K týmu přišel teprve před několika týdny. Od té doby si ale udělal dobrý obrázek o tom, co od hráčů očekávat, a naopak. Hráči už mají ponětí o tom, co bude vyžadováno po nich. Podle toho taky postupně vypadají zápasy. Výprasky od ligistů vystřídaly vyrovnanější duely, kde je však hlavně vidět, co trenér hrát chce. A to je kvalitní, rychlá a kombinační hra po zemi se zapojením obránců směrem dopředu a s drzými průniky do pokutového území. Spousta centrů? Taky žádný problém. A že týmu chybí vysocí hráči? „Není to jen o výšce, ale taky o myšlence, reakci,“ konstatuje třiačtyřicetiletý trenér. Jeho premiéra na lavičce Prostějova se přitom blíží, už o víkendu jej čeká úvodní duel sezóny.

* Tým je téměř hotový. Jak jste s ním spokojený?

„Vyzkoušeli jsme za tu chvilku několik hráčů. Někteří se prosadili, někteří ne. Někteří na to bohužel měli velice málo času. Mnozí měli herní deficit kvůli tomu, že se třetí liga a dorost nehrály. To je obrovský skok, protože první liga se hrála, tyto ligy ne. Ti kluci jsou tak rok pozadu a je to na nich vidět. V tom mají trošku smůlu. Kádr se dává ještě dohromady, byly v něm velké změny. Ale tak to prostě ve druhé lize je. Nemůžeme si dovolit hráče přivést a hned podepsat první den. Čekáme na to, kdo vypadne, kdo koho vyřadí, kdo se objeví jako volný hráč. Tak to ve druhé lize prostě je. A je to tak snad všude ve druhé lize. Ale hlavní je, že to kluky musí bavit, musí trénovat, dávat do toho maximum a pak to přenášet do zápasů. Jinak to nemá cenu ani pro trenéra, ať už pracuje s hvězdami, nebo průměrnými hráči.“

* Zmiňujete řadu změn. Ty byly docela zásadní, zvažujete proto nějakou teambuildingovou akci s hráči?

„Myslím si, že o tom to až tak není. Samozřejmě kádr musí být pohromadě, tam ještě věci dolaďujeme. Od tohoto týdne už to chceme mít pohromadě. Já ale pak nejsem proti. Vím, pár lidí dojíždí. Není to jako dříve, že všichni žili v tom městě, vše se dělalo jinak, posedělo se, kouklo se na nějaký šampionát nebo národní tým. Teď je to o něčem jiném, i ta doba je jiná. Ale když teď bude třeba repre pauza, tak něco vymyslíme, nějaký sport nebo teambuilding. Nejsem proti tomu.“

* Jaké jsou podle vás nejsilnější a naopak nejslabší stránky nového mužstva?

„No, řekl bych, že to máme zhruba vyrovnané. Jak v obraně, tak v útoku. Na druhou stranu jsme hráli se soupeři, se kterými se příliš nedá měřit. Ti ligoví měli kompletní kádry, dvacet vyrovnaných hráčů. Ještě navíc když zkoušíte a rozdělíte tým na dvě jedenáctky. Zas vám to ale ukáže, co hráči umí, jak jsou připravení. O to mi jde, nechci hrát žádného zanďoura, chci prostě vidět, co hráči umí, proti kvalitním soupeřům. Hodně vám to napoví a ulehčí situaci v rozhodování, koho si nechat a koho ne. I když je to kolikrát o jednom zápase, o jednom poločase. Měli jsme okénka v obraně, nedostatky vepředu. Ale myslím si, že se nad tím dá zapracovat. Pořád je tu navíc nějakých pět hráčů, u kterých se neví, zda tady budou. Mají jiné návyky a podobně. Navíc jsou zde mladí kluci, co občas nějakou chybu udělají. To ale nevadí, že ji udělají, hlavně aby hráli dál…, stane se, chybami se člověk učí. Jsou to třeba chyby gólové. Ale důležité je, aby si z toho dotyčný něco vzal a příště ji neudělal.“

* Za sebou máte zápasy se Zlínem a Rosicemi, které patřily k tomu nejlepšímu v přípravě. Co se hlavně zvedlo? Produktivita…?

„Tak ta asi taky. Ale už jsme zase byli dva tři týdny spolu. V zápase se Zlínem už jsem zkoušel jen tři čtyři hráče. Už tam byly nějaké věci, co si říkáme na tréninku. Líbilo se mi nasazení, bojovnost, kluci hráli jako tým – to se mi líbí a budu to po hráčích vždy chtít. Taky jsme si vytvořili nějaké šance…, líbilo se mi, jak jsme šli do pressingu, byli kompaktní. Ano, byly tam nějaké chyby, zvláště při standardkách. Ale na všem se dá zapracovat, zároveň to byl náš nejlepší zápas z přípravy.“

* Předseda Jura zmiňoval, že tým nemá příliš mnoho vysokých hráčů oproti soupeřům. Berete to jako velkou nevýhodu?

„Víte co, bylo by asi lepší, kdybyste měl tři čtyři vyšší kluky. Ale jen o tom to není. Tam kolikrát u standardky musíte hlídat osobně, nesmíte nechat rozběhnout vyššího hráče. Je to o chytrosti, není to jen o výšce. Ale být trošku chytrý, být tam o reakci dřív, o myšlenku.“

* Nebo načasování…

„Přesně tak.“

* Nemůže chybět otázka na právě skončené Euro. Hráče na trénincích nabádáte, aby nedělali žádná gesta, a když se nepíská, prostě hráli. Co říkáte tedy na chování některých týmů na Euro, třeba na Angličany?

„No jo, tak oni sami vědí, že takové velké zápasy se rozhodují jednou chybou, třeba faulem ve vápně. A jde o hodně. Vědí, že na Euru, co bylo, si týmy nevytvoří tolik šancí. A pak přijde sporná penalta v semifinále, vyhrají a jdou do zápasu o titul. A pak se to zase třeba nepískne. Jsou to atypické zápasy, jednou za čtyři roky, pro někoho jednou za život. Takže není to jednoduché, jsou tam obrovské tlaky, hlavně na anglické hráče. I když se jim moc nedařilo, tak to dotáhli do finále. Já jsem ale přál Italům a jsem rád, že vyhráli.“

* Inspiroval vás některý tým z Eura?

„Když jsem byl mladší, tak jsem byl fanouškem všech sportů. Nejen fotbalu, sledoval jsem mistrovství světa, olympiády, všechny sporty. Teď už na to člověk nemá tolik času, když má rodinu. Musím ale říct, že mě některé zápasy nebavily. Takže jsem ani moc nekoukal, třeba ta prodloužení, to byla nuda – často zbytečných třicet minut. Pak tam ale byly týmy, které jsem párkrát viděl. Překvapili mě třeba Rakušané, viděl jsem sestřihy. Nebo Švýcarsko se mi líbilo. Zaujalo mě, jak malá fotbalová země udělala obrovský krok dopředu. Obrovský.“

* Ano, třeba proti Francii…

„Přesně tak, hráli neskutečný fotbal, otevřený. Tam kdyby si vyměnili dresy, tak člověk neví, kdo jsou Francouzi a kdo Švýcaři. Hráli skvěle. To se mi moc líbilo. Giganti jako Španělé nebo Němci se mi moc nelíbili. Mám ale naopak radost z Italů, že formu potvrdili a zaslouženě vyhráli.“