Uvolněné místo už není uvolněným. A Jestřábi budou mít po jednoroční pauze znovu trenéra brankářů. Stal se jím Vlastimil Lakosil (na snímku), který se na místo činu vrací po dlouhých patnácti letech.

V minulosti působil v prostějovském dresu už jako junior a působil i v týmu prvoligových Jestřábů. Někdejší výborný gólman má ostatně spoustu zkušeností, s hokejem prošel kus světa, přičemž nejdéle působil v extraligovém Třinci. V brance Ocelářů strávil celkem osm sezón, během nichž se vypracoval v brankářskou jedničku. Poté se záhy vydal na cesty. Od roku 2006 poznal hokej na Slovensku, v Německu, Kazachstánu, Skotsku, Rumunsku či Anglii, blízko měl do amerického Michiganu, aby aktivní kariéru ukončil ve slovenské druhé nejvyšší soutěži a vrhl se na trenérský chlebíček. Pro brzy dvaačtyřicetiletého rodáka z Uherského Hradiště půjde na Hané o první štaci u mužů, jako kouč brankářů už však má první krůčky za sebou.

* Dříve platilo neotřesitelné spojení Třinec = Vlastimil Lakosil. Po osmi letech vám ale najednou začal kočovný život. Čím to je?

„To je hokej. Někdo vydrží celou kariéru na jednom místě a někdo jiný holt procestuje dost světa. Já jsem za to ale rád. Viděl jsem jiný styl hokeje, poznal spoustu zajímavých lidí a odlišný způsob života.“

* Na třinecké angažmá máte příjemné vzpomínky, ne?

Určitě, na Třinec vzpomínám samozřejmě moc rád. Vstoupil jsem tam do velkého hokeje, v podstatě tam začala má kariéra. Naučil jsem se tam, co znamená hrát velký extraligový hokej. Samozřejmě i teď výsledky Třince sleduji. Když hrají v televizi, rád se podívám. Z hráčů, se kterými jsem tam kdysi hrál, už tam skoro nikdo není.“

* Po odchodu z Třince jste poprvé zavítal do Prostějova. Dlouholetí fanoušci si vás pamatují ještě z dorosteneckých a juniorských dob v dresu BHS, či poté už v brance „A“-týmu Jestřábů. Jak byste se představil těm mladším?

„V Prostějově už jsem předtím působil ať už v tomhle, nebo v minulém století. (směje se) Jak bych se charakterizoval? Jsem trenér gólmanů, což je speciální práce, brankáři jsou specifickou součástí týmu. Snažím se být spíš přátelský, zase ale na druhou stranu vyžaduji maximální práci, tvrdou dřinu a profesionalitu.

* Je to pro vás první zkušenost v roli trenéra brankářů?

„Ne tak docela. Už v minulé sezóně jsem působil u žáků. Měl jsem v Novém Meste nad Váhom na starost žákovské gólmany. Při áčku to bude poprvé.“

* Je něco, co vás po návratu na stadionu v Prostějově překvapilo?

„Ještě jsem neměl úplně možnost si všimnout. Zatím jsme komunikovali jen telefonicky jak s manažerem klubu, tak se šéfem klubu a trenérem. Takže ještě tam nebyla možnost vysledovat, jaké nastaly změny. Samozřejmě jsem ale za tuto šanci rád, moc se těším. A budu se snažit předat klukům maximum.“

* Co říkáte na možnost spolupracovat u Jestřábů s Petrem Hubáčkem?

„Samozřejmě to je úplně parádní, když je u mužstva někdo takový, kdo si odehrál hodně na všech úrovních. Ví o hokeji strašně moc. Působí navíc i jako komentátor v České televizi, takže má velký rozhled. Může nám to jen prospět a bude to ku prospěchu všem. Doufám, že se toho od něj všichni hodně naučí.“

* V minulém roce Prostějov trenéra brankářů neměl. Přijdete tedy k nepopsanému listu papíru.

„Můj názor je takový, že v každém týmu by měl být trenér brankářů. Přeci jen, jak už jsem řekl, brankáři jsou dost specifičtí. Nevím, z jakého důvodu zde minulou sezónu trenér brankářů nebyl, ale osobně to považuji za potřebné. Teď je v Prostějově jedničkou Ondřej Bláha, což už je zkušený gólman, toho bude třeba jen usměrňovat, ten už chytat umí. Další brankáři by ale měli být mladší, takže s nimi se budu snažit pracovat a předat jim co nejvíc k posunutí.“

* Berete jako výhodu, že jste s kariérou skončil teprve nedávno?

