Loni v kanadském bodování týmu neměl konkurenci. Nyní se ale musí sžít s tím, že je tým téměř od základu nově složený, a navíc přišel o své parťáky z útoku Michala Gaga a Davida Bartoše. Petra Mrázka čeká nyní náročná sezóna. Kromě zvykání si na novou partu hokejistů jej čeká ještě obhájení loňské sezóny, která byla nejen z hlediska kanadských bodů jeho nejvydařenější v kariéře. Na čísla se ale příliš nedívá a nechce se na ně dívat ani do dalšího ročníku. „Když budeme hrát nahoře, ale zároveň nebudu mít deset gólů za dva měsíce, svět se nezboří,“ komentoval pro Večerník. V rozhovoru pak rozebral letní přípravu, sport, který ho v posledních týdnech a měsících dostal, nebo také to, jak vnímá větší riziko pádů prvoligových týmů o úroveň níže.

* Máte nyní za sebou zátěžové testy na kole. Jak testy zatím zvládáte?

„To kolo je vždy nejtěžší. Jak člověk dojede, je docela unavený.“ (pousměje se)

* Můžete se i pochlubit lepším výsledkem než loni…

„Asi jsem dobře makal.“ (smích)

* Nedávno jste se začal více věnovat cyklistice. Jak jste k ní dospěl?

„Protože moc neběhám, a to nejen kvůli tříslům. Hodně jsem se díval v televizi na cyklistiku. Tour de France mě úplně uchvátila. Takže jsem přemýšlel, že s tím začnu. Spojil jsem se s kluky z Olomouce. A David Ostřížek jezdí hodně na kole. Sestavil mi tedy kolo, takže teď okolí brázdím na kole. Moc mě to baví.“

* Sedí vám tedy o to víc individuální příprava?

„Musím říct, že to je fakt paráda. Zaprvé máme super partu v Brně. A nikdy bych neřekl, že by mi to mohlo sedět, měl jsem z toho vždycky trochu strach. Ale je to úplně úžasné, protože s kluky jste deset měsíců v kuse. A teď ty další dva měsíce, když je člověk doma nebo když vidí úplně někoho jiného, tak si člověk mentálně odfrkne. Teď se ale na sezónu opravdu těším.“

* Příští sezóna nabídne větší riziko sestupu, ohrožené jsou až čtyři týmy. Berete to jako výzvu?

„Tak, výzvu…, člověk chce každý rok hrát spíš nahoře než dole. Výzva je každý rok stejná. Je jasné, že když bude někdo v listopadu předposlední, bude to o to větší stres. Ale každý začíná s tím, že chce hrát nahoře. A k týmu, samozřejmě si to musí sednout. Je to těžší v tom, že si na sebe musíme zvyknout. Loni nám to trvalo taky do té covidové pauzy, zpočátku nevíte, kde a jak kdo bruslí. Je to trochu složitější, ale když si od prvních tréninků budeme dávat pozor a zaměříme se na to, mělo by to být dobré.“

* Minulý ročník vás zastihl ve skvělé formě, máte za sebou nejlepší sezónu v kariéře. Bude podle vás obtížné ji potvrdit?

„Vždycky jsem od sebe měl vysoká očekávání. Předtím jsem měl nějaké zranění. Na to se nevymlouvám, očekávání mám vždycky stejná. Ale zase na druhou stranu, když se bude dařit týmu a já nebudu mít za dva měsíce deset gólů, tak se svět nezboří. Člověk si to pak v té hlavě bude muset uspořádat. Ani já nemůžu čekat, že tam přijdu a stanou se zázraky. Postupem času, když se bude dařit – super. Když ne, tak bohužel, je to hokej.“

* Tým Jestřábů se hodně změnil a posunul se i věkově. Co říkáte na to, že nově patříte spíše k mladším…?

„Tak já nevím, já už se beru jako zkušený pardál. (smích) Jak tedy říkají starší kluci, věk je jen číslo.“