul oficiálně nezískala, jejím svěřencům už nikdo nevymluví, že by právě u této dámy byl v těch nejlepších rukou. Tohle vše byl více než dobrý důvod pro náš rozhovor, který se točil nejen kolem školství. 

* Hodná, chytrá, hezká, laskavá, pozorná, plná nápadů a hlavně spravedlivá! Přesně takto vás charakterizovali vaši čtvrťáci. Je něco, v čem by s nimi například váš manžel nesouhlasil? 

„Dle manželových slov na mě tato charakteristika sedí i v běžném životě. Jsem optimisticky laděný člověk, který se rád usmívá. S úsměvem a dobrou náladou jde vše snáze.“

* Vaše třídní heslo je „Jsme na jedné lodi, táhneme za jeden provaz!“. Napadá mě otázka, co nejdůležitějšího jste za čtyři roky za provaz vytáhli?

„Jedno velké přátelství, důvěru a respekt, který mezi námi panuje. A toho si velmi vážím. Jsme skvělá parta. Spolužáci mají mezi sebou velmi pěkné vztahy. Navštěvují se i ve svém volném čase, tráví spolu víkendy, jezdí spolu na rodinné výlety, společně tráví chvíle u koní, na rybaření atd. Kéž jim to vydrží až do dospělosti. Třeba mě jednou pozvou na třídní sraz.“ (úsměv)

* Vztah ke svým žákům, kteří vás nominovali do ankety Zlatý Ámos, jste si budovala čtyři roky. Zapochybovala jste někdy o tom, že se vám energie, kterou do něj vkládáte, zúročí?

„Samozřejmě se někdy takové chvíle najdou, nikoli však vůči třídě jako celku, nýbrž vůči chvilkovým zkratům některých jedinců.

* A můžete zavzpomínat na konkrétní okamžik, kdy jste si říkala, že to mělo smysl?

„Takových okamžiků je velké množství. Z konkrétních například uvedu, když jsme se jako třída zapojili do projektu Ježíškova vnoučata. Žáci sami sáhli do svých pokladniček, koupili dárky, zabalili je a svými výtvory i přítomností jsme potěšili obyvatele domova seniorů. Také jsme si pro ně připravili vánoční besídku, kde jsme zpívali, tancovali a hráli na hudební nástroje. Byl to opravdu velmi emotivní zážitek nejen pro mě, ale i pro děti. Je třeba si uvědomovat, že nic není samozřejmostí, je třeba pomáhat a vážit si toho, co máme.“

* Myslíte, že se vám to bude dařit i s dalšími třídami, s nimiž se v průběhu svého života ještě setkáte?

„S dosavadní zkušeností si troufám tvrdit, že ano. S každou třídou jsem měla velmi pěkný vztah a spojovalo nás pevné pouto.“

* Proč a za jakých okolností jste se vlastně rozhodla pro učitelské povolání?

„Moje maminka tvrdí, že již od malička mně bylo předurčeno stát se paní učitelkou. Svého staršího bratra jsem prý neustále ‚sekýrovala‘ a mladšího naopak vychovávala i pečovala o něj. S dědečkem a babičkou jsem si hrávala na školu. V první třídě a na gymnáziu jsem měla úžasnou třídní paní učitelku. Prostě miluju práci s dětmi, s nimi se člověk nikdy nenudí.“

* Předpokládám, že jste svého rozhodnutí zatím nikdy nelitovala. Co vám osobně však nejvíce komplikuje profesní život?

„Svoji práci bych neměnila. Je pravdou, že nám přibývá čím dál více administrativy, která nám komplikuje vlastní práci s dětmi. Jsem si ale vědoma, že je to nutnost. Bohužel i komunikace s některými rodiči není jednoduchá.“

* Co vás naopak na kantořině nejvíce těší?

