I když na jaře nemuseli, pomáhali. Když nyní musí, pomáhají o to více. Řeč je o studentech medicíny a zdravotnických škol, které Ministerstvo zdravotnictví ČR povolalo do služby kvůli koronavirové krizi. Jedním z nich je Václav Gaja (na snímku), student čtvrtého ročníku Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Práce v prostějovské nemocnici ho naplňuje. Nedělá sice příliš zásadní úkony, snaží se však být k ruce a pomoci personálu, co to jde. „Když mi po službě řeknou ‚děkuji‘ nebo ‚dnes jsi nám pomohl‘, jdu domů hned s lepším pocitem,“ říká medik-student.

* Jak probíhal váš příjem do nemocnice?

„Ve zprávách a článcích se o nás mluví jako o dobrovolnících. Pracovní povinnost nám ale nařídil kraj. (úsměv) Naštěstí u nás na fakultě máme fakt skvělý lidi, kteří vytvořili databázi pracovních míst. Na mě tedy zbyl Prostějov. Toho času jsem byl v karanténě. Prakticky hned další den mi volali s tím, že si můžu vybrat oddělení. Buď internu, ARO nebo JIP. Vybral jsem si internu, ale bylo mi řečeno, že mě potřebují spíše na ARO. Druhý den už jsem šel na směnu od šesti do čtrnácti hodin, kde jsem se měl zaučit. Po směně jsem šel na personální, kde na mě čekal dopis od hejtmana s tím, že situace v republice je opravdu vážná. Přikázal nám pomoct. A pokud tak neučiníme, hrozí nám pokuta až padesát tisíc korun!“

* Jak k vám v nemocnici přistupují?

„Personál je k nám vstřícný. Vrchní sestřička přímo perfektní. Snažila se mi vyjít vstříc a začlenit mne do pracovního procesu.“

* Studujete medicínu. Berete jako povinnost pomoci v této situaci?

„Situace je v tomto ohledu odlišná od té jarní, a to právě ve zmíněné povinnosti. Na jaře naše veškerá studentská pomoc fungovala na základě dobrovolnictví, dnes máme pracovní povinnost nařízenou vládou ČR. Nicméně pracoval jsem i na jaře, pracuji i teď.“

* Vnímáte již teď nějaký rozdíl mezi pomocí na jaře a nyní?

„Na jaře jsem dělal něco úplně jiného. Pracoval jsem pro soukromý sektor pouze v ambulanci, kde jsem byl k ruce spíše administrativně. Dnes je situace jiná, vážnější, řekl bych. Pracuji na oddělení ARO/JIP dvanáctihodinové směny, denní a noční nepravidelně. Rozhodně je to mnohem náročnější jak fyzicky, tak hlavně psychicky.“

* Co přesně máte za úkol? Jaký je váš popis práce?

„Jsem k ruce. Jako student čtvrtého ročníku lékařské fakulty bohužel nic neumím. Nemám velké kompetence. Ale vzhledem k situaci se snažím obsáhnout co největší počet výkonů tak, abych byl užitečný a služba byla pestrá. Jsem na pozici sanitáře. Mojí hlavní náplní práce je ranní hygiena pacientů, převlékání ložního prádla, míchání a doplňování dezinfekcí na oddělení, dezinfikuji plochy, jako jsou stolky, židle, lehátka a podobně. Asistuji sestrám při čištění dutiny ústní, doplňuji materiál ze skladu na sesternu, chodím s odběry do laboratoře, a tak dále. Je toho celá řada. Zkrátka jak říkám, jsem k ruce.“

* Nedá mi to... Baví vás to? Cítíte, že vám to bude do budoucna coby studentovi k užitku?

„Vidím v tom hlubší smysl. Sleduji, jak jsou sestřičky unavené z neustálého stresu a tlaku kvůli zvláštnímu režimu. A když mi po službě řeknou obyčejné ‚děkuji‘ nebo ‚dnes jsi nám pomohl‘, tak jdu domů s dobrým pocitem. Znám spoustu lidí, kteří by k této práci cítili odpor a nebojí se to přiznat, ale mně to nevadí. Naopak nebojím se zeptat a sestřičky mi vše ochotně vysvětlí, ať už jde o rutinní zákroky, nebo o složitější debaty. Jestli mi to bude k užitku jako studentovi, to nevím. Jako budoucímu lékaři určitě, pokud se jím tedy někdy stanu. Vidím, jakou úžasnou a opravdu náročnou práci tito zdravotníci vykonávají, je třeba se k nim chovat s respektem a úctou.“

* Takže se dá říci, že i když máte psychicky a fyzicky náročný den, jdete domů v podstatě šťastný?

„Unavený, ale spokojený. Šťastný je přílišný superlativ.“

* Čtenáře určitě bude zajímat, jaké z toho od nemocnice plynou benefity?

„Od nemocnice jako takové nic. Nejsem s ústavem v žádném pracovně-právním vztahu. Mám příkaz od kraje. Tato služba by měla být honorovaná. Měla by být. Kraj má na vyplacení odměn šestiměsíční lhůtu od skončení nouzového stavu, tím pádem konce pracovní povinnosti. Slyšel jsem, že studenti pracující takto na jaře dostali odměnu. Jestli a kolik dostaneme my, opravdu netuším. Záleží na kraji, ale doufám, že ano. Na oddělení však máme dostatek drobného občerstvení a pití. Plus mám od nemocnice jedno teplé jídlo denně. A to bodne. (úsměv) To jsou takové drobnosti, které ale oceňuji.“

* Je nyní v prostějovské nemocnici hodně studentů?

„O tom nemám moc přehled, ale od nás z fakulty vím o deseti lidech.“

* Jak nyní probíhá výuka na medicíně?

„Na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jsou skvělí garanti všech předmětů a snaží se nám vyjít maximálně vstříc. Výuka za normálních okolností běží v takových blocích, které jsou různě dlouhé a postupně na sebe navazují. Každý student má ale trochu jiný rozvrh, někomu teď začala výuka interny, někomu imunologie, jinému pracovní lékařství. Z každého pracoviště se ozvou, za jakých podmínek musíme předmět splnit. Při běžné výuce, za starých časů, chodil student týden na imunologii a v pátek odpoledne napsal test, za který dostal zápočet a mohl jít na zkoušku. Teď to probíhá tak, že přednášky imunologie jsou v reálném čase tak, jako bychom byli ve škole, to znamená od osmi hodin ráno do dvanácti. Máme speciální stránky, kam nám pracovníci ústavů vkládají prezentace, přednášky a jiné studijní materiály. Na konci tohoto on-line bloku se píše test, rovněž on-line. Je to však pouze vstupenka ke zkoušce, která už probíhá normálně prezenčně. Je to složité, ale snažíme se to zvládnout.“

VÁCLAV GAJA

* narodil se 10. ledna 1998 v Olomouci

* navštěvoval Slovanské gymnázium v Olomouci

* nyní studuje lékařskou fakultu olomoucké Univerzity Palackého

* koronavirovou situaci zvládá, pomáhá v okresní nemocnici Prostějov jako medik

* je trenérem v tenisovém klubu TK Milo Olomouc

* miluje jízdu na kole

* má malou neteř, o kterou se rád stará

* závodně střílí z ostřelovačské pušky, dostal se i do spolupráce s Armádou České republiky

zajímavost: učí a trénuje ve střelbě i svoji přítelkyni Klárku, která na jedné ze soutěží porazila na 60 ostatních mužů a v kategorii žen dosáhla na zlato