Má tolik zážitků, že už by mohla klidně sepsat knížku. Možná i dvě. Aby ne, vždyť Eva Bašková (na snímku) se v oblasti pedagogiky volného času pohybuje většinu svého života. Poprvé si vedení dětí vyzkoušela už jako náctiletá. Přitom, jak sama říká, původně vůbec nemířila na pedagogickou dráhu. Čekalo ji tak velké rozhodnutí, za které už více než dvacet let mohou být vděční lidé v němčickém Orionu – středisku volného času. Vedle postu ředitelky zde zastává organizátorku mnoha aktivit různého rázu od výtvarných po taneční, do nichž se v poslední době zapojila s velkou chutí. Právě s takovou, s jakou přistupuje k vedení menších i odrostlejších dětí. „Je ale pravda, že někde nerozumím řeči jejich kmene,“ říká se smíchem věčně dobře naladěná a navrch energická žena, která už řadu let předává nejen své znalosti, ale také lásku k tvořivé práci.

* Pamatujete si na své začátky práce s mládeží? Při jaké příležitosti se tak stalo?

„Moje pedagogické začátky jsou velmi úzce spjaty právě s Orionem, chcete-li s domečkem. V době před rokem 1989 jsem navštěvovala pionýrskou skupinu, která se pravidelně scházela prakticky formou zájmového kroužku a jezdili jsme na úžasné víkendovky na Tesák, na Skavsko i jinam. Po roce 1989 se tato pionýrská skupina transformovala v Místní dům dětí a mládeže, který postupně měnil nejen název až do dnešního Orion – středisko volného času Němčice nad Hanou. Ředitelkou se v době vzniku domečku v roce 1991 stala moje maminka, a tak bylo úplně přirozené, že jsem se dál účastnila mnohých aktivit, které domeček nabízel. Jak vyrůstal domeček, dospívala jsem i já a v 18 letech jsem na domečku vedla svůj první zájmový kroužek, kterým byla ´Němčina hrou´. Dodnes si pamatuji některé děti, které tam chodily. Jako externí vedoucí jsem tak pracovala nepřetržitě i po maturitě i po dobu své mateřské dovolené. Protože moje spektrum zájmů je široké, tak i moje činnost na domečku byla proměnlivá, vedla jsem jazykové kroužky, ale dlouho taky keramiku nebo ‚bejby‘ klub, až posledních dvanáct let se věnuji tanečním kroužkům. V devatenácti letech jsem připravila jako hlavní vedoucí svůj první tábor na hradě Svojanov.“

* Čím vás práce s mládeží kdysi zaujala? Máte k ní pořád stejný přístup?

„Já jsem původně vůbec nechtěla učit. Po střední integrované škole jsem studovala obor porodní asistentka na VOŠ v Olomouci. Ale moje zájmové aktivity a vazby na domeček byly stále velmi intenzivní. Když jsem jednou potřebovala omluvenku od třídní učitelky z pátečního vyučování, ptala se na důvod. Řekla jsem upřímně, že jedeme s dětmi na víkendovku. A protože to nebylo poprvé, tak se jí to nelíbilo. Řekla mi, ať se rozhodnu, jestli chci pracovat s dětmi, nebo ve zdravotnictví, že na dvou židlích sedět nemůžu. Tak jsem se rozhodla. (pousměje se) Mimochodem práce ve zdravotnictví mě nesmírně bavila, praxi v porodnici jsem úplně milovala a přivedla jsem na svět tři děti. (úsměv) Toto rozhodnutí bylo velmi těžké a taky zásadní. Práce s dětmi mě ale táhla víc a přístup k ní mám prakticky od svých dvaceti let, kdy k rozhodnutí došlo, stejný. Naplňuje mě pozorovat, jak se děti učí, jak dělají pokroky a zažívají úspěch a radost z toho, co samy vytvořily, baví mě být průvodcem a pozorovatelem jejich rozvoje. Naplňuje mě, když vidím, co jsme s dětmi vytvořili. Potřebuji vidět za sebou práci.“

* Mění se mládež? Pokud ano, jak?

„Úplně si nemyslím, že by se měnila mládež. Mění se společnost jako taková. Mění se míra tolerance ke spoustě jevů, k chování. Děti a mládež vždycky vystrkovaly růžky, a to jen do té míry, dokud nenarazily. Teď narazí mnohem později než dřív. Já naopak mám vždycky obrovskou radost z mladých lidí, chcete-li puberťáků, kteří jsou pro něco zapálení, kteří s námi jezdí na tábory, chodí do kroužků, kteří na sobě chtějí pracovat. Vždycky si uvědomím, jak se zobecňuje tvrzení, že ta dnešní mládež je hrozně zkažená.  Možná je to tím, že pracuji s dětmi, které mají zájem o seberozvoj, ale já si prostě myslím, že máme možnost pracovat s úžasnými mladými lidmi. Občas jim ujede ‚ty vole, ty seš hustej‘, ale oni jsou někdy fakt ‚hustí‘ְ. Někdy nerozumím řeči jejich kmene, (úsměv) ale spoustu dětí už jsme si vychovali v rovnocenné partnery, vedoucí kroužků či táborové vedoucí, někteří už k nám vodí své děti. Všechno podle mě pramení v rodině a v přístupu rodiny k volbě volného času. Škola a vzdělání jsou důležité, ale to, jak trávíme volný čas, to je určující a při utváření osobnosti často dominantní. To, co všechno děláme ve volném čase a jak přistupujeme k tomu, co nemusíme, ale jen můžeme, to je úplně něco jiného. Ten pocit zodpovědnosti, smyslu pro společnou práci, závazek vůči druhým nebo dobrý pocit z práce pro druhé, to je alfa a omega zájmového vzdělávání.

