Tvář soutěže FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA 2021/2022? Zdá se, že je jasno. Mezi velké taháky nepochybně bude patřit záložník Petr Jiráček (na snímku). Pětatřicetiletý středopolař se na příchodu do Prostějova dohodl v minulém týdnu, ve čtvrtek podepsal smlouvu a stal se novou posilou eskáčka. Jeho role v týmu? Měl by být lídrem, kolem něhož se bude tým točit, i mentorem mladých hráčů, kterých bude v mužstvu nového lodivoda Jiřího Jarošíka více než dost. K tomu je hráč s více než dvěma stovkami prvoligových zápasů, zkušenostmi z německé bundesligy i 28 starty za tým České republiky více než vhodnou osobností. Prozatím se bude jednat o půlroční spolupráci.

* Jak se zrodil váš přesun do Prostějova? Vaše budoucnost byla ještě nedávno nejistá…

„Svým způsobem jsem řešil nějaké nabídky a vůbec další pokračování v kariéře. Předminulý pátek mě oslovil pan Jura, chtěl si se mnou popovídat. A vyvstalo z toho, že má ambice, Prostějov chce posouvat ještě dál, než jak se to povedlo minulou sezónu. To se mi samozřejmě zalíbilo. Na to jsem slyšel a byl bych rád, kdyby se to v dalších letech povedlo.“

* Takže vás přesvědčily cílevědomost a ambice eskáčka?

„Je to tak, Prostějov má ambice a určitě si velmi cení umístění v minulém roce. Cítil jsem z pana Jury, že se příště chce dostat minimálně na stejné místo. To mě oslovilo, a jelikož mě fotbal baví a chci ještě něco dokázat, tak mě to zaujalo. A na nabídku jsem kývl.“

* Ve Zlíně jste na jaře skončil, byť jste měl ještě platnou smlouvu. Co přesně se stalo?

„Rozhodnutí přišlo jednoznačně z mé strany. S panem Pánikem (bývalý hlavní trenér Zlína - pozn. red.) jsem měl na věci úplně odlišný názor. Situace se nelepšila. A vedení si stálo za trenérem, všichni mu bezmezně věřili, mysleli si, že má pravdu. Ve finále se potvrdilo, že pravdu neměli, což se ukázalo jeho pozdějším vyhozením. Toho už jsem já nechtěl být účasten.“

* Zmínil jste i konec kariéry. Jak moc to bylo reálné?

„Tak i tato možnost byla v úvaze. Když jsem se rozhodoval, jestli dál pokračovat, bylo to z toho důvodu, že čekáme druhého potomka. Usadili jsme se navíc ve Zlíně a stěhovat se zase někam nebo někam dál dojíždět se mi moc nechtělo. Po patnácti letech kariéry, kočování a toho všeho jsem už nic podobného nechtěl podstupovat. Z toho pohledu jsem malinko uvažoval o tom, že je čas se na to vykašlat a začít přemýšlet o něčem docela jiném.“

* Takže bydlet zůstáváte ve Zlíně?

„Ano, jelikož to mám pětačtyřicet minut do Prostějova, což je ještě snesitelné, tak budu dojíždět. Když bude dvoufázový trénink nebo odpolední, tak zde přespím. To je ta nejmenší překážka. Ale je to asi ta nejlepší destinace na dojezd, která mě mohla potkat. Opravdu se to dá v autě vydržet. Je rozdíl, když jedete tam a zpátky hodinu a půl, než když je to dohromady.“

* U týmu jste týden. Je zčásti nově poskládaný, jak zatím mužstvo hodnotíte?

„Já bych nechtěl předbíhat. Co jsem se ptal hráčů, kteří jsou zde déle, tak mi říkali, že Prostějov zažívá každou sezónu velké obměny hráčů. Platí to i v tomhle roce, po třetím místě pochopitelně odešlo hodně hráčů do ligy na zkoušku. Přišli naopak jiní, kteří by je měli nahradit. Za mě je ale příliš brzo na to, abych mančaft hodnotil. Věřím ale, že umístění nebyla náhoda, že tu jsou šikovní hráči, kteří mohou dál rozvíjet svůj potenciál. A já věřím v to, že to bude podobné i příští sezónu.“

* Znáte se z minulosti s trenérem Jarošíkem? Oba jste kopali ligu…

„Ano, my jsme se potkali asi před devíti lety na jedné klinice, kdy jsme si oba léčili zranění. (úsměv) Když jsem sem přišel, tak jsme se tomu oba zasmáli, jak je svět malý, že zrovna na Moravě se zde – my oba z Čech – sejdeme. Já tedy jako hráč, on jako trenér. Ale měl výsledky v Ústí, které nebyly náhodou. A už po pár trénincích je vidět, že má svůj pohled na fotbal, jeho rukopis je znát.“

* Je pro vás zvláštností, že je kouč o pouhých osm let starší než vy?

