Čtyři roky strávila smečařka Lucie Nová v prostějovských službách, než loni ve svých čtyřiadvaceti letech zamířila z VK do konkurenčního UP Olomouc. Mezitím se vždy usměvavá volejbalistka pevně zabydlela i v ženské reprezentaci České republiky, jejíž součástí je také při právě probíhajícím soustředění v Národním sportovním centru Prostějov. Večerník někdejší hráčce položil po čtvrtečním obědě několik otázek, na které jako vždy ochotně odpověděla.

 

* Splnila první sezóna olomouckého klubového angažmá vaše představy?

„Určitě ano. Před rokem mi v Prostějově ještě pokračovala smlouva, ale cítila jsem, že po čtyřech letech tady už potřebuju změnu. Jiného trenéra i prostředí a tým s nejvyššími ambicemi, po pravdě mě lákalo si znovu zahrát Champions League. Když jsme v ní bojovaly s Prostějovem, naskakovala jsem většinou jen z lavičky. Všechny tyhle impulzy jsem potřebovala a opravdu je dostala, což bylo super. Získala jsem tím novou chuť do trénování.“

* Zavládla v úpéčku spokojenost i z týmového hlediska?

„Myslím, že spokojené jsme s holkama dlouho mohly být. V Lize mistryň jsme sice nezískaly ani bod, ale proti extrémně silným soupeřům odehrály na obou turnajích základní skupiny velice dobré zápasy, pocitově vydařené. Potom vyšla obhajoba Českého poháru, kde se nám povedlo otočit těžké finále s Libercem. I v extralize jsme to měly, myslím, dobře rozjeté na zisk titulu, navzdory třetímu místu po dlouhodobé části. Všechno jsme totiž směřovaly k play-off, aby právě tam vygradovala naše forma. Bohužel vyřazovací boje byly předčasně ukončeny a na třetí cíl jsme tak nemohly dosáhnout.“

* Jak jste vy osobně skousávala zrušení play-off a kvůli tomu „pouze“ ligový bronz?

„Smířit se s tím bylo fakt těžké. O vrchol sezóny jsme přišly už druhý rok po sobě, což je strašně demotivující. Celý rok pracujete – a když mají přijít rozhodující zápasy o všechno, je místo toho najednou konec. Už loni mě zrušení play-off velice mrzelo, člověk se moc těší a rázem zjistí, že nic nebude. Nejhorší je, že se teď skoro totéž znovu zopakovalo. Bez problémů jsme zvládly čtvrtfinálovou sérii proti Brnu, ještě ve středu se normálně připravovaly na semifinále s Olympem. A ve čtvrtek přijdeme na trénink, kouč se tváří smutně a říká, že je konec. Vůbec se mi tomu nechtělo věřit.“

* Důvody zrušení k. o. bitev při covidových karanténách a blížících se reprezentačních akcích lze pochopit. Šlo přesto situaci vyřešit nějak jinak?

„Právě že si myslím, že určitě šlo. Ty důvody byly skutečně vážné, člověk je na jednu stranu bere. Na stranu druhou však rozhodně bylo možné najít nějaké jiné řešení než úplně zrušit play-off a vyhlásit konečné pořadí podle tabulky základní části. Třeba série odehrát na míň utkání, nebo uspořádat závěrečný turnaj Final Four. Nejen nás v Olomouci takový předčasný konec velice mrzel, byl podle mě zbytečně radikální.“

* Reprezentaci ale vlastně prospěl, že?

„Ano, s nároďákem teď máme víc času na společnou přípravu. Jádro týmu je na sebe zvyklé už z minulých let a pro nové holky bude nějaký prostor sehrát se, zapracovat do kolektivu.“

* Jste ráda, že více než měsíc přípravy strávíte v Prostějově coby vašem dřívějším působišti?

„Jasně. (smích) Sice to mám dál od rodiny v Čechách, po téhle stránce by mi víc vyhovovala například Praha. Z Olomouce to mám naopak hodně blízko, a kromě toho na Prostějov moc ráda vzpomínám, mám to tady ráda.“

* Jaké tu panují podmínky k přípravě?

„Díky nové moderní hale Národního sportovního centra i zázemí místního Hotelu Tennis Club včetně regenerace fakt výborné. Vyšli nám tady maximálně vstříc, celé jedno patro máme jen pro sebe, nemusíme tam chodit v rouškách. Na tréninky přejdeme kousek naproti, všechno je super.“

* Co dosavadní tréninková náplň?

„Některé holky byly čtrnáct dní v karanténě, jiné měly už předtím třeba dva týdny volno a jsou tak i případy, že někdo přišel do reprezentace měsíc po posledním klubovém utkání. Proto se v nároďáku začalo trochu volněji, s větším zaměřením na fyzičku. První dny jsme při smečování ani neskákaly, až postupně se bude zvyšovat zátěž a pracovat na sehrávání, týmových volejbalových věcech.“

* Jakou máte představu o své roli v družstvu? Cítíte se třeba i na základní sestavu?

„Po téhle stránce mám zdravý respekt a jsem radši pokorná, nedělám si žádné přehnané naděje. Určitě se však chci v mančaftu udržet co nejdéle. A pokud se dostanu do užší nominace na vlastní zápasy, tím lépe. Každopádně nejdůležitější ze všeho je úspěch týmu.“

* Věříte v postup z kvalifikace na mistrovství Evropy?

„Po téhle stránce bývám vždycky pozitivní, i s Prostějovem jsem pokaždé věřila ve splnění nejvyšších cílů. Proto si myslím, že zvládnout naši kvalifikační skupinu k postupu na šampionát rozhodně můžeme. Půjdeme za tím.“

* A co Golden European League, případně Challenger Cup?

„To je zatím hodně daleko. Musíme se soustředit na nejbližší cíl, což jsou dva kvalifikační turnaje o mistrovství Evropy. Až potom přijdou na řadu další akce.“

* Na oddílové bázi zůstáváte v UP?

„Ano, pokračuju v Olomouci. Snad nás příští rok nechají konečně dohrát extraligové play-off a získáme ten mistrovský titul.“ (směje se)