Tomu se říká věrnost! Michal Műller (na snímku) připravuje studenty Gymnázia Jiřího Wolkera již celé jedno čtvrtstoletí, z toho sedmnáct roků působil ve funkci zástupce ředitele. Nelze se proto divit, že v případě výběrového řízení na uvolněné místo šéfa po odchodu Michala Šmucra do služeb NKÚ, doslova neměl konkurenci. Post však převzal v nelehké době druhé vlny koronaviru, kdy došlo k opětovném uzavření škol. A právě nejen kolem tohoto tématu se točila dotazy obsáhlého rozhovoru, v němž jsme se však mimo jiné dotkli i další budoucnosti školy, s níž spojil svůj život či osudové role, kterou v jeho životě určitě sehrál sport.  

 

* Učitelé se se svými studenty potkávají opět pouze prostřednictvím monitorů počítačů. Jak tuto situaci zvládáte?

„Již na jaře jsme si tuto variantu vyzkoušeli, takže tentokrát jsme částečně tušili, do čeho jdeme. Na druhou stranu to bylo jiné v tom, že nějakou dobu probíhala výuka v rouškách, což je velmi náročné jak pro žáky, tak pro učitele. Hned od prvních dnů jsme žákům nabídli možnost po druhé vyučovací jednotce korzovat a svačit na školním dvoře. Podle tehdejších pravidel bylo možné roušku sundat a nadýchat se čerstvého vzduchu. Totéž jsme nabídli během polední pauzy. Pracovat v respirátoru či roušce je velmi náročné. Manželka je zdravotní sestra na čelistní chirurgii, tak vím, jak musí být lékaři a zdravotní sestry chráněni nejen při operacích. Nedokážu si osobně představit, jak bych to celý den udýchal a zvládl takhle při tom fyzicky pracovat. Nejen z tohoto důvodu mám ke zdravotníkům obrovský respekt a úctu.“

* Jaká je zkušenost s přístupem studentů k on-line výuce?

„Již během prázdnin jsme s kolegy pracovali na přípravě jednotné platformy, rozhodli jsme se pro Microsoft teams. Jedna z výhod je, že výuka je uzavřená a nikdo zvenčí by neměl vyrušovat a do výuky vstupovat. Vždy ale může ‚zlobit‘ někdo zevnitř, což řešíme. Je tu možnost nahrání vyučovací jednotky a na základě toho situaci řešit, případně přistoupit k výchovným opatřením.

* Studenti obvykle moderní informační technologie zvládají na vysoké úrovni. Je tomu ale v případě kantorů?

„S přípravou jsme začali již v posledním srpnovém týdnu, kdy hlavní prioritou bylo seznámení učitelů s jednotnou platformou. Do října jsme vstupovali připraveni. Osobně si myslím, že on-line výuka funguje, máme kladné ohlasy od rodičů. Před několika dny mě kontaktovala ředitelka střední oděvní školy Ivana Vaňková, která sledovala on-line hodinu chemie své vnučky a vysekla nám obrovskou pochvalu, jak byla výuka vedena. Musím přiznat, že naši učitelé od konce srpna ušli kus trnité cesty a na náročnou distanční výuku se adaptovali. Osobně jejich práci hodnotím hodně vysoko, rád bych využil tuto možnost a ještě jednou jim veřejně poděkoval.“

* Kdo konkrétně za tím stojí?

„Určitě bych podtrhl aktivitu hlavních organizátorů, oceňuji práci Jany Šiškové a Kateřiny Divišové, která jako zástupkyně ředitele řídí výuku, dále metodika distanční výuky Lukáše Matouška, technické zázemí zvládají Jakub Fojtík a František Střídecký. Svými příspěvky pomohli i učitelé, kteří již dříve s Microsoft teams pracovali. Sdílením svých zkušeností ostatním učitelům posunuli kvalitu on-line výuky. Rád bych jmenoval za všechny aspoň Pavlu Jiříčkovou. Pro většinu učitelů to však byla úplná novinka a těší mě, jak se do toho ‚zakousli‘ a zvládají to.“

* Domníváte se, že se výpadek v prezenční formě studia z dlouhodobějšího hlediska projeví na znalostech studentů?

