Situace v Afghánistánu nabrala na obrátkách doslova během několika pár hodin předminulého týdne. Po opuštění země armádou Spojených států amerických se očekávaly líté boje o území s Tálibánem. Jenže ty ani nezačaly a radikálové se po dvaceti letech znovu dostávají k moci poté, kdy je nedokázala ani zpomalit místní armáda cvičená také českými vojáky.

Dvě desítky let snahy a obrovské pracovní vypětí při misích tak skončily fiaskem Afghánců. „Vezměte si, že místní vojáci dostali dvacet roků výcviku na přípravu a po odstoupení armád NATO přijde hnutí Tálibán z hor, které  během tří týdnů obsadí celou zemi, tak je asi něco špatně,“ konstatuje František Vlach (na snímku), který sice přímo v Afghánistánu nebyl, ale dlouhý čas strávil na misích v nedalekých zemích. O situaci přímo v místě je tudíž velmi dobře obeznámen. Přestože to není tak dávno, co jsme tohoto vojáka z povolání obsáhle vyzpovídali (únor 2021), v závislosti na aktuální události ve světě činíme výjimku a netradičně tak činíme podruhé během jednoho roku znovu.

* Co říkáte na současnou situaci v Afghánistánu?

„Ono je to složité... Musíte si uvědomit, že jedete do zcela jiné země a kultury, kde se snažíte něco budovat. Armáda tam jela s cílem dělat ochranu lidem a vycvičit místní vojáky v boji proti radikálům. Muži tam budovali školy, přehrady, vylepšovali infrastrukturu a další věci. Ale jak to tam bude nyní a zda to tam všechno zůstane, je otázkou, protože už je všem jasné, že vedení země přebírá Tálibán.“

* Boje tam trvají už desítky let, proč to nakonec takto dopadlo?

„To jsou zkrátka letité vazby spojené s jejich náboženstvím. Nikdo si nemohl myslet, že tyto lidi dokážeme předělat na nějaké evropské myšlení. Stačí se podívat, když už tam na konci roku 1979 vtrhli Rusové a nic tam nezmohli a byli tam deset let. Skončili tam a přijeli Američané. Samozřejmě každý ví, že tam najeli kvůli sestřelení dvojčat, Al-Káidě v čele s Bin Ládinem a hledáním teroristů, ale během těch dvaceti let tu společnost také asi nezměnili, tak jak si představovali.

* Neohrozí to bezpečnost i dalších států?

„Když jsem nyní slyšel slova prezidenta Miloše Zemana, že dojde k nárůstu terorismu, tak si myslím, že se to takhle úplně říct nedá. Může se to samozřejmě stát a všichni víme, že tam dříve cvičili teroristy a měli tam své skrýše. Je otázkou, zda tam něco podobného znovu propukne, může i nemusí, to ale ukáže až čas.“

* Většina odborníků hlásila, že Tálibán nakonec stejně v boji o moc zvítězí, nikdo však nečekal, že to bude takto rychlé. Čím to podle vás mohlo být?

„Je to celkově zvláštní, když se podíváme na to, že tam dvacet let člověk připravuje armádu na tyto líté boje a oni holt možná raději zvolili jinou cestu, kdy si místo boje snažili zachránit život. Vezměte si, že místní vojáci dostali dvacet let výcviku na přípravu, načež po odstoupení armád NATO přijde hnutí Tálibán z hor a během tří týdnů obsadí celou zemi, tak je asi něco špatně. Ale důvody si netroufám říct.“

* Hodně se nyní mluví o spolupracovnících, kde zazněla i řada kritiky, že se na některé zapomnělo…

„Těch lidí, kteří nám pomáhali, je opravdu hodně. Ať už jde o tlumočníky, či další skupiny, pro naši armádu chystali servis a pracovali pro státy NATO. O ně se zkrátka musíme postarat, to je podle mého názoru jednoznačně povinnost. Pokud bychom tak neučinili, poslali bychom je na smrt.“

* Čekal jste osobně, že by situace tam nakonec mohla takto dopadnout?