(smích) „Ještě to nemám s čím moc porovnat. Ale samozřejmě za svou výhodu to považuji. Skončil jsem předminulou sezónu. Jak už jsem říkal, vše, co jsem se naučil, to se budu snažit předat a ukázat. Bude to hodně o komunikaci a o detailech. Ondřej (Bláha) chytat umí, tam to bude jen o správném nastavení, tam to bude o maličkostech, aby si práci co nejvíce ulehčil. A cítil se třeba i v bráně lépe.“

* Z jakého důvodu jste se rozhodl skončit? Měl jste v Dubnici nad Váhom dobrou sezónu...

„Už mám přece jen vysoký věk, bylo mi jedenačtyřicet let a to už se nechytá. (úsměv) Poslední sezóna nebyla špatná, cítil jsem se pořád dobře. Pak ale přišla pauza, do toho i covid.. Ta sezóna se rozbíhala pomaleji a ani nabídky už nebyly takové, jaké jsem předpokládal. Tak jsem se rozhodl, že půjdu jinou cestou.“

* Máte za sebou hodně angažmá. Které vám nejvíce dalo?

„Působil jsem dost ve světě, zkušeností z těch míst mám opravdu dost. Všude to bylo jiné. Kazachstán byl úplně odlišný, než jsem byl zvyklý tady. Tam jsem měl zkušeného ruského trenéra, který prosazoval čistě ruskou školu. V Maďarsku jsem trenéra brankářů neměl, ale v Anglii byl pro změnu výborný kouč, sice mladší než já, ale dělal moderní věci. S ním se mi velmi dobře spolupracovalo. Měl jsem trenéry brankářů i na Slovensku a pochopitelně v České republice. Od každého jsem si něco vzal.“

* Jaký byl váš osudový klub kromě Třince? Třeba do Nitry jste se vracel několikrát...

„Měl jsem to tam rád. V Nitře se mi vždycky dařilo. Bylo tam super publikum i zázemí. Vždy, když přišla nabídka z Nitry, neváhal jsem. Rád jsem se tam vracel. Tento klub jsem před ostatnímu upřednostňoval. Je to takové moje slovenská srdcovka.“ (směje se)

* A po lidské stránce? Jaký byl třeba Kazachstán, byla to zajímavá zkušenost?

„Povídání jen o Kazachstánu by bylo na obšírnějšího rozhovor.. (úsměv) Ve zkratce, šel jsem úplně do neznáma. Byl tam odlišný styl hokeje i jiný typ lidí. Jsem rád, že jsem si vyzkoušel, jaké je to hrát v takové východní zemi a prožil tam jednu sezonu. Naučil jsem se, že život v Česku není tak špatný, jak jsem si myslel. My si občas myslíme kdovíco, ale může to být i o hodně horší někde jinde. Bral jsem to ale, jak to přišlo. Samozřejmě i v Anglii, ve Skotsku, kde jsem byl – britská mentalita byla zase jiná.“

* Jaké bylo zázemí?

„Po finanční stránce to v Kazachstánu fungovalo úplně parádně. Vedení Arlanu Kokshetau ani nemělo úmysly, že by někoho chtělo poškodit. Samozřejmě zázemí nebylo na extraligové úrovni jako v Česku, ale co si hráč vyžádal, to dostal. Od hokejek po výstroje. My zahraničí hráči jsme měli výhodu, protože jsme bydleli v bytě. Zato domácí a ruští hráči museli na bázu, která nás naštěstí minula. Celkově to tam ale bylo na slušné úrovni.“

* Jaký byl o váš tým divácký zájem?

Měli jsme menší stadion asi pro dva tisíce lidí a vždycky byl plný. Na domácích zápasech jsme měli dobrou podporu. Když jsme hráli v Astaně, moc lidí na kazašskou soutěž nechodilo, protože podporovali hlavně Barys. Tým, který hraje KHL. Na druhou stranu v Pavlodaru nebo Temyrtau byla vždy dobrá atmosféra.“

* Poznávali vás lidé na ulicích? Byli jste za celebrity?

„Myslím, že to tak neřešili. Brali nás normálně, prostě si přišli zafandit na stadion. Polovina z nich ani nevěděla, že se nějaký hokej hraje. Nemluvě o tom, jak se hraje. (směje se) Fanoušci zkrátka byli rádi, že si to mohou užít.“

* Později jste si střihl rumunskou štaci. Jaké to bylo v Galati?

„Bylo to v době, kdy jsem dlouho čekal na angažmá a pak mi přišla nabídka z Galati zachytat si MOL ligu. Působilo tam šest slovenských hráčů. Některé jsem znal osobně a šel jsem tam na jejich doporučení. Byla to těžká sezona, protože se hrálo dohromady s rumunskou ligou. Program byl dost natěsnaný, přesto šlo o dobrou zkušenost. Vyzkoušel jsem si to tam. MOL liga měla relativně slušnou úroveň.“

* Jak se tam žilo?

