V první části našeho obsáhlého interview s Karolínou Fričovou, kterou jste mohli najít v minulém vydání Večerníku, byla řeč výhradně o jejím působení ve slovenské reprezentaci. Dnes zpověď dokončujeme rozborem dalších důležitých témat spojených s jednadvacetiletou smečařkou týmu prostějovských volejbalistek.

* Co máte na programu od 6. června do 5. července, tedy mezi posledním duelem Golden European League a dalším srazem národního výběru SR?

„Hned po návratu z Bulharska jsem ani nejela domů, protože mě čekaly školní povinnosti a nebyl čas. Rovnou jsem se tak přesunula do Prostějova, odtud jezdila během druhého červnového týdne každý den na praxi do nemocnice v Blansku.“

* To byla součást vašeho studia vysoké školy v Brně?

„Přesně tak. Ještě mi zbývají z tohoto semestru dvě poslední zkoušky, tak se musím učit, abych celý ročník zdárně dokončila.“

 * Budete mít vůbec čas na nějakou dovolenou?
„Doufám, že ano. Pokud zkoušky zvládnu podle plánu a ani nic jiného se nezkomplikuje, chci vyrazit na dovolenou k moři. Už se moc těším, po náročném programu odpočinek i pohodu dost potřebuji.“ (smích)
* Vám v Prostějově ještě pokračuje platná smlouva. Neměla jste po týmově nevydařeném ročníku přesto zaječí úmysly?
„Jako že bych chtěla odejít někam jinam? Po pravdě mi taková myšlenka vzhledem k našemu trápení několikrát prolétla hlavou, ale rychle jsem ji pokaždé zahnala. Prostějovský klub mi totiž maximálně vychází vstříc právě s tím, abych mohla dobře skloubit vrcholový volejbal se studiem na univerzitě. Celkově mám od VK nejen k tomu vytvořené výborné podmínky, tudíž můj případný přestup nebyl reálně ve hře.“
* Půjde úroveň vékáčka nahoru po dílčí obměně kádru včetně příchodu zajímavých posil?
„Pevně tomu věřím. Některé nové hráčky mají velkou kvalitu a s jejich přispěním bychom měly být v příští sezóně silnější. Nejdůležitější však bude, abychom se daly dohromady jako kolektiv a společně fungovaly co nejlépe na hřišti i mimo něj. Tohle rozhoduje, pokud vytvoříme dobrou partu, můžeme hrát lepší volejbal než v minulém ročníku. Takové zklamání žádná nechceme prožívat znovu.“