Historia magistra vitae, tedy jak se říká – historie je učitelkou života. Připomínat si ějiny by mělo být jedním ze základních úkolů člověka, jelikož z historie se lze poučit a vyvarovat se chyb. Jednou z takových chyb, ze kterých se ale stále nejsme schopni poučit, je období válek, především pak té zatím nejstrašnější, a to druhé světové. Je tedy dobře, že na Prostějovsku máme kluby vojenské historie, které se snaží nenásilnou formou toto období připomínat a upozorňovat na zlo, které bylo pácháno. Dnešní Večerník přináší unikátní dvojrozhovor s jedním z představitelů klubu vojenské historie, kterým je Jaromír Pytel z KVH při W.P.E.P. a také s kastelánem plumlovského zámku Pavlem Zástěrou.
* Jak to přijde, že člověka chytne zrovna období válek?
Jaromír Pytel: „Zbraně a vojenství mne zajímalo již od mládí, pak to také souviselo s mým povoláním v policejním sboru. Začalo mne to bavit tak, že jsem hledal souvislosti o použití zbraní, prostě mne zajímalo, kdy, kde, co a jak… Kde se zbraň použila, kdo ji používal a kdy. Pár kousků jsem nashromáždil a pak přišel kamarád s myšlenkou a otázkou proč vlastně nezkusím, to co mám, pustit mezi lidi nějakou přístupnou formou. No a od podnětu byl již jen krok k realizaci. Společně s bratrem a mou drahou polovicí táhneme tu káru vojenské historie již mnoho let.“
* Představte krátce svůj KVH.
Jaromír Pytel: „Klub Vojenské Historie při W.P.E.P. neboli Work People European Patriot; Pracující Lidé Evropští Patrioti je neziskovou organizací, která doposud na žádnou ze svých činností nečerpá žádné dotace, na svou činnost si vydělává sama, na nikom neparazituje. Válečné historii, jako takové se věnujeme přes patnáct let, na jihu Čech se staráme o pomníčky vystavěné po první světové válce. Děláme nejen historické poradce pro dokumenty televize ZDF, ale spolupracovali jsme třeba s panem režisérem Renčem na natáčení filmu Lída Bárová, kde jsme si i zahráli, dále s panem režisérem Marhoulem na filmu Nabarvené ptáče. Spolupracovali jsme i na některých dokumentech pro Českou televizi. Naše specializace jsou ozbrojené složky Německa 1929-1945, okrajově také americká armáda od vylodění v Normandii do 1945. Naše pojízdné Válečné muzeum včetně několika kusů techniky můžete spatřit na akcích v ČR, ale i cizině, s ním také na mezinárodních soutěžích a dobových přehlídkách vyhráváme hlavní ceny. Spolupracovali jsme také třeba se soukromou anglickou produkcí při dokumentech v Terezíně.“
* Veškeré tyto aktivity jsou určitě finančně náročné, jak to řešíte?
Jaromír Pytel: „Jak jsem již uvedl, financujeme si naše aktivity sami, nečerpáme žádné dotace, nevybíráme na akcích vstupné, ale v podstatě v rámci své regulérní práce pro různé firmy a z výdělků z této práce financujeme svoje aktivity. Asi chápete, že už jen provoz vozového parku něco stojí a že i péče o zbraně a uniformy není zadarmo, ale když člověk něco chce dělat, musí počítat s oběťmi, a to i z hlediska času a prostředků.“
* Organizoval jste nedávno velkou akci na plumlovském zámku, jak náročné to všechno bylo?
Jaromír Pytel: „Kdyby člověk byl velký pedant, tak řekne, že taková akce by se měla chystat až rok, ovšem vzhledem k současné covidové době je všechno složitější. A tak konečné číslo bylo dva a půl měsíce, a to od prvního kontaktu s kastelánem Pavlem Zástěrou, že do toho půjdeme až do slavnostního zahájení celé akce 18. září. Není jednoduché dát dohromady lidi, techniku, zázemí a je to také o vyřizování propagace setkávání se s politiky o eventuální záštitě celé akce. Proto jsem z výsledku velmi pozitivně naladěn, protože na akci se účastnilo čtyřicet účinkujících a hlavně akci navštívilo čtyři tisíce diváků, radost mám i ze spanilé jízdy do Prostějova. Rád bych touto cestou poděkoval samozřejmě Pavlu Zástěrovi za spolupráci, paní starostce Plumlova a radě města, že celou akci podpořily i přes určité negativní postoje z jistých stran, v neposlední řadě děkuji za záštitu nad akcí panu hejtmanovi Olomouckého kraje. Komu jsem jmenovitě nepoděkoval, věřte, že na něj myslím a že mu to řeknu či napíšu klidně i osobně.“
* Domníval jsem se, že kluby vojenské historie jsou jedna velká rodina, vaše předešlá slova ovšem hovoří o tom, že tomu tak není. Můžete se k tomu nějak vyjádřit?
