Velkou část svého života zasvětila milované sportovní lásce – terčové lukostřelbě. Nejprve jako aktivní závodnice, poté coby dlouholetá trenérka i předsedkyně oddílu Lukostřelba Prostějov. Její odbornost, nadšení a lidsky nesmírně pozitivní přístup byly vždy správně nakažlivé. Proto se Magdaléna Majarová (na snímku) naprosto zaslouženě dočkala uvedení do Síně slávy prostějovského sportu.

* V rámci slavnostního ceremoniálu jste vypadala dojatě. Jak jste vše prožívala?

„Při předávání jsem byla moc dojatá. Člověk se dostane do společnosti vynikajících lidí, kteří toho dokázali ve sportu strašně moc. A mně nikdy nepřipadalo, že bych dělala něco výjimečného. Vždy mě bavilo sportovat, pracovat s dětmi i starat se o náš oddíl, tím jsem si vlastně průběžně plnila své sny. O tom, že lukostřelbu v Prostějově ještě víc pozvedneme a že si postavíme aspoň malou haličku na střílení v zimě. Doufala jsem v to – a ono se to skutečně podařilo! Určitě jsem nečekala žádné své ocenění, ale když teď přišlo, strašně si jej vážím. Být v Síni slávy prostějovského sportu po boku tak úžasných osobností je pro mě velká čest.“

* Jak jste zmínila, prostějovská lukostřelba se stále někam posouvá. Jste hrdá, kam až dospěla?

„Mám z toho obrovskou radost. Kdysi tvořili základ našeho oddílu hlavně dospělí: Martin Hámor, Tonda Přikryl, Franta Sedláček a další. Pak jsme k nim přibyli my o něco mladší, a vedle svého vlastního střílení jsme se snažili co nejvíc starat o děti, vychovávat nové mladé závodníky. Tohle mě vždycky moc bavilo a naplňovalo. Přijde dítě, úplný nováček, neumí se k tomu ani správně postavit. A ty ho všechno postupně učíš, formuješ a tvaruješ jeho dovednosti, aby se v průběhu času zlepšoval. Až je z něj dobrý lukostřelec, potom někdy i mistr republiky a třeba český reprezentant. Těch máme za poslední roky spoustu na to, že jsme spíš takový skromný oddíl. Navíc děcka jsou strašně fajn, z každého kvalitně střílejícího odchovance máme velikou radost i potěšení. A v mém věku si člověk musí užívat každé radosti dvojnásob. (úsměv) Už mi pomalu táhne na osmdesátku, ale tím, že jsem pořád mezi mladými v naší skvělé partě, tak se cítím dobře, mám ještě energii.“

* Nedávno váš klub uspořádal MČR dospělých a veteránů, jehož vyvrcholení proběhlo přímo na Masarykově náměstí. Jak se vám líbilo?

„Bylo to úžasné! Vedení našeho oddílu jsem už před časem předala dceři Magdě Robové, takže se do organizování tolik nepletu. Trochu pomáhám, radím a občas tím působím spíš chaos. (směje se) Každopádně holky přišly s nápadem, že by chtěly zkusit mistrovství republiky udělat. Zašly za panem primátorem, jestli by eliminační boje o medaile mohly proběhnout na hlavním náměstí před radnicí, František Jura byl tomu nakloněn a díky jeho vstřícnosti i zapůjčení fotbalového hřiště se ve spolupráci s městem mohlo vše uskutečnit. Na pořádání šampionátu se pak podílela spousta obětavých lidí, celá akce se také jejich zásluhou perfektně vydařila. Všechno na sebe časově navazovalo, pečlivé přípravy se vyplatily, dopadlo to po všech stránkách výborně. Celý tým v čele s Magdou a druhou dcerou Hankou Majarovou odvedl skvělou práci, účastníci i diváci si pak tohle výjimečné mistrovství moc pochvalovali. Navíc se našim střelcům a střelkyním povedlo také výsledkově, takže velká spokojenost. Díky přímému přenosu vysílanému na YouTube jsme lukostřelbu i Prostějov prezentovali daleko za hranicemi regionu.“

* Co říkáte na letošní mimořádné pojetí slavnostního vyhlášení ankety Sportovec města Prostějova?

„I když se ve sportu pohybuji už strašně dlouho, o většině místních odvětví mám jen základní představu. Díky těm natočeným televizním medailonkům jednotlivých sportovních klubů z Prostějova jsem však dnes získala hromadu dalších informací a na vlastní oči viděla, kolik nadšených a zapálených i hodně úspěšných sportovců tady máme. Bylo to moc hezky udělané, úžasná reklama pro celé město a všechny v něm. Myslím, že zde máme být právem na co pyšní.“