Všechno má svůj vývoj. I současná fáze přípravy prostějovských volejbalistek, která odstartovala 22. března, tedy deset dní poté, co ženám VK skončil vypadnutím z extraligového play-off uplynulý soutěžní ročník. A nakonec potrvá s jednou týdenní přestávkou až téměř do konce května, tedy přesně dva měsíce. O tématu jsme krátce pohovořili s trenérem vékáčka Lubomírem Petrášem (na snímku).

* Je něco nového v aktuálním přípravném procesu?

„Nic extra zvláštního. Dál pokračujeme v trénování každý všední den s volnými víkendy, kombinujeme práci na individuálních herních činnostech s posilovnou a kondičními cvičeními, zařazujeme i výběhy ke Hloučele. A pro zpestření jsme si vyzkoušeli celou řadu doplňkových sportů.“

* Co všechno jste si zahráli?

„Poslední dobou se snažím, abychom vždy jeden trénink týdně věnovali nějakému jinému sportovnímu odvětví. Už dříve to byl basketbal, potom fotbal a badminton. Minule jsme si zapinkali ping-pong, teď naposledy zašli na tenis. Výhodou je, že většinu jsme mohli absolvovat přímo v hale Sportcentra DDM. Kromě tenisových bojů, které propukly na antukových kurtech v areálu TK Prostějov.“

* Bavilo to holky?

„Každá je třeba šikovnější na něco jiného a podle toho ji ten který sport asi baví víc nebo míň, což je normální u každého člověka. Jako zpestření i změna ze zažitého stereotypu to však zafungovalo určitě dobře. Byla zábava a sranda, zasmáli jsme se, pobavili, zaběhali si při hře. A do konce přípravy snad ještě něco vymyslíme.“

* Momentální fázi přípravy tedy ještě neuzavíráte?

„Původně jsme počítali s tím, že budeme trénovat minimálně do půlky května. Pak jsme o tom průběžně mluvili s Mirkem Čadou i s hráčkami a domluvili se, že budeme pokračovat až do pátku 28. května.“

* „Neremcaly“ svěřenkyně?

„Ani ne. (úsměv) Většina má smlouvy do konce května a normálně je plní, u ostatních je teď zapojení do přípravy na dobrovolné bázi. A chodí hlavně na úterní i čtvrteční tréninky zaměřené herně volejbalově. V každém případě věřím, že si snad všechny holky uvědomují jednu věc: tuhle práci dělají samy pro sebe, pro svou vlastní kariéru. I kdybychom jim v tuto dobu nezajišťovali společný tréninkový program, snažily by se něco dělat individuálně. Takhle můžou makat spolu jako tým, což je podle mě vždycky lepší.“