Sídlo svého podnikání má v Olomouci. Přesto je Richard Benýšek výrazně spojený s Prostějovskem. Po celém regionu vlastní zde řadu pozemků a nemovitostí, včetně například stájí, zámku v Přemyslovicích nebo letoviska Bělecký Mlýn. Nyní hovoří o další investici, tentokrát do místního nádraží přímo v Prostějově. Podle svých slov k němu má podnikatel dlouholetý osobní vztah, nelíbila se mu tak informace, že by Správa železnic budovu chtěla buď zbourat, nebo výrazně zmenšit. „I když chápu úmysl podniku modernizovat,“ doplňuje myšlenkové pochody.

* Jak jste se dostal k tematice místního nádraží? A jaký k němu máte vztah?

„Problematiku Moravské západní dráhy sleduji, co znám Bělecký Mlýn. A to je už hodně dlouho, jezdil jsem tam v devíti letech na pionýrské tábory. Často jsme jezdívali i po tehdy parní dráze. Dokonce jsme při požární hlídce jednou hasili a uhasili les. Zpět ale k dráze – je nedoceněná. Ve třicátých letech minulého století patřila Tomáši Baťovi. Prosazoval, aby hlavní železniční koridor od České Třebové vedl údolím do Prostějova a pak na Zlín. Místní nádraží, které bylo hlavní stanicí dráhy, hodně znamenalo. Navíc z lesů západně od Prostějova se stavěl Prostějov. Z kamenolomů po trati třeba celá Rejskova třída. V osmdesátých letech se zase dostaly do módy rekreační objekty ve Stražisku a jinde. To byl jeden z důvodů, proč vznikl Bělecký Mlýn, jak jej nyní známe. Pro mě to byl stimul, proč to celé sleduji.“

* Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistil, že by se budova měla demolovat?

„Jako vedoucí pracovník dokážu pochopit, proč to Správa železnic chce zmodernizovat. A to stylem, který potřebuje. Je doba optických sítí, nádraží se dá řídit odkudkoli. Co nedokážu pochopit, je, že by někdo budovu chtěl zbourat bez nabídnutí subjektům, pro které smysl má. Vždycky říkám, že pro Prostějov je tato secesní stavba známkou historie města. Takže když se objevila informace, že se k tomu všichni staví vlažně, řekl jsem si, že musím vyvinout veškerou energii, aby se zabránilo destrukci. Nejhorší by bylo dorazit na místo a zjistit, že už budova nestojí...“

* Co jste v tomhle směru už podnikl?

„Jasně jsem deklaroval zájem. Každý už ale o tom hovoří, jak se mu hodí. Správa železnic mi napsala, že až na mě bude mít čas, tak se potom možná dozvím, že se něco bude dít. Podle svých slov postupuje dle své metodické směrnice, kdy to nejprve nabídne ostatním složkám státu, samosprávě a neziskovým organizacím. Když by nikdo neprojevil zájem, tak se vypíše dražba.“

* Jaká je tedy vaše představa využití?

„Vše podstatné tam už vymyšleno je. Ve svých úvahách počítám, že by zůstala pošta, i když jí to samozřejmě nemůžu nařídit. V horním podlaží by měly být start-up byty. Všichni ale musí počítat s tím, že je to na nádraží a nádražím bude i dál. U přízemí vím, že by tam mělo být pěkné bistro. Je zde pohyb lidí, autobusy, navíc je to jeden z vnitřních okruhů města. Rádi bychom pak postavili minipivovar. Původně jsme chtěli stavět na zámku v Přemyslovicích. Tohle se mi ale líbí mnohem víc. Současně by zde byla pěkná, stylová restaurace – v minulosti zde byla. A vážně uvažujeme i o tom, že by se sem mohla přestěhovat tržnice.“

* V minulosti se mluvilo o tom, že bude nádraží prohlášeno kulturní památkou. Jste rád, že se tak nestalo?

„Pokud bych se měl stát jednou jeho vlastníkem, tak jsem za to rád. Podle svých zkušeností vím, že památkáři rádi radí v něčem, co by sami nebyli schopni realizovat. Prohlášení budovy chráněnou památkou pro majitele přináší dost velké komplikace, přitom budoucí stavební úpravy si dokáže prodávající definovat jako podmínku ve smlouvě nebo magistrát přes stavební úřad.“