Extrémně těžkou sezónu mají za sebou basketbalisté BK Olomoucko. V průběhu soutěžního ročníku 2020/2021 museli překonávat řadu těžkostí. Kromě přerušení sezóny se klub potýkal s dalšími problémy. Kádr oslabily odchody klíčových hráčů z ekonomických důvodů, po základní části na vlastní žádost skončil trenér Predrag Benáček. Mladá sestava se sice v nadstavbové části výsledkově zvedla, stačilo to ale pouze na celkové jedenácté místo. Hanáci skončili jedinou příčku od postupu do předkola play-off. „Sezóna byla odrazem doby. Partneři, kteří basketbal podporují, byli covidem poznamenaní. Proto přišly finanční problémy a jsme rádi, že tým sezónu vůbec dohrál,“ konstatuje sportovní manažer BK Olomoucko Michal Pekárek.

 

* BK Olomoucko se nepodařilo postoupit ani do předkola play-off. Vnímáte to jako velký neúspěch?

„Jinak se to ani brát nedá, přestože bychom našli řadu polehčujících okolností. Před sezónou se tým omladil, v sestavě bylo méně zahraničních hráčů. To vše jsme vnímali, přesto se kádr skládal tak, aby mohl útočit na postavení v horní polovině tabulky. Cílem byl postup do nadstavbové skupiny A1 a účast v závěrečném turnaji Českého poháru. Ani jeden se nepodařilo splnit, proto nikdo nemůže být spokojený.“

* Už jste si popsal příčiny takového výsledkového propadu?

„Těch příčin bylo více, jejím společným jmenovatelem je covid. Pandemie nám vše nabourala. Nejen ze sportovního pohledu. Naši partneři museli řešit jiné věci než basket. Proto jsme například museli pustit klíčového hráče Lukáše Palyzu do Nymburka. K tomu se přidaly zdravotní problémy. V úzké rotaci nešlo zraněné hráče nahradit.“

* Sezóna byla těžká pro všechny kluby, řada z nich situaci zvládla lépe. Proč se to nepovedlo Olomoucku?

„Není snadné to vysvětlit. Kdo sport nedělal, těžko to pochopí. Podívá se na tabulku a řekne si, že jsme prostě prohráli víc zápasů než ostatní. Už nevidí ten řetěz událostí, který výsledky ovlivnily. Uvedu jeden příklad za všechny. Prakticky všechny kluby prošly covidem a následnou karanténou. Některým byly jejich zápasy odloženy, jiným ne. Nám se třeba stalo, že jsme hráli ligu dva dny po návratu z karantény. Prakticky bez tréninku, což se podepsalo pod výsledek. Jiní soupeři dostali týden, aby se vrátili do nějakého rytmu. To je prostě fakt.

* Byly tedy některé týmy zvýhodněné?

„To ne, pro vedení soutěže bylo opravdu složité hledat náhradní termíny. Některé týmy měly prostě více štěstí, záměr to ale rozhodně nebyl. Všem šlo především o to, aby se soutěž dohrála. Nikdo nechtěl další ročník bez řádného play-off a dekorování plnohodnotného mistra.“

* Zmínil jste štěstěnu. Byla k vám tentokrát otočená zády?

„Pět nebo šest zápasů v základní části jsme prohráli o jeden, dva nebo tři body. O jedinou střelu. Kdyby bylo štěstí na naší straně, hrál by tým vyřazovací část soutěže a možná by postoupil i do nadstavbové skupiny A1. V některých utkáních jsme měli i poslední střelu, která skončila na obroučce. O vítězi rozhodovaly centimetry, tedy štěstí. Nám tentokrát příliš nepomohlo.“

* Říká se, že štěstí přeje připravenému. Nebyli jste tedy dostatečně připravení?

„To bych neřekl. Ale můžu zmínit ještě jednu zajímavou věc. V základní části jsme odehráli jediné utkání kompletní. Vždy byl někdo zdravotně mimo a většinou šlo o hráče základní rotace. To mělo také vliv na řadu výsledků.“

* Těžkou zkouškou pro celou sestavu byla dlouhá série porážek. Neměl jste strach, že už se tým vůbec nezvedne?

„Strach ne, protože jsem viděl, že hráče porážky štvou. Že se s nimi nehodlají smířit. Nikdo neměl hlavu dole. Navíc jsme neprohrávali o třicet bodů. Do každého zápasu šli všichni naplno s touhou vyhrát. Proto jsem neměl obavy, i když porážky každého trápily a nálada v kabině nebyla vždy ideální.“

* Po základní části skončil na vlastní žádost trenér Predrag Benáček. Zaskočilo vás to hodně?

