Že jsou dnes básně něčím spíše pro starší generace a těm mladším nic moc neříkají? Ne tak docela. Tento stereotyp narušuje třeba básník pocházející z Vrbátek Martin Galda (na snímku). Před třemi roky si řekl, že by mohl začít psát básně, a tak se na ně doslova vrhl. Každý den věnoval jedné deset minut a předloni tak vyšla šestadvacetiletému básníkovi první sbírka. Nyní dokončuje práce na tom, aby se jeho bibliografie rozrostla o druhé dílo. Mladý muž, který říká, že ho oslovila třeba tvorba Karla Hynka Máchy, se přitom rozhodl, že by rád vyzkoušel i něco nového. Část jeho druhé sbírky tak navazuje na tu první, z větší části jde ale o něco nového, neozkoušeného.
* Kdybyste srovnal svou první a druhou sbírku, v čem se liší? A v čem jsou si naopak podobné?
„V první byly básně, které byly tvořeny každodenně zhruba deset minut, ve druhé je více stylů tvorby. Ze začátku roku jsem psal jednu až dvě básně týdně, ale věnoval jsem jim více času. Napadlo mě téma, šel jsem se projít a nechal ho zrát. Pak jsem si sedl, napsal část a za pár dní to třeba dopsal. Jak přišla karanténa, tak jsem si řekl, že všichni budou doma a více na síti, tak je bude třeba více zajímat každodenní báseň, i když se ne vždy zadaří, než větší kvalita méně častých básní... Nakonec se ale i mezi těmi každodenními kvalita často objeví. Následně jsem si dal během července pauzu a od srpna jsem začal psát čtyři básně týdně, které většinou napíšu v neděli ve vlaku. Jinak je sbírka asi lepší, protože samozřejmě píšu déle, a taky je dělená na čtyři sekce. A pak je super taky to, že vznikne i audiokniha ve spolupráci se dvěma úspěšnými účastníky Wolkrova Prostějova. Na tu se moc těším.“
* Kdy budete druhou knihu vydávat? A jaký ponese název?
„Kniha je k dostání teď přes Startovač, v půlce listopadu jdeme do tiskárny a před Vánocemi dojde všem, kteří si ji objednají. Buď výtisk, případně e-book, nebo audiokniha. Bude se jmenovat 20 minut v návaznosti na první knihu 10 minut – básně psané během chvíle. Jestli bude i nějaký podtitul, ještě přemýšlím, ale myslím, že možná necháme jen těch 20 minut.“ (úsměv)
* Jaké jsou nejčastější motivy a témata vašich básní?
„Nejčastější je asi láska, což je dáno zadanými slovy (Martin Galda pracuje i tak, že si nechá posílat po třech slovech od známých, z nichž následně tvoří báseň - pozn. red.). I když občas vezmu zadaná slova a první, co mě napadne, zahodím a začnu psát až druhý nápad, aby báseň byla trošku překvapivá. Nejraději píšu motivační nebo vtipné básně. A i u těch smutnějších se snažím, aby končily s nadějí.“
* Líbí se vám osobně některá z básní víc?
„Každá má něco do sebe a všechny, které jsme vybrali, se mi líbí. Osobně je pro mě důležitá báseň Odešel jsi, kterou jsem napsal po smrti dědy. Pak je tu také jedna, která vznikla v době karantény, kdy jsem začal psát i anglicky. Jedna báseň se mi v angličtině hodně líbila, tak jsem ji pak přeložil do češtiny. V knize tak bude v obou verzích – anglicky Life, česky Není.“