* Jaký je rozdíl mezi prací s dospělými a s „dorostem“, dejme tomu?

„Práce s každou věkovou skupinou vyžaduje specifický přístup. V čem jsou všechny věkové skupiny stejné? V tom, že potřebují uznání, respekt a pochvalu a je úplně jedno, jestli je vám třináct nebo padesát. V okamžiku, kdy vás ostatní nepovzbudí ve vašem nápadu nebo úsilí, neuznají váš námět a postup, nerespektují to, jak jste něco udělali nebo navrhli, nepochválí, je vám smutno. Je to asi můj vlastní pedagogický princip, na kterém funguji. Dospělí jsou často dlouhodobě upozaděni, přehlíženi a nepochváleni a jejich práce doma i v zaměstnání je považována za samozřejmost. Když pak přijde takový dospělý na kroužek a uslyší, jak je šikovný, jeho malé já se tetelí úplně stejně, jako kdyby mu bylo těch třináct. V každém z nás je dítě, které touží po pochvale.“

* Aktuálně má za sebou Orion těžké období v podobě koronaviru. Jak ho prožil?

„Ano, toto těžké období zasáhlo úplně všechny. My jsme v první vlně najeli na různé distanční a on-line formy výuky a školní rok dotáhli co nejdůstojněji do konce. V létě 2020 proběhlo dvanáct táborů k všeobecné spokojenosti a v září jsme plni optimismu rozjeli čtyřiačtyřicet kroužků z dvaapadesáti nabízených. V říjnu se nejhorší představy naplnily a naše činnost byla prakticky zakázána. Po jarní zkušenosti jsme nechtěli přecházet na distanční výuku. Představou, že zájmové vzdělávání nutí děti k dalším hodinám stráveným u monitoru, jsme okamžitě hledali řešení, jak najít cestu k dětem a rodičům jinak. Pravidelnou činnost, tedy kroužky, jsme nenahradili, ale soustavně jsme vytvářeli tematické vycházky, náměty na tvoření, dlouhodobé úkoly, poznávačky, sportovní výzvy.“

* Jak jste to vzali? Jako výzvu?

„Ano, dalo by se to tak říct.  Chvíli nám trvalo, než jsme celou situaci uchopili. Všechny domečky napříč republikou se vzájemně podporovaly a inspirovaly.  Vznikl dokonce portál www.mitkamjit.cz, který shromažďoval všechny aktivity všech domků z celé ČR, členěné podle oblasti zájmu, ale i krajů či jednotlivých středisek volného času. Toto bylo spíše v první vlně. Ovšem my jsme nechtěli jen předložit nějakou činnost – námět a nemít z toho zpětnou vazbu, my jsme chtěli stále udržovat kontakt s našimi dětmi i rodiči. Chtěli jsme komunikovat. Tak jsme začali vytvářet vycházky a tematické stezky, vytvářeli pracovní listy a čekali, jak se kdo zapojí. Podobně na tom byly ostatní domečky, a tak jsme se zase od sebe navzájem inspirovali a vytvářeli nabídku šitou nám a našim dětem na míru.“

* Co všechno Orion zorganizoval? V čem se naopak vůbec nepodařilo nahradit kroužky či aktivity?

„Mám-li shrnout to, co všechno náš domeček připravil, je toho opravdu dost. Pro veřejnost byla připravená Strašidelná vycházka, Listopadové pranostiky, Pomoc pro papoušky, Jaký pán, takový pes, Kde se skrývají kočky či Jarní prázdniny s ORIONEM on-line. Dále například Slavné stavby světa, Sněhánky, také Čarodějnická vycházka, Dopravní výchova s Orionem. K znovuotevření činnosti došlo částečně od desátého května a k obnovení téměř všech kroužků o čtrnáct dnů později. Nesnažíme se dohnat, co jsme zameškali, snažíme se spíš vytvořit místo a čas na ty, kteří se vrátili, a pomalu navázat na to, proč jsme si tento kroužek vlastně vybrali. Návrat je krásný pocit.“

* Projevili se i vandalové, třeba na pohádkové stezce. Jak jste se cítila při zjištění, že ji někdo ničil?