„Život v Kazachstánu byl lepší, ale přece jen je domů o něco blíž Rumunsko. Co se týče podmínek, něco bylo lepší, něco horší. Třikrát denně jsme měli stravu, finančně to fungovalo.“

* Máte za sebou také angažmá ve skotském Dundee. Jak to fungovalo tam?

„Ve Skotsku jsem chytal nejvyšší anglickou soutěž a bylo to na parádní úrovni. Vedení nám se vším vyšlo vstříc. Podmínky byly fakt parádní. Byli jsme tam dva Češi, dostali jsme velký byt a každý z nás auto. Bylo o nás perfektně postaráno. Finančně to klapalo. Co jsme chtěli, to jsme měli. V lize se hrál spíš zámořský styl. Za každý tým mohlo nastoupit až dvanáct importů a většinou to byli Kanaďani a Američani. Líbilo se mi to. Byl to rychlý a dobrý hokej. V každém zápase jsem měl přes čtyřicet střel. Na nedostatek práce jsem si nemohl stěžovat.“ (směje se)

* Sportem číslo jedna je tam ale fotbal...

„Samozřejmě, na Dundee chodilo o hodně víc lidí. My jsme ale měli fanouškovskou základnu taky dobrou. Lidi chodili na každý zápas, i když lístky nebyly vůbec levné. Stály asi osmnáct liber, ale základna chodila dobrá. Nebáli se za to dát ty peníze a podpořit nás.“

* Na britské ostrovy jste se vrátil právě přes Rumunsko. Zakotvil jste v anglickém Hullu. Dalo se nové působiště srovnat s tím skotským?

„Bylo to trochu jiné než v Dundee. Hrála se tam nižší anglická liga, takže hokejově už to nebylo na takové úrovni. Zase jsem ale získal novou zkušenost a vyzkoušel si něco nového. Poznal jsem nové lidi. Hráli tam i dva Slováci, takže jsem tam nebyl sám. Hodně mi pomohli.“

* Co jste říkal na výkony britské reprezentace na mistrovství světa?

„Myslím, že si udělali poměrně dobré jméno. Už dva roky předtím Cardiff a Nottingham překvapili v Lize mistrů a nyní ukázala reprezentace, že britský hokej se zvedá. Proti brankáři Dowdovi Anglie jsem chytával nejvyšší anglickou ligu. Už kolem roku 2016 byl velmi šikovný, byl nejlepším brankářem ligy, chytal v nejlepším týmu. Vybavuji si i některé další hráče, s jedním jsem i hrával. Určitě bych je nepodceňoval. Měli ale problém v tom, že jejich liga se téměř vůbec nehrála. Takže v rozehranosti a se zápasovou praxí je to horší. Ale tým je kvalitní a ukázalo to i na mistrovství světa, proti Bělorusku dokonce vyhrál.“

 

 VLASTIMIL LAKOSIL

* narodil se 4. července 1979 v Uherském Hradišti

* bývalý profesionální hokejový brankář, aktuálně trenér brankářů LHK Jestřábi Prostějov

* v Prostějově, nastupoval za tým dorostenců a juniorů v nejvyšších tehdejších mládežnických soutěžích

* v roce 1998 přestoupil do Třince

* za muže Jestřábů odchytal 25 zápasů, v sezóně 2005/2006 si zapsal velmi dobrá čísla (92,10 procentuální úspěšnost) vzdor jinak nepovedené sezóně

* mezi lety 1997 a 2005 chytal pravidelně extraligu, v Třinci působil jako brankářská jednička

* v Česku dále oblékal dresy Přerova, Komety Brno, Sarezy Ostrava či Šumperku

* velkou část kariéry strávil v zahraničí, začala na , Slovensku v Nitře, odkud přešel do německých Dráž´dan, následovaly slovenské kluby Martin, Dolný Kubín, opět Nitra a Skalica

* návrat do Čech přišel v dresech Mladé Boleslavi a Českých Budějovic

* následovalo exotické angažmá v kazašském Košetau, třetí angažmá v Nitře, další netradiční působiště ve skotském Dundee, rumunská Dunerea Galati, britský Hull, druhý pobyt v Rumunsku v dresu SC Csíkszereda, odkud zamířil do týmu HC Bratislava

* kariéru zakončil v Dubnici nad Váhom, kde v sezóně odchytal 40 zápasů a úspěšností zákroků přesáhl 92 %

* posbíral řadu medailí v různých soutěžích, titul však jediný, do Nitry se v roce 2016 dostal až na play-off, svými výkony však výrazně přispěl ke konečnému prvenství.

* v juniorech reprezentoval Českou republiku do 20 let na mistrovství světa

zajímavost: v Prostějově by měl od letní přípravy působit jako trenér brankářů. Tím posledním byl před rokem a půl Štefan Žigárdy