(smích) „Asi bych řekl, že to není úplně běžné. Ale samozřejmě se to stává. Jsou i mančafty, kde jsou trenéři mladší než hráči. Ale nehraje to žádnou roli. Samozřejmě nejsme od sebe věkově daleko. Ale je to můj trenér. A co řekne, to bude platit.“

* Vraťme se dál do minulosti, v roce 2017 jste se vydal do Zlína, předtím jste byl na hostování v Jablonci, byl jste ale hráč Sparty. Čekal se tehdy takový přesun?

„Nevím, jestli se to tehdy čekalo, nebo ne. Ale tenkrát mě oslovil pan Grygera, který mi na prvním rozhovoru přednesl velkou vizi Zlína. Něco v tom stylu, že se bude všechno zlepšovat, vše půjde nahoru, Zlín chce hrát nahoře. A ve finále se to moc nepovedlo… Samozřejmě do Zlína jsem přišel rád, usadili jsme se, postavili jsme si tam baráček. A de facto můžu říct – Moraváci to neuslyší asi rádi – že se ze mě stal Moravák.“

* Věřím, že vám to odpustí…

(smích) „Ale šel jsem do velkého neznáma, nevěděl jsem, co od toho můžu čekat. Ve finále ale můžu být rád, že jsem sem na Moravu přišel. Nadchla nás. Jsme zde velice spokojení, usadili jsme se zde. A že to nevyšlo po fotbalové stránce, to asi není úplně na rozebírání do médií.“

* Berete nějaký klub ze své jako svou srdcovku?

„Tak samozřejmě v první řadě to byla Plzeň, kde jsem se odrazil k velké kariéře. Plzeň mi pomohla k přestupu do zahraničí. A na druhé místo bych dal asi Zlín. Ač jsem šel do neznáma, poznal jsem zde spoustu přátel, skvělých spoluhráčů, kteří mě tu uvedli a nějakým způsobem nám ulehčili přechod na Moravu. A ze zahraničních bych řekl Hamburg. Strávil jsem tam tři a půl roku, byl to opravdový fotbal. A zjistil jsem, že v Čechách se máme stále kam hodně posouvat.“

* Odehrál jste také tři desítky zápasů za reprezentaci. Jaký byl ale váš nejsilnější zážitek s ní?

„Asi stoprocentně gól i sám zápas proti Polsku, kdy jsme hráli o postup do skupiny, a mně se shodou okolností povedlo dát branku, kterých v kariéře moc nedávám. V tom zápase se to ale povedlo, čehož si moc vážím. Byl to pro mě asi fotbalový vrchol.“

PETR JIRÁČEK

* narodil se 2. března 1986 v Sokolově

* profesionální fotbalista, někdejší český reprezentant, nová posila 1.SK Prostějov

* s fotbalem začal ve vesnici Tuchořice, v deseti se přesunul do Sokolova, poté hostoval v Karlových Varech a Slavii Praha

* po dvouletém působení v Sokolově se přesunul do Viktorie Plzeň, kde začal ligovou kariéru

* za Plzeň odehrál rovných 100 zápasů a stal se jednou mistrem ligy, držitelem Českého poháru a superpoháru

* v roce 20212 odešel do Německa, kde v dresu Wolfsburgu a Hamburgu strávil necelé čtyři roky, během nichž nastoupil k 68 utkáním

* před sezónou 2015-2016 jej vykoupila pražská Sparta, za níž naskočil do 18 zápasů, než odešel hostovat do Jablonce

* v roce 2017 se přesunul do Zlína, za který odehrál vůbec nejvíce zápasů v lize (105)

* na jaře 2021 angažmá kvůli sporům s koučem Páníkem ukončil

* v Prostějově by měl zatím působit do konce roku

* za národní tým ČR si připsal 28 zápasů

* byl členem čtvrtfinalisty EURO 2012, v závěrečném zápase základní skupiny proti Polsku byl autorem jediného a rozhodujícího gólu po přihrávce Milana Baroše

* je vhodným typem hráče na tvorbu hry i bránění, nepatří k typickým střelcům

zajímavost: v roce 2013 byl u vítězného zápasu s Tureckem a pomohl překonat prokletí „prvního utkání“ reprezentace v roce předešlých šesti letech ho totiž česká reprezentace prohrála.