Nikdo jiný není s prostějovskou hvězdárnou spjatý tak jako on. Přestože pochází z Českomoravské vrchoviny, během působení v Prostějově za sebou zanechal nepřehlédnutelný kus práce. Dlouhých 40 let působil v pozici ředitele zdejší hvězdárny, po sloučení s prostějovským muzeem pak ještě další dva roky coby, jak on sám říká, „prduch“, tedy pracující důchodce. Koho jiného u příležitosti připomínky 60 let této instituce vyzpovídat než právě Jiřího Prudkého (na snímku)?

 

 

* Vždy jste vynikal nejen svérázným smyslem pro humor, ale i nezdolnou aktivitou. Předpokládám, že jste nepolevil ani po odchodu do důchodu. Co vlastně nyní děláte?

„Těch aktivit je opravdu víc, mezi hlavní patří to, že přednáším na čtyřech univerzitách třetího věku. Zároveň jsem se vrátil zpět na Českomoravskou vrchovinu a do Prostějova dojíždím pouze příležitostně jako třeba právě, když jsem se byl očkovat proti nemoci covid-19. “

* Sledujete ještě dění na prostějovské hvězdárně?

„Ano, ale se značným odstupem, takže nemám úplně detailní informace. Zaznamenal jsem třeba, že můj nástupce to na hvězdárně už před časem zabalil. Mělo to být po sporech s bývalou ředitelkou prostějovského muzea, pod něž hvězdárna v roce 2012 přešla. Tento krok jsem nikdy nepovažoval za úplně šťastný.“

* Jak na své působení vzpomínáte?

„Jen v dobrém. Hvězdárnu jsem převzal v roce 1972, kdy neměla žádný ucelený program. Zaměřil jsem se tehdy na nejčastější návštěvníky, jimiž byly školní třídy. Aby to mělo nějaký smysl, rozhodli jsme se vytvořit program vždy pro konkrétní ročníky, tedy pro první třídu byl jiný jako třeba pro třeťáky. Musel jsem si ovšem předtím pečlivě nastudovat, co se v jednotlivých ročnících probírá, a přemýšlet o tom, jak by se to dalo doplnit. Šlo o to, aby to děti bavilo a učitelé odcházeli s tím, že se jejich žáci dozvěděli něco navíc k tomu, co se právě probírá ve škole. Nešlo jen o povídání, bylo potřeba sehnat patřičné pomůcky a tak dále. Vytvořit něco takového mně zabralo celé tři roky. Nakonec jsme to dotáhli tak daleko, že jsme program pro děti mohli pět minut před začátkem přizpůsobit aktuálnímu přání kantora. Nejsem si jist, že dnes to na hvězdárně probíhá stejně. Bojím se, že školních návštěv na ní výrazně ubylo.“

* Vaším snem bylo vybudování planetária, k tomu však nedošlo...

„V závěru své kariéry jsem cítil, že planetária jsou pro nás v boji o zájem dětí velkou konkurencí. V jejich případě jde totiž o velkou show. Pro Prostějov by to byla velká atrakce, přitáhlo by to k nám i turisty z jiných měst. Bohužel mezitím se rozjelo planetárium v Brně a nedávno také v Olomouci v pevnosti poznání. Byl jsem se tam podívat a myslím, že by se to dalo udělat i lépe. Nicméně digitální planetárium by vyžadovalo větší investici a i personálně by to muselo být patřičně podchycené. V dnešní situaci je to v Prostějově už jen v rovině sci-fi.“

* Co byste tedy hvězdárně popřál do příštích let?

„Aby se vrátila k ucelené nabídce pro školy, kterou by doplňovala přednáškami expertů. Samozřejmě nesmí chybět ani pozorování či pořádání výstav, které bývaly dříve putovní a udržovaly díky tomu povědomí o hvězdárně v jednotlivých školách. Samozřejmě by se hvězdárna měla zásadním způsobem dovybavit moderní audiovizuální technikou, která umožňuje například 3D virtuální realitu a podobné věci. Sám už tomu dnes tolik nerozumím, ale od toho jsou tu mladší. Za mého působení jsem se vždy snažil o to, aby na hvězdárně bylo po technické stránce vždy něco víc než to, co měli lidé běžně ve svých domácnostech. Pokud chce být hvězdárna pro lidi atraktivní, musí být v tomto ohledu v každé době vždy o krok vepředu.“