Jaromír Pytel: „Jsem velice smutný, snad i trochu naštvaný. Když jsem do tohoto kolotoče historických akcí vstupoval, domníval jsem se, že vždy budeme jedna velká rodina zapálených jedinců do historie, která bude chtít lidem předvádět, jak to dříve doopravdy bylo. Proto jsem také každého nazýval kamarádem a bral to tak za sebe jako samozřejmost. Bohužel je to asi o tom, že když se člověku začne kapku dařit, objeví se pomluvy, falešná obvinění, spekulace a konstrukce. Vzhledem k dnešní síle sociálních sítí a šíření dezinformací a faků se pak člověk nestačí divit. Když se zabývám historií a vystupuji v nějaké uniformě, tak jde samozřejmě jen o předvádění a ukázku, neznamená to, že s tímto osobně souhlasím. Když hraji důstojníka SS, tak asi opravdu nemyslím jako nějaký Oberführer, ale hraji pouze roli v nějaké ukázce. Příčí se mi všechna hnutí propagující utlačování někoho jiného, ale samozřejmě v roli se musím chovat tak, jak se tenkrát choval ten dotyčný. Samozřejmě že každému se lépe hraje voják US Army, RAF nebo Rudé armády, ale pokud mají být ukázky věrohodné, tak musí někdo hrát i toho nepřítele, na té druhé straně nemůže být nějaký nickname, pak by byla historie překroucena a celé mé snažení by postrádalo smysl. Problém ale vidím spíše jinde, a to v penězích. My vstupné nevybíráme, dotace nechceme, ale pokud se s někým na něčem dohodnu a on mne pak pomluví a sám peníze dluží, tak je to spíše smutné a hlavně nechlapské. Nadzvedávají mne hlavně pomluvy, že propaguji fašismus, což je samozřejmě nesmysl od samého počátku, protože to bych musel hrát italského vojáka, ale já v té německé uniformě ani nepropaguji nacismus, jen pouze hraji roli. Proto si moc vážím představitelů města Plumlova, že si pomluvy prověřili, konzultovali vše s odborníky a výsledkem byla jejich trvalá podpora. Bohužel asi ale skončím u toho, že budu muset některé věci řešit právní cestou, což se mi sice příčí, ale rozhodně na sebe nemohu také nechat beztrestně plivat. Pokud někdo historii překrucuje, pak jsou to právě ti pomlouvači a závistivci, kterých je mi svým způsobem líto, protože to svědčí o jejich ubohosti a neprofesionalitě.“
* Pane kasteláne, jaká byla spolupráce s KVH při W.P.E.P.?
Pavel Zástěra: „Známe se už takřka deset let, a jak se říká, všechno souvisí se vším. Historické akce se na našem zámku konají řadu let, a když jsem spolupracoval s jinými KVH, bylo vše dobré, ale po letech, když je vše stejné a opakuje se to, tak to poznáte i na návštěvnosti, která během let klesala. A tak se zrodila myšlenka na změnu, kterou jsme realizovali s Ferdou (přezdívka Jaromíra - pozn. red.). Já za sebe musím říct, že šlo o změnu velmi příjemnou. Návštěvnost šla nahoru a bylo vidět daleko větší profesionalitu a zápal od prvotních příprav akce až po starost o účinkující. Nechci tím nějak šmahem odsoudit léta minulá, leč někdy je změna cestou k lepšímu. Já jsem naprosto spokojený.“
* Co říkáte na kampaň některých jedinců proti KVH při W.P.E.P.?
Pavel Zástěra: „Je mi líto Ferdy, že jsou jeho snahy takhle podkopávány někým, kdo soustavně někam píše a pomlouvá až na nejvyšších místech kraje. Chápu ho, že je z této kampaně smutný, rozhořčený, snad i unavený, ale je to zřejmě úděl za to, že se něco daří, že se člověk stane populární, lidé ho rádi vidí. Říkám si, zda někomu stojí za to jej takhle očerňovat, ale zřejmě ano. Je smutné, že v rámci svého koníčku už ne všem může říkat kamaráde. Já ve spoluprací s ním nemám a nevidím žádný problém a jsem rád, že se vše vyjasnilo i na půdě města Plumlova. Podporuji v tom paní starostku a další představitele. Věřím, že za rok se akce opět uskuteční a pobaví, ale také poučí lidi, třeba čtenáře vašeho listu.“
* Na závěr společná otázka, jak vidíte spolupráci do budoucna?
Jaromír Pytel a Pavel Zástěra: „Akce se letos povedla, ale chceme ji za rok udělat ještě lepší. A samozřejmě opět zdarma navzdory všem závistivcům a pomlouvačům.“
Díky za rozhovor a pomáhejte dál propagovat pravdivou historii.