„Cítil se unavený, na toto rozhodnutí měl plné právo. Využil možnost, kterou měl zakotvenou ve smlouvě. V klubu odvedl velký kus práce. S Olomouckem hned v první sezóně postoupil mezi nejlepší šestku, další rok už tým získal medaili, ke které měl našlápnuto také v minulé sezóně, která se nedohrála. Týmu dal hodně. Je to výborný chlap a přítel. Myslím si, že se k trénování vrátí, basketu má stále co dát.“

* V klubu nakonec předčasně skončil i Nemanja Bezbradica, pivot s euroligovými parametry. Zklamal vás svým přístupem v některých zápasech?

„S Nemanjou to bylo složité... Předně je třeba říci, že kdyby se nevracel k basketbalu po těžkém zranění, nehrál by českou ligu, kterou dovednostmi převyšuje. V řadě případů nám pomohl a utkání odtáhl. Ale postupně jeho zájem o výsledky opadal. Hádal se s rozhodčími, nebránil a v útoku si bral těžké střely, i když se mu nedařilo. Několikrát jsme spolu o tom všem mluvili. Měl svoji hlavu a tak byl rozchod nejlepším řešením. Uvolnil se prostor pro mladé kluky a ti mohli sbírat zkušenosti.“

* Mladíků v kádru bylo opravdu hodně a vesměs dostávali minuty na palubovce. Je to největší pozitivum končícího ligového ročníku?

„Pro naše mladé kluky to byla velká škola. Pochopitelně někdy chybovali a nedokázali udržet stabilní výkonnost. Ukázali ale, že mají před sebou zajímavou budoucnost a můžou z nich vyrůst kvalitní hráči pro nejvyšší soutěž. Všichni se herně posunuli. Sportovně sezóna nedopadla dobře, z pohledu vývoje hráčů ale byla úspěšná. Byť velké nasazení mladíků bylo někdy vynuceno okolnostmi.“

* Souhlasíte s tím, že se zlepšovali i o něco zkušenější, přesto stále mladí hráči?

„Je to pravda. Opravdu není obvyklé, aby pozvánku do reprezentace dostali dva basketbalisté z klubu, který je v tabulce dole. František Váňa se stal i kapitánem, dostal hodně naloženo. V další kariéře se mu to bude hodit. Oporou se stal David Pekárek, tomu také sezóna hodně prospěla. Ročník pomohl i zkušeným. Radovan Kouřil se vracel po nepříjemném zranění a v závěru sezóny se dostal do velké formy, což teď ukazuje v Opavě. Potvrdilo se, že všechno zlé je k něčemu dobré.“

* V nadstavbové části tým dokázal vyhrávat a bojoval i o postup do předkola play-off. Proč to nakonec nevyšlo?

„Sport je v tomto ohledu neúprosný. Je dobře, že se tým nevzdal a chtěl uspět. Pral se o každý úspěch, i když je třeba přiznat, že v nadstavbě nehrál proti těm nejlepším. Ztráta na desátou příčku ale byla příliš velká. Když chcete v dlouhodobé soutěži uspět, musíme vyhrávat celý rok. Tak to prostě funguje.“

* V zákulisí se hodně přetřásá budoucnost klubu. Zůstane Olomoucko v nejvyšší soutěži?

„V těchto týdnech se o tom usilovně jedná na všech frontách. Všichni dělají maximum, aby klub v Kooperativa NBL nastupoval také v příštích sezónách. Jednou z možností je stěhování týmu do Olomouce. Byla by velká škoda, kdyby elitní soutěž z regionu zmizela. Basketbal tady má velkou tradici i základnu.“

MICHAL PEKÁREK

* narodil se 29. ledna 1966 v Olomouci

* aktuálně sportovní manažer BK Olomoucko, týmu působícím od roku 2017 v Prostějově

* bývalý basketbalista na postu pivota, reprezentant České republiky

* mistr České republiky s Opavou a stejným klubem i trojnásobný vítěz Českého poháru

* na tuzemském poli oblékal dresy Olomouce, Nového Jičína, Opavy, Blanska či BK Prostějov C (oblastní přebor 2005-2006)

* v rámci zahraničních angažmá hrál za maďarský Videoton Székesfehervár a rakouský UKJ Mistelbach

* po ukončení profesionální kariéry zůstal u basketbalu, působil jako trenér a na manažerských pozicích u prostějovských Orlů a v Olomouci

* otec ligového basketbalisty Davida Pekárka, v ročníku 2020/21 taktéž hráčem BK Olomoucko

zajímavost: vedle BK Olomoucko působí i jako trenér a generální manažer prvoligového týmu Basketbal Olomouc