Od ukončení kariéry vynikající tenistky, finalistky French Open 2015 či čtyřnásobné vítězky Fed Cupu utekly dva roky, během nichž se bývalá pátá hráčka světového žebříčku WTA a v jednu dobu i nejlepší deblistka planety stala maminkou dcery Leontýnky. Jinak se partnerka hokejisty Tomáše Plekance, která spojila svoji kariéru s prostějovským klubem, vůbec nezměnila. Stále rozdává úsměvy a dobrou náladu na potkání, což se potvrdilo i při nedávné akci Pomozme dětem, kde byla patronkou dětského tenisového družstva.
„Máme za sebou všichni těžké období, ale i tak se snažím zachovat si pozitivní myšlení. Do svého života si smutek nepustím,“ popisuje svůj recept na spokojenost Lucie Šafářová (na snímku). S nostalgií a vzpomínkami procházela prostějovským areálem NTC MORAVA Za Kosteleckou ulicí. Od devíti let právě sem dojížděla z rodného Brna na tréninky, od čtrnácti sdílela převážně s kluky 'domeček' tehdy s jedinou koupelnou, zažila ale spoustu zábavy a především tvrdé práce, aby z ní vyrostla hráčka světové špičky která to dotáhla k sedmi titulům na okruhu WTA či wimbledonskému semifinále.
* Po delší době jste předposlední květnový víkend přijela do Prostějova a představila se v roli patronky tenisového týmu během akce Pomozme dětem 2021. Co jste říkala tomu, že se mladá generace po nucené pauze vrací ke sportu?
„Je to jednoznačně dobrá zpráva. Období, kdy musely jen sedět doma, bylo opravdu dlouhé. Snad se už vše uklidní a sportoviště zase ožijí. Pro všechny, kteří pravidelně sportovali, to byla smutná doba. Teď se všichni musíme snažit, aby se především ti nejmladší k pohybovým aktivitám vrátili.“
* Podle nadšení týmů, které mezi sebou zápolily na prostějovských kurtech, to snad nebude tak těžké...
„Na dětech byla vidět velká radost z pohybu. Z toho, že mohly mezi sebou soutěžit. Dávaly do toho všechnu svoji energii, bylo hodně příjemné být u toho. Takových akcí teď budeme potřebovat co nejvíce.“
* Hodně se hovoří o roli rodičů. Děti potřebují ke sportu přivést a pak také udržet. Souhlasíte?
„Přístup rodičů je opravdu hodně důležitý. Někdo děti musí k aktivnímu způsobu života přitáhnout a pak je udržet, když se třeba nedaří nebo když má začínající sportovec slabší chvilku. Překonat pohodlnost není jednoduché, sama si to pomatuji.“
* A to přitom ještě počítače nebyly tak výkonné a playstation byl v plenkách...
„No právě. Těch lákadel a možností, jak využít volný čas pohodlně bez tréninkového drilu a odříkání je vážně hodně. O to důležitější je právě příklad rodičů. Určují směr, kterým se jejich děti vydají. A cesta aktivního životného stylu je dobrá. Vůbec nejde o to, kam se dostanou v žebříčku nebo tabulce. Ale o to, že budou mít radost z pohybu, že budou díky tomu zdravé a budou vyrůstat v kolektivu. To vše jim pomůže v dalším životě. Bez ohledu na to, pro jakou práci se rozhodnou. A to už stojí za námahu.“
* Jsou to dva roky, kdy jste ukončila profesionální tenisovou kariéru. Do nové životní etapy jste vstoupila s řadou plánů. Chtěla jste cestovat, snila o otevření kavárny. Splnily se všechny?
(úsměv) „Život to trošku upravil. Stala se ze mě máma, tím se dost změnilo, ale je to krásná změna. Některé věci se dostaly do pozadí. Třeba představa o kavárně je odložená. Uvidíme, co přinese čas.“
* Na nudu a přebytek volného času si stěžovat nemůžete, že?