„Samozřejmě to není ideální, ovšem vycházím z postoje, že něco špatné je vždy k něčemu prospěšné. Tím, že žáky teď připravujeme v distanční výuce, tak je seznamujeme s novou metodou, se kterou se setkají na vysoké škole a následně použijí v praxi, a to je jeden z cílů střední školy. Taky velmi záleží na kvalitě distanční výuky, kterou škola dokáže připravit. Faktem je, že u nejnižších tříd základní školy je osobnost učitele nenahraditelná, tam je to problém. Taky u žáků, kteří se připravují na přijímací zkoušky, to znamená u žáků devátých tříd základních škol a u maturitních ročníků. U nich to není ideální forma přípravy. Pokud se situace rozvolní, měli by do škol nastoupit tyto třídy prioritně.“

* Dala se v zavedení on-line výuky najít také nějaká pozitiva?

„Myslím, že tyto těžké situace mohou rodinu stmelit. Rodina je zásadním parametrem pro kvalitní výchovu a vzdělávání. Dítě potřebuje mít dobře fungující vzory ve svých rodičích, jejich podporu a jistoty, o které se může opřít do života. S obdivem hodnotím rodiče, kteří po náročné práci zvládnou přijít domů a věnovat se dětem a jejich distanční výuce. To je až nadlidský výkon. Obecně všichni rodiče, kteří teď mají děti doma a musí se s nimi vzdělávat, to mají náročné. Mají můj velký respekt.“

* Co se týče budoucího rozvoje GJW, vyzvedl jste třídy, kde z podstatné části probíhá výuka v angličtině. Jak se vám tento koncept osvědčil z hlediska uplatnění vašich absolventů?

„Osmileté gymnázium je a bude vlajkovou lodí Gymnázia Jiřího Wolkera. Letos máme první absolventy tohoto oboru výuky v anglickém jazyce, kteří se dostali vesměs na všechny vysoké školy, které pro ně byly prioritou. Jsem přesvědčen, že se zařadí mezi úspěšné absolventy naší školy, kterými dnes jsou ve svém oboru úspěšní lékaři, právníci, manažeři, technici, učitelé či vědci, jako byl například Otto Wichterle, který na GJW maturoval v roce 1931. Jsem velmi rád, že jméno našeho významného absolventa ponese jiná škola v Prostějově.“

* Rovněž jste zmínil třídu složenou z talentovaných sportovců. Je však vůbec v lidských možnostech plnohodnotně spojit každodenní tréninkový dril potřebný pro současný vrcholový sport s náročným studiem?

„Spojení studia na gymnáziu či na vysoké škole a vrcholového sportu je možné, ale má to zásadní podmínku, a sice mít odolnost a obrovské odhodlání tuto řeholi zvládnout. Je to o mimořádně tvrdé práci. Naposledy jsem to probíral s naším maturantem a úspěšným tenistou Jiřím Lehečkou, kterému jsem poděkoval za mimořádnou reprezentaci školy. Sám přiznal, že bez individuálního přístupu učitelů by to nešlo. Zmínil především práci třídní učitelky Venduly Zbořilové, která současně vyučuje na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci, a také aktivitu Radky Svobodové, která je koordinátorkou sportovního gymnázia.“

* Gymnázium Jiřího Wolkera rozjelo rozsáhlou spolupráci se zahraničními školami. Kolik studentů ji ročně využívá a co jim přináší?

„Rozhodně máme za cíl v zahraniční spolupráci pokračovat, byť například naše nejvzdálenější partnerská škola v čínském městě Si-an se vzhledem k současné situaci posouvá do ještě větší a nedostupnější vzdálenosti. V rámci Erasmu si budeme v dalších vlnách žádat o konkrétní spolupráci. Reálná je komunikace se školami ve Španělsku, Finsku, Dánsku, nově zkusíme Estonsko. Tradiční partnerské školy máme v Sasku v Německu, Polsku a ruské Kostromě. Jedná se o týdenní pobyty pro přibližně pět žáků a dva učitele s různou náplní i dle požadavku partnerské školy. Kdy se to vše uskuteční, je velká otázka. V předešlých letech hodně práce v této oblasti odvedl Vratislav Havlík, který již naplno odešel do kantorské penze. Určitě nebudu přehánět, když ho označím za legendu mezi učiteli na GJW. Je to osobnost, na kterou dnes již s úctou vzpomínají generace absolventů. Touto cestou mu přeji mnoho zdraví a těším se na osobní setkání s ním.“

* Vaše studenty systematicky připravujete na to, aby po absolvování studia „vyrazili do světa“. Lze ovšem i ty úspěšné nějak motivovat k tomu, aby se posléze z tohoto světa vrátili zpět do Prostějova?