„Pro mě je největší štěstí, když vidím rozzářené obličeje svých žáků. Jsou velmi empatičtí, otevření, upřímní. Když vás obejmou, řeknou, že jste pro ně andělem, nakreslí vám obrázek, řeknou, že vás mají rádi... Nebo se vám s něčím svěří... To je důkaz toho, že moje práce má smysl. Jsem tu pro ně. Svoji práci beru jako poslání.“

* Je něco, čeho jste se kvůli nasazení, jež nepochybně věnujete svému povolání, musela vzdát, neboť se vám na to už nedostává času?

„Je pravdou, že své práci věnuji hodně času. Přestože už mám pro práci, neustále vymýšlím, co s dětmi podniknout a jak jim zpříjemnit výuku. Někdy to doma se mnou nemají jednoduché. (úsměv) Má práce je zároveň mým koníčkem. V dnešní složité době on-line výuky je příprava o to náročnější. Dopoledne vyučuji, odpoledne se věnuji dceři a do noci se pak připravuji na další školní den, opravuji a podobně. Přišla jsem tak o společné večery strávené se svým manželem...“

* Prožili jste on-line školní rok. Mnozí z rodičů hlásí, že jejich děti během něj upadly do jakési digitální apatie. Vy sama jste maminkou, máte nějaký recept, jak děti z tohoto stavu vyburcovat k aktivitě?

„Co nejvíce času trávit společně a ideálně venku. Hrát hry a s dětmi hodně komunikovat.“

* Jakým způsobem jste v průběhu roku se svými žáky udržovala kontakt? Pokud mám informace, rozhodně to nebyly pouze vymoženosti moderní techniky, pokud za ně tedy nepovažujeme například bicykl...

„Nejvíce se samozřejmě setkáváme on-line prostřednictvím videokonferencí. Jednou za dva až tři týdny dětem rozvážím obálky s materiály k výuce, jako jsou třeba pracovní listy. Vždy se ale snažím děti potěšit. Napíšu jim dopis, vložím drobný dárek či sladkost. Ať mají taky nějakou radost v této nelehké době. Oni mě už nedočkavě vyhlíží z oken a čekají na můj příjezd. Jinak jsme spolu v kontaktu přes edupage, píšeme si. Někdy si i voláme.“

* Jedním z hlavních cílů všech učitelů by mělo být vzbudit u žáků zájem o probírané učivo. Prozradíte nějaký recept, který ve škole funguje?

„Nemám žádný recept, o který bych se mohla podělit. Myslím, že je to zejména o osobnosti a schopnostech každého učitele.“

* O kolik je těžší děti zaujmout prostřednictvím monitorů počítače? Máte alespoň v tomto případě nějaký fígl?

„Při on-line výuce stavím na základech, které jsme budovali celé tři roky při prezenční výuce. Zaujmout děti při on-line hodinách je určitě složitější. Při prezenční výuce zapojuji žáky aktivně do vyučování. Využíváme mnoho didaktických materiálů a manipulačních prostředků k rozvoji grafomotoriky, názornosti, pozornosti atd. To na dálku nelze. Nyní máme zase jiné prostředky, o kterých jsme dřív neměli ani tušení.“

* Během uplynulého roku mohly mnohé děti trpět zvýšenými pocity osamění a on-line hodiny pro ně v tomto případě mohly znamenat určité rozptýlení, kdy si toho vzájemně chtěly hodně říci. Jak je za takových okolností obtížné udržet efektivitu výuky?

„Ano, to máte pravdu. Děti jsou velmi komunikativní, mají potřebu si sdělovat informace a podělit se o své zážitky. Po on-line hodinách dávám dětem možnost si popovídat. Jak jste již říkal, děti mají technologie zmáknuté. Takže už i ony samy si vytváří své on-line schůzky, kde si povídají, sdílí si navzájem fotky, obrázky či videa. My jsme zrovna před velikonočními prázdninami měli on-line ‚pokec‘ se svými zvířecími kamarády. Někdo vysílal z pokojíčku, někdo seděl na houpačce na terase, další byli na zahradách a já na pastvině u koní. Byl to úžasný den.“

* Učitelé se shodovali na tom, že vyučovat on-line celou třídu je k ničemu a že mnohem lépe se jim osvědčilo rozdělit si třídu do skupinek. Jak jste to řešila vy?

