Fotbalu propadl už jako malý kluk. Nebýt vážného zranění v dorosteneckém věku, možná by to dotáhl i výše než jen do I.A třídy. Po konci kariéry se volně přesunul k pozicím funkcionářským. Dlouhé roky pracoval s Evženem Kučerou, se kterým strávil angažmá v Čechovicích, Kostelci na Hané nebo Určicích v době největší klubové slávy. Jako vedoucí mužstva měl na starost hledání vhodných posil a věci kolem kádru měl vždy pod palcem. Také stál například u zrodu zimní ligy veteránů a řešil potřebné i na disciplinární komisi. Posledních pět let se již aktivně fotbalu nevěnuje, i tak na něj však Miroslav Vláčil nezanevřel a má k němu co říct.

* Poslední roky se stále více mluví o tom, že úroveň soutěží klesá. Souhlasíte s tímto tvrzením?

„Tak upadá už dlouhodobě. Dříve to bylo jiné, co se týče počtů, tak se to příliš neliší, ale dnes chybí zdravá dravost a motivace. Doba bez počítačů a kontaktu jen přes internet nebyla, tak pro nás neexistovalo nic jiného než se nějakým způsobem hýbat. A nikdo nás k tomu nemusel nutit. Právě v tom přirozený vývoj celkové sportovní všestrannosti teď chybí ze všeho nejvíce. Kromě toho, jsou tu i další faktory, které se dříve neobjevovaly.“

* Co konkrétně například?

„Velké potíže vidím v přístupu. Stačí se podívat na problém jménem alkohol. Neříkám, že dříve byli hráči svatoušci, ale zkrátka den před zápasem nebyly takové večírky jako teď. Nějaké pivko samozřejmě proběhlo, ale šlo se do půlnoci domů. Dnes je pomalu normální přijít domů v šest ráno a odpoledne hrát, což výkon prostě musí ovlivnit...“

* Poslední rok s covidem tomu také jistě nepřidá…

„Dopady budou určitě velké. Těžko se to dá nyní odhadovat, ale obávám se, že to bude znamenat obrovské potíže hlavně pro amatérský sport povšechně. Upřímně si myslím, že některé oddíly budou mít hodně práce, aby fotbal zcela nezanikl. Se vší úctou hlavně k okresním soutěžím, které většinou hrají kluci od pětatřiceti nahoru, to může mít fatální dopady. Během uplynulého období si určitě dokázali představit i jiné aktivity. Obzvláště pro ně bude návrat složitý. Tělo už pracuje daleko jinak než ve dvaceti.“

* Není neznámou, že se regionální celky snaží spíše o záchranu, než aby měly vyšší cíle. Je to otázka náhody, nebo to signalizuje dlouhodobé potíže?

„Je pravdou, že poslední roky s tím kluby na Prostějovsku hodně bojují. Na krajské soutěže je zkrátka nutné mít široký kádr, kde bude i kolem dvaceti lidí. Z toho alespoň třináct kvalitních, aby měl klub kam sáhnout. Pak když někdo odpadne z různých důvodů, tak je najednou znát, že jde kvalita rapidně dolů. V našem regionu najdeme řadu klubů se třinácti či čtrnácti hráči, a když někdo odpadne, tak kolikrát odehrají zápas v jedenácti bez jediného střídajícího na lavičce. To se musí někde projevit. Takovéto problémy by však měly být relativně všude, ale přijde mi, že u nás jsou ještě o něco znatelnější.“

* Je možné, že by se vše obrátilo a směřovalo k lepším zítřkům?

„Nechci malovat čerta na zeď, ale bude se to jen těžko zvedat. Hodně bude záležet hlavně na těch, kteří sedí nahoře, aby do sportu nateklo co nejvíce peněz a fungovaly různé programy, které by přilákaly děti. A musí to být tak, aby to bylo pro všechny, nejen pro vyvolené, jak to bývá. To je však běh na dlouhou trať. Vedle nedostatku hráčů se projevuje i nedostatek rozhodčích. Upřímně se ani není čemu divit, kdo by si nechal dobrovolně kálet na hlavu každý víkend. Pokud tedy chyby dělá ještě ke všemu za úplatky, to je potom oprávněné. Snad se vše obrátí k lepšímu, ale upřímně v to moc nevěřím.“

* Našel byste během podzimu 2020 něco, co vás překvapilo?

„Nejvíc jsem asi sledoval Čechovice, které mi za kariéru nejvíce přirostly k srdci. Spoustu těch kluků znám velmi dobře a vím, že to jsou skvělí fotbalisté, navíc mají i skvělého trenéra. Upřímně bych od nich čekal více. Spoustu těch kluků jsme si i přivedli do Určic, kde hráli ještě vyšší soutěže. Jasně ukázali, že na to mají. Po návratu zpátky mi však přijde, jako kdyby se uspokojili, I.A třída jim zřejmě stačí. Zkrátka si myslím, že s podmínkami, kádrem i trenérem mají ještě na víc. Další věcí jsou pak finance, bez kterých by některé kluby jen těžko byly tam, kde jsou. Pokud to samozřejmě ti lidé budou dotovat opravdu dlouhodobě, tak proč ne, ale spíše se obávám, aby bez jakýchkoliv odchovanců nepřišel finanční pád, co by znamenalo obrovský skok dolů.“

* Návrat do fotbalového prostředí vás neláká?

„Nebudu lhát, že mě to nelákalo. Spoustu let jsem spolupracoval s Evženem Kučerou, kterému jsem dlouhodobě pomáhal na různých štacích. Po jeho konci v Určicích jsem však ještě poznal další výborné trenéry, ať už to byl třeba pan Machálek, nebo Petr Gottwald, což jsou za mě páni trenéři. Po těch nových zkušenostech jsem tak samozřejmě pokračovat někde chtěl i nadále. Nejvíce jsem to řešil s Pepou Sklenářem, jelikož jsem se chtěl vrátit do Čechovic. Nakonec jsme se však nedohodli. Teď už bych se však po těch letech k nějakým funkcím asi nevracel.“ (úsměv)