Dědeček i otec váleli první ligu. Nejlepší motivace pro stopera Daniela Bialka (na snímku), aby se v Prostějově zviditelnil natolik, aby se časem do první ligy taky podíval. Zatím od ledna sbírá zkušenosti ve druhé lize a na postu stopera se ukázal ve velmi dobrém světle. Rodák z Ostravy na Hané pomalu zapouští kořeny a v omlazeném týmu by měl nabyté zkušenosti posouvat dál. Nejen o fotbale, ale i o zajímavé přezdívce se rozhovořil v následující interview, jež vzniklo ještě před restartem Fortuna:Národní ligy.
* Ve své dosavadní fotbalové kariéře jste se pohyboval na severu Moravy, jste v prvním angažmá mimo region. Jak se vlastně přihodilo, že jste přišel na Hanou?
„Kontaktoval mě sportovní ředitel pan Dudík. Nijak zvlášť jsem se nerozmýšlel a hned jsem řekl, že to zkusím. V prvním pololetí jsme jezdili čtyři kluci z Ostravy, takže byl Prostějov snadno dosažitelný. Ostatní tři ale v létě skončili, takže jsem se teď přestěhoval do Olomouce. Mám tak kromě rodné Ostravy i druhé bydliště. Určitě mi to život obohatilo, poznal jsem novou krajinu, nové lidi. Jsem zatím hodně spokojený.“
* V eskáčku hrajete na místě stopera, je to váš stabilní post?
„Ne, já jsem začínal jako střední záložník, několikrát jsem dokonce nastoupil v útoku. Zpětně se divím, že jsem i dával góly. (úsměv) Tehdy jsem byl totiž typově takový ten malý technický hráč, jenže pak jsem za dva roky vyrostl dvaadvacet centimetrů. Následovalo takové mladicky nerozvážné období, během něhož jsem v zápasech dorostu příliš nenastupoval a z něhož mi pomohl trenér, když mě postavil na stopera. Myslím si, že je to pro mě lepší pozice než ta původní.“
* Prošel jste většinou třetiligovými kluby, měl jste před příchodem do Prostějova zkušenosti i z vyšších soutěží?
„V kategorii nejstarších dorostenců jsem hrál krátce v Karviné, pak si mě stáhl Frýdek-Místek zpět. Tam jsem hrál jeden zápas ve druhé lize, jenže pak došlo ke změně trenéra a dál jsem příležitosti nedostával.“
* V zimě jste fakticky vystřídal Tomáše Janíčka, který ukončil kariéru, hrajete vedle Aleše Schustera, na stoperu hrával třeba i současný asistent Tomáš Hunal. Berete je jako jakési vzory a závazek ke kvalitním výkonům?
„Popravdě si to příliš neuvědomuji, ale Tomáš Hunal mi hodně pomáhá, konzultuji s ním některé věci stejně jako s Alešem Schusterem. Někdy se ho možná ptám i na úplné banality, ale vždy mi vše ochotně vysvětlí, a další zápas vím, jak na to.“
* V základní sestavě jste se poměrně zabydlel, pociťujete tedy osobní výkonnostní posun za těch několik měsíců v Prostějově?
„Bezprostředně po mém příchodu do Prostějova jsem si říkal, že v tomhle klubu nemám co dělat! Kvalitou tréninků i po výkonnostní stránce to byl oproti třetí lize obrovský rozdíl. Kluci mně pomohli začlenit se do týmu, to mi pomohlo nejvíc. V minulém ročníku bylo v týmu více zkušených hráčů, kteří mi pomáhali v mém rozvoji, za to jsem jim vděčný.“
* Přestože jste poměrně nováček v týmu, byl jste u letního významného přerodu celého kádru, takže máte možnost srovnání. Jak jste ty změny vnímal?
„To je těžká otázka. Všechno má svá pozitiva a negativa. Předtím jsme měli více zkušeností, teď jsme zase běhavější, rychlejší. Na jaře jsem zkušenosti od druhých absorboval, teď mi trenér připomíná, že nabyté zkušenosti bych měl zase posouvat dál. Vždycky říkám, že těch zkušeností zase tolik nemám. Spíše si teď v kabině pomáháme navzájem.“
* Jak probíhala příprava v nedobrovolné zápasové pauze?
„Měli jsme standardně tréninky každý den, trenér nám dával možná i více do těla vzhledem k tomu, že nejsme zápasově vytížení. Bylo to dobře Jakmile se soutěž obnovila, ukázali jsme, že jsme na sto procent připraveni. To je teď nejdůležitější, být pořád dobře připraven.“
* Jaké jsou vaše fotbalové cíle pro nejbližší období?
„Hlavně bych si chtěl uchovat stabilní dobrou formu, protože to byl v třetí lize můj hlavní problém. Tři zápasy jsem odehrál dobře, pak mi to zase párkrát nesedlo. Na jaře jsem byl se svými výkony celkem spokojený, teď cítím, že to zase pokulhává. Takže cílem je hlavně být herně vytížený. Samozřejmě bych jednou rád nakoukl do první ligy. Máme s tatínkem malou sázku, protože on postoupil s Karvinou do ligy, takže jej potřebuji překonat, aby mě pozval aspoň na kafe.“ (smích)
* Takže vy jste z fotbalové rodiny?
„Ano, děda hrál za Baník Ostrava, taťka za Karvinou, já je potřebuji překonat oba dva. (úsměv) Takže pokud vím, jsme už třetí generace fotbalistů.“
* Nelze přeslechnout vaši poněkud specifickou přezdívku, tu jste dostal až v Prostějově nebo jste si ji takříkajíc přinesl s sebou?
„Tu mám právě po tatínkovi. V minulé sezóně jsem se totiž v týmu potkal s Matějem Biolkem, jemu říkali spoluhráči ‚Biolis‘, mně pak ‚Bialis‘. Aby se to nepletlo, tak jsem je poučil, že mi mohou říkat ‚kozel‘, protože tatínkovi do pětadvaceti let rostly vousy jen na bradě. Protože byl také zároveň dobrý hlavičkář, tedy míč ‚trkal‘, tak se zrodila jeho přezdívka ‚kozel‘. A mně to zůstalo.“