„Vycházky nám byly ničeny od prvopočátku. Ale s jídlem roste chuť, a tak i ničení gradovalo a úroveň ničení stoupala. Vycházku s Večerníčkem, kterou máte asi na mysli, jsme pak byli nuceni předčasně ukončit, protože boj s vandaly nebral konce. A logicky jsme po každodenní kontrole čtyř kilometrů stezky ztráceli chuť, čas i sílu vše stále opravovat. Myslím, že vandaly posiloval i fakt, že místa, kde vycházky umisťujeme, jsou schovaná, neosvětlená a málo frekventovaná, jde především o cyklostezky. Co prožívá člověk, který něco ničí, to netuším. Vím ale, co prožívá člověk, který něco pro druhé vytvořil, a to něco je opakovaně ničeno. Pocit smutku, beznaděje a zklamání. Tento pocit pak prostoupil všechny mé kolegy, protože naším motorem bylo lidem být stále partnerem ve volném čas. A to jediné, co jsme mohli dělat, to někdo ničil. Někdo, komu rodiče včas neřekli, tohle se nedělá… Vždycky je to totiž o tom, k čemu vás vedou rodiče. Je smutné, že si prostě někdo neváží práce někoho druhého. To je takový základ, který by měl fungovat.“

* Co byste jim vzkázala?

„Nevím. Snad jen mě napadá to o těch božích mlýnech... (smutně se pousměje) Je to prostě smutné.“

* Na závěr k nejpříjemnějšímu, jaké aktivity aktuálně Orion nabízí, co bude od léta či podzimu novinkou?

„Teď aktuálně nevíme, co dřív. Konečně jsme rozjeli pravidelnou činnost, kterou na konci května obvykle končíme, tedy kroužky, a do toho připravujeme opět dvanáct táborů a také podzimní akce či nabídku kroužků pro příští školní rok.  Také konečně jezdíme na odkládané semináře zájmového vzdělávání, které nejsou on-line, a tak čas plyne tak nějak rychleji. Od září nabídneme opět zhruba padesát kroužků, jejich nabídka bude na našich internetových stránkách www.svcorion.cz už na konci června. Prvního září bude spuštěno přihlašování a osmnáctého připravujeme přehlídku všech kroužků – Jarmark volného času – a na stejný den Němčickou sportovní výzvu. Devátého října pak turnaj v lukostřelbě a například sedmadvacátého října Strašidlení. Ted si nejvíc přejeme, abychom znali podmínky pro konání letních táborů. Na jeden pobytový tábor máme ještě volná místa, a tak si přeji, aby se obsadil i ten.“

* Jakým směrem byste chtěla, aby se Orion rozvíjel?

„Víte, zájmové vzdělávání je krásné v tom, že je proměnlivé, můžete stále hledat nové trendy a nové cesty, můžete reagovat na poptávku a můžete rozvíjet to, co vás baví. Naše středisko volného času je jako strom, třeba jako jabloň, má silné kořeny. A já věřím, že pevně stojí. Její košatá koruna se rozrůstá a každý rok vyrazí nové větvičky plné naděje a očekávání, jak se jim bude dařit, některé větvičky občas zaschnou, a tak se musí odstranit. V zájmovém vzdělávání to tak prostě je, pořád se něco děje. Sotva se strom zazelená, hned vyrazí květy, pak plody, ty se otrhají, pak listí opadá a strom odpočívá. Jen ten náš strom moc neodpočívá, koloběh života střediska volného času je velmi podobný, pořád se opakuje, a přitom je to vždycky jiné. Já bych si přála, aby domeček, jak je pořád ORION – středisko volného času Němčice nad Hanou označováno, pokračoval po té cestě, na které je. Je to správná cesta. Přeji si, aby se každý rok zazelenal a rozkvetl, jeho plody aby byly šťavnaté a zralé. Když je dobrý rok, je vždycky dobrá úroda.“ (úsměv)

EVA BAŠKOVÁ

* narodila se 12. dubna 1978 v Prostějově

* pedagožka volného času, lektorka řady kroužků a organizátorka táborů, ředitelka Orionu – střediska volného času v Němčicích nad Hanou

* vystudovala střední integrovanou školu a posléze SZŠ a VOŠZ E. Pöttinga v Olomouci, obor porodní asistentka

* následně vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci Pedagogiku sociální práce a Učitelství odborných předmětů pro SŠ

* rovněž má za sebou tříleté studium na Národním institutu, a to v oboru manažerského vzdělávání

 * po studiích učila na základní škole

* od 1. srpna 2010 je ředitelkou SVČ Orion v Němčicích nad Hanou

* obě její dcery jsou nyní aktivní v rámci Orionu a v rámci něj vedou kroužky

* v posledních letech je velmi aktivní na poli tance, loni dokončila studium v oboru lektor orientálního tance

* mezi její koníčky patří orientální tanec, tvůrčí činnosti a zahradničení, tím největším je pak pečení dortů a zákusků stejně jako vycházky a vyjížďky na kole do přírody

zajímavost: s rodinou vede chovnou stanici pro psy plemene charles spaniel, která je zapojená do dočasné péče o týrané psy