„To opravdu ne, pořád mám co dělat. Jako každá máma. Snažím se maximální množství času trávit s Leontýnkou. Hrajeme si spolu, zalíbila se mi akce Česko čte dětem, která je v dnešní digitální době důležitá. Když mám možnost, pomáhám a podporuji zajímavé projekty. Třeba nadační fond Radost dětem pro onkologicky nebo jinak těžce nemocné děti. Čas si najdu i na pohyb, ten v mém životě zůstane navždy.“
* Sociálními sítěmi proběhlo, že cvičíte i společně s Tomášem Plekancem…
(smích) „Na fotkách to vypadá, že máme secvičené sestavy. Zkoušíme různé věci. Oba jsme sportovci, takže nás všechny pohybové aktivity baví. V zimě jsme byli na horách, už jsme vytáhli kola, máme za sebou i horské túry. Je to jiný život, než byl ten tenisový, hodně si ho užívám.“
* Tatínek Leontýnky je stále profesionální sportovec, s Kladnem bude hrát extraligu. Není někdy náročné skloubit sportovní život s tím běžným?
„Je to hodně o vzájemném pochopení a v tom máme velkou výhodu. Byla jsem dlouho sportovní profesionálkou, moc dobře vím, co takový život obnáší. Proto Tomáše chápu, vím, co potřebuje. A on se zase snaží věnovat nám maximum času, když je to alespoň trošku možné.“
* Jste stále v kontaktu se svými bývalými spoluhráčkami?
„To víte, že ano! Zažily jsme toho spolu hodně, měly jsme výborné vztahy a to nám zůstalo. V poslední době se z nás docela často stávají maminky, některé se na děti těší. Takže se akorát bavíme trošku o jiných věcech než dříve. Místo taktiky na soupeřky probíháme naše zkušenosti s dětmi a recepty na vaření.“ (směje se)
* Blíží se olympijské hry. Na těch posledních jste v Riu de Janeiru s Barborou Strýcovou získala bronz. Vzpomínáte na tento úspěch?
„Byla to hezká jízda. S Bárou jsme se daly dohromady na poslední chvíli a v prvním zápase nás čekaly sestry Williamsovy, největší favoritky. Poslaly jsme je domů a to nás hodně nakoplo. Pak už jsme věřily, že na turnaji v Riu můžeme dojít daleko a opravdu se nám to povedlo.“
* Radost vzápětí vystřídaly zdravotní problémy, po kterých jste dokonce musela vzdát utkání ve dvouhře. Napadlo vás, že hry v Riu dopadnou nakonec parádně?
„Po konci v singlu jsem kvůli zdravotním problémům vůbec nejedla, ale debla jsem chtěla hrát za každou cenu. Věřila jsem, že když jsme porazily ´Williamsky´, můžeme něco dokázat. Bára mě v tom podporovala, proto se to podařilo. Skvělý příběh s ještě lepším koncem. Jen škoda, že v zápase o třetí místo byly na druhé straně Andrea Hlaváčková s Luckou Hradeckou. Medaili mohl získat jen jeden pár.“
* Češi vybojovali celkově tři medaile s výraznou podporou fanoušků a spoluhráčů v hledišti. Byla to výjimečná záležitost?
„Rio beru jako jeden z nejlepších zážitků tenisové kariéry. Všichni si fandili, vzájemně se povzbuzovali. Atmosféra byla parádní, neuvěřitelně jsme si to užívali. Na to nikdy nezapomenu.“
* Bude se českému tenisu dařit na letošních hrách v Tokiu podobně jako v Brazílii?
„Od Ria několik tenistů a tenistek ukončilo kariéru, máme ale pořád skvělé hráče a hráčky. Především holky rozhodně nebudou bez šancí. Ve dvouhře i čtyřhře se můžou dostat hodně vysoko. Osobně věřím, že nějakou medaili tenisté z Tokia přivezou. Kdoví, třeba se bude dařit jako v Riu. Moc bych to všem přála.“
* V Prostějově jste začínala svoji veleúspěšnou kariéru. Jaký to byl návrat?
„Příjemný. (úsměv) V Prostějově jsem dlouho nebyla. Bylo moc hezké vrátit se na staré dobré kurty, na které mám krásné vzpomínky.“
* Když se rozhlédnete po areálu, co vám naskočí do mysli?