„Nedá se říct, že čekal. Zaráží mě tam jiná věc. Když se podíváte na všechny státy, kde se podobné boje odehrávaly nebo odehrávají, a nemusíme chodit ani daleko, ať už jde o Bosnu nebo Kosovo, pořád i tam máme své lidi z mezinárodního společenství, kteří dohlíží na dodržování úmluv a pravidel, v tom Afghánistánu to bylo jinak. Tam se najednou všechno opustilo a obyvatele tam nechali na pospas osudu! Tomu vážně moc nerozumím...“

* Tálibán zatím hlásí, že dnešní odnož a ta před dvaceti lety jsou rozdílné. Dá se věřit tomu, že přijde jiný systém než tehdy?

„To se jen těžko dá odhadnout, ale nemyslím si, že by se jednalo o nějakou větší změnu. Stále se budou řídit právem šaría. A i když do světa mluví o něčem, svědectví osob přímo z místa je jiné. Nyní už nařídili ženám, které pracovaly ve státní správě, aby zatím zůstaly doma. Došlo na první vraždy za pouhé nenošení šátku či odmítnutí poslušnosti. Z určitého úhlu se tak jen těžko něco změní. Pak je otázkou, jak to bude probíhat v dalších směrech. Pokud se to nebude týkat i dalších zemí a států, pak ať to tam takto funguje. V případě nějakých nepokojů se to však bude muset znovu řešit.“

* V Česku je na tuto problematiku nahlíženo různě, kde je pravda?

„Pohledy na tuto věc jsou pouze dva. Někdo bude namítat, že jsme tam neměli co dělat a neměli tam ani jezdit. Druzí zase budou hlásit, že je dobře, že tam vojáci byli. Některé účely to však určitě splnilo. Především ohledně teroristických jednotek na území Afghánistánu, kde se podařilo zastavit Al-Káidu a zničit jim základny. Ale těžko hodnotit, co je vlastně správně a co špatně. To nejde říct.“

* Vy jste byl přítomen v Iráku, kde je společnost velmi podobná té v Afghánistánu. Je to vážně o tom, že jejich kulturu nezměníte?

„Ano, jedná se přesně o tento problém. Na druhou stranu například v Iráku šlo přeci jen o něco trochu jiného. Tam totiž najdete řadu menších organizací s podobnými názory. V Afghánistánu je opravdu jen jedna velká skupina Tálibán, která čítá spoustu členů.“

* Souhlasil jste s projevem amerického prezidenta Bidena, který se nechal slyšet, že stojí za odchodem armády z Afghánistánu z důvodu, že sama tamní armáda bojovat o svobodu vlastně ani nechce?

„Za sebe s tím nesouhlasím. Jedná se o spoustu vynaložených finančních prostředků, které celých těch dvacet let byly vynakládány, šlo o nemalé peníze. V první řadě jde však o zmařené lidské životy. To je to nejhorší, co mohla celá tato válka přinést. Ve finále pak těch dvacet let dopadne tak, jako by tam ta armáda ani nebyla, což celý dojem kazí ze všeho nejvíce. To je na celé situaci asi to nejsmutnější. Asi se dalo ještě vytrvat, je ale otázka, zda by to něčemu prospělo.“

FRANTIŠEK VLACH

* narodil se 16. prosince 1963 v Prostějově

* v současné době žije ve Vícově

* vystudoval střední školu automobilní v Prostějově

* po ukončení studií nastoupil na základní vojenskou službu, kde už zůstal

* u armády pracoval 23 let, a to u jezdeckého, leteckého a později průzkumnického pluku

* účastnil se čtyř zahraničních misí, působil na Balkáně, ale také v Iráku

* i ve výslužbě se stále zajímá o vojenské manévry

* přežil pád vrtulníku společně s dalšími dvaceti lidmi na palubě

* v letech 2018 a 2019 se zúčastnil slavného pochodu v rámci Dne vzpomínek na vojenské veterány v Londýně

* v současnosti provozuje hospodu U Veterána ve Vícově

zajímavost: od útlého věku se věnuje také fotbalu a v současnosti vede mužstvo FC Ptení hrající okresní přebor