„Učím žáky čtvrtého ročníku. Musím říci, že v tom pro mě byla on-line výuka o hodně jednodušší než pro jiné mé kolegy z nižších ročníků. Čtvrťáci jsou již poměrně samostatní. Známe se od první třídy. Mám ve třídě celkem sedmnáct žáků, což není příliš, takže jsem si mohla dovolit učit všechny žáky najednou. Také ale zahrnuji do výuky skupinovou práci či individuální konzultace a zkoušení jednotlivců.“

* Není v případě rozdělení do skupinek problém v tom, že žáci z rozdílných skupin se po většinu času vůbec neuvidí?

„Z praxe vím, jak to aplikují moje kolegyně z nižších ročníků. Od pondělí do čtvrtka učí žáky po skupinách a v pátek mají třídnickou hodinu, kde se setkávají žáci celé třídy. Tak mají možnost se všichni vidět, navzájem komunikovat.“

* Nebojíte se, že on-line systém vyučování povede v budoucnosti k tomu, že mladí lidé budou ještě více závislí na moderních technologiích a jiné praktické činnosti půjdou stále více mimo ně?

„Myslím, že část dětí by tímto směrem směřovala i bez on-line výuky a velká odpovědnost v tomto směru leží na rodičích, kteří by měli dětem zajistit i jinou než virtuální aktivitu.“

* Myslíte si, že nějaké prvky z on-line výuky bude možné využít i po skončení všech nouzových i jiných stavů?

„Určitě ano. On-line výuka má své negativní, ale i pozitivní stránky. Existuje velké množství aplikací na tvorbu pracovních listů jako třeba liveworksheets.com, interaktivních aktivit, které lze využít na interaktivních tabulích ve třídě. V případě, že by byl žák dlouhodobě nemocen, lze využít videokonferencí k doučování a živě vysílat z prezenční výuky. Těch možností je opravdu hodně.“

* Správný učitel musí v první řadě neustále vzdělávat sám sebe. Myslíte, že zůstáváte stále dobrou žákyní?

„Za ten uplynulý ‚on-line školní rok‘ se mi podařilo naučit se spoustu nových dovedností v tomto virtuálním prostoru. Je bezpodmínečně nutné neustále na sobě pracovat a vzdělávat se. Myslím, že jsem dobrou žákyní, účastním se on-line webinářů. Pořád je co se učit. Jen by to chtělo více času.“

* Kdybyste měla kouzelnou hůlku, co byste na sobě chtěla změnit?

„Na sobě ani svých žácích bych kouzelnou hůlkou nechtěla změnit nic. Kdybychom každý problém řešili kouzelnou hůlkou, tak by byl život jedna velká nuda. Nakonec jsou to chyby, co z lidí dělá lidi.“

* A co byste svým žákům popřála do dalšího života?

„Aby je v životě provázeli optimističtí a veselí lidé a aby se každému splnilo jeho přání. Tak jako mně – stát se učitelkou.“

PAVLÍNA SEDLÁKOVÁ

* narodila se 19. 3. 1987 v Prostějově

* momentálně bydlí v Pivíně

* absolvovala na ZŠ v Majakovského ulici Prostějov, následně studovala Cyrilometodějské gymnázium, na němž maturovala v roce 2006

* dále byla přijata na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou absolvovala v roce 2011, na níž vystudovala obor učitelství pro 1. stupeň ZŠ (2006–2011) a také obor speciální pedagogika (logopedie, surdopedie) (2009–2012)

* od roku 2011 až dosud pracuje jako učitelka 1. stupně Masarykovy ZŠ a MŠ v Nezamyslicích

* je vdaná a má jedno dítě

* mezi její koníčky patří hudba, tanec, práce na zahradě a zvířata

zajímavost: během současné distanční výuky pravidelně svým žákům rozvážela pomůcky do vyučování na kole přímo do schránek a obvykle jim k tomu přidala nějakou drobnost