„Je to radost a je to úžasné. Do Prostějova se vždycky ráda vracím, tady jsem vyrostla a strávila tu i roky dřiny na kurtu. Některé vzpomínky na prostějovské kurty jsou krásné, jiné teskné. Samozřejmě se mi vždycky na trénink nechtělo.“ (směje se)
* Areál tehdy vypadal jinak, že?
„Tehdy tady bylo víc kurtů. Tamhle byly tři a teď jsou dva, udělali z nich majestátnější. A například v nafukovací bublině byl tehdy jediný tvrdý kurt. V zimě tam bylo deset až dvanáct stupňů, takže jsme pořádně mrzli. A v létě naopak čtyřicet stupňů a my trpěli vedrem. Ale museli jsme to vydržet. Nová je tady administrativní budova, jinak to tady vypadá pořád podobně. I tenisová zeď, o kterou jsem pinkala, je stejná. Akorát popsaná reklamami. A domeček? Tam jsem bydlela od čtrnácti let. Byli tam jenom kluci a já jediná holka. Měli jsme společnou koupelnu a záchod. Teďka už mají pokoje i vlastní sprchu. Celkově je z toho moc pěkný areál včetně centrálního dvorce.“
* Jak jste tyto roky mládí prožívala?
„Najednou to byla taková svoboda bez rodičů... Ale makalo se a měla jsem svoje cíle. Tím, že jsem si chtěla naplnit sny, tak mě ani nenapadlo, že bych chtěla domů. Byla to i zábava, bavilo mě to tady. Jednou jsme u kurtů rozháněli vosí hnízdo… (směje se) Ve volnu jsem chodila na procházky se psem, zatímco kluci hráli playstation. Nikam jinam jsme jinak nechodili. Neměli jsme auto, do města to bylo celkem daleko, takže jsme jenom trénovali. A dostali se postupně až na vrchol. Byla to celkově krásná doba.“
LUCIE SAFÁŘOVÁ
* narodila se 4. února 1987 v Brně
* bývalá profesionální tenistka, která se od roku 2001 devatenáct let pohybovala na okruhu WTA
* členkou TK Agrofert Prostějov byla od 14 let do konce kariéry
* v roce 2017 se stala světovou deblovou jedničkou, ve dvouhře se nejvýše dostala v roce 2015 na 5. místo žebříčku
* získala sedm titulů ve dvouhře a patnáct ve čtyřhře, v deblu je i pětinásobnou grandslamovou šampionkou
* největšího grandslamového úspěchu dosáhla v roce 2015 na French Open, kdy si zahrála finále dvouhry
* z dalších podniků došla na wimbledonské trávě do semifinále (2014), na Australian Open se probojovala do čtvrtfinále (2007) a na US Open hned dvakrát do osmifinále (2014, 2017)
* v roce 2015 si zahrála finále Turnaje mistryň
* ve čtyřhře získala hned 5 grandslamových titulů: podvakrát Australian Open (2015, 2017) a French Open (2015, 2017) jednou US Open (2016) a ve Wimbledonu došla třikrát do čtvrtfinále (2014, 2015, 2018)
* na olympijských hrách v Riu de Janeiru získala bronz společně s Barborou Strýcovou
* čtyřikrát byla členkou vítězného družstva ČR ve Fed Cupu
* ženská tenisová asociace jí čtyřikrát udělila Cenu Peachy Kellmeyerové za službu tenistkám zprostředkovanou členstvím v radě hráček
* během kariéry si na okruhu WTA vydělala 12 637 555 amerických dolarů
* od roku 2018 je jejím partnerem hokejista Tomáš Plekanec, na konci roku 2019 se stala maminkou Leontýny
zajímavost: tenisovým vzorem byla Steffi Grafová, s níž jako devítiletá trénovala
https://www.vecernikpv.cz/rozhovory/4852-vedme-deti-ke-sportu-stoji-to-za-namahu-rika-lucie-safarova#sigProId8478545862