„V tomto směru mám volnější až kosmopolitní přístup, kdo chce do světa, ať vyrazí a chytí příležitost za ‚pačesy‘. Jestli se potom vrátí, je spíš o pracovní nabídce, o vztazích v rodině či o přátelství a kontaktech s bývalými spolužáky.“

* Váš předchůdce ve funkci Michal Šmucr se určitě neomezoval pouze na zajištění prostého chodu školy. Před lety podpořil zrod populárního Divadla Point, společně s Alešem Procházkou stál u obnovy tradice pořádání studentského svátku Majáles, v posledních letech byl hodně aktivní ve spolku Hanácký Jeruzalém, jenž připomíná židovskou historii města. Která z těchto aktivit je vám osobně nejbližší?

„Máte pravdu, to vše jsou významné aktivity z jeho ‚dílny‘. Navíc Michal Šmucr stál u zrodu literární soutěže, kterou opět vyhlašujeme. Divadlo Point i Majáles jsou spojeny i s osobností Aleše Procházky. Naše spolupráce je dlouholetá a pevně věřím, že ještě dlouho budeme v tomto směru kooperovat. Má hlavní podíl na tom, že Divadlo Point v roce 2015 získalo cenu Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury a obdobné ocenění získalo divadlo letos od statutárního města Prostějova. Navíc jsou představení Divadla Point opravdu úžasná!“

* Vy sám působíte v předsednictvu BCM Orli Prostějov, jehož jste šéfem.

„Ke sportu obecně mám velmi blízko a původně jsem i zvažoval studium učitelství s aprobací matematika a tělesná výchova. Jenže v roce 1985, kdy jsem šel na vysokou školu, se tato kombinace oproti předešlým letům neotevřela. Tak jsem s velkým zklamáním zvolil obor matematika-fyzika. Otec byl přeborníkem Olomouckého kraje v atletice, stál i u začátků házené v Kostelci. Tam také poznal moji maminku, která hrála za Zoru Olomouc. Později hrál také Národní ligu za Agrostroj, vzpomínám si, jak jsme chodili jako děti do areálu ke Kalichu na venkovní hřiště fandit. Otec uměl i volejbal, ale nejvíc ho táhl basketbal. U toho taky zůstal jako trenér i funkcionář. Takže se dá říct, že jsem to basketbalové ‚funkcionaření‘ po něm zdědil.“

* Daří se vám v současnosti stále ještě aktivně sportovat?

„Manželka sportuje odmalička a právě ona mě přivedla k cyklistice. Na její popud jsem si pořídil pořádné kolo a vyrážíme spolu na cyklotrasy. Každoročně jezdíme na dovolenou do Krkonoš či s přáteli na jižní Moravu. Vím, že jednou ‚skončím na elektrokole‘ְ, ale zatím dokážu vyjet vlastními silami v Krkonoších na Luční i Labskou boudu.“ (úsměv)

* Předpokládám, že v této rodinné tradici pokračují i vaše děti...

„Oba synové hrají basketbal, starší dal ale už přednost studiu, mladší se stále drží, je kapitánem u extraligového týmu U19. Oba mi dělají velkou radost a jsem na ně pyšný. Ale na kole už mi bohužel ujedou, kdykoliv si vzpomenou...“ (smích)

Mgr. MICHAL MŰLLER

 

* narodil se v roce 1966 v Prostějově

* chodil na ZŠ na Sídlišti Svobody (dnes ZŠ Jana Železného), v roce 1985 maturoval na Gymnáziu Jiřího Wolkera

* nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor učitelství matematika-fyzika, státnice složil v roce 1990

* po absolvování vysoké školy jej čekala roční základní vojenská služba, teprve poté nastoupil jako učitel na ZŠ Dr. Horáka

* po dvou letech přešel na střední průmyslovou školu v Lidické ulici, aby v roce 1995 přešel na Gymnázium Jiřího Wolkera

* v roce 2003 začal působit jako zástupce ředitele, ředitelem byl jmenován 1. října 2020

* je bývalým basketbalovým hráčem a v současnosti předseda mládežnického oddílu BCM Orli Prostějov

* je ženatý, manželka Kateřina pracuje jako zdravotní sestra na stomatochirurgii, dva synové: starší Richard studuje Univerzitu Karlovu v Praze, mladší Matyáš je v septimě na GJW

* mezi jeho koníčky patří sport, rodina, svým způsobem i práce

zajímavost: celý život jej provází sport, díky němuž se dali dohromady i jeho rodiče a podobně jako oni se se svojí manželkou poprvé potkal v legendární posilovně REMI v Českobratrské ulici v Prostějově