Žezlo nad brankáři převzal po výpomoci rodáka Tomáše Bureše další z brankářů, jenž to v mládí do Prostějova neměl příliš daleko. Dušan Melichárek toho za svou kariéru, kterou uzavřel před více než rokem, prošel opravdu spoustu. Zachytal si nejvyšší soutěž ve Slovácku či v Brně, mimo to ale působil také například ve Švédsku, kde se dvakrát radoval z titulu. Po konci kariéry nastupuje ve Velehradě, kde se s rodinou usadil. A do profesionálního fotbalu se nyní vrací v pozici trenéra brankářů v Prostějově.

 

* Můžete prozradit, jak ke spojení s Prostějovem došlo?

„Nějaké první kontakty přišly přes Michala Šmardu, se kterým se dlouhodobě znám. Posléze mě kontaktoval Karel Kroupa jako sportovní manažer a s panem Jurou jsme to následně doladili. Prostějov hledal kouče brankářů a mě to zajímalo, takže nebylo moc co řešit.“

* Zhruba před rokem jste dal vale vaší kariéře. Provázela vás myšlenka, že byste se k fotbalu chtěl vracet, natož v podobné pozici?

„Chtěl jsem si v první řadě chvíli odpočinout, což se mi během toho roku podařilo. Přeci jen jsem ve fotbalu působil asi od svých šestnácti let. Amatérsky v něm pokračuji i nadále, nastupuji za Velehrad, ale už mi scéna fotbalu začínala chybět, takže tato nabídka přišla přesně v pravou chvíli. Jsem rád, že mám možnost se opět vrátit do profesionálního fotbalu.“

* Jak se vám zatím jeví brankářská dvojice, se kterou spolupracujete?
„Oba kluky znám už delší čas. Víťu Nemravu znám o něco déle. Míšu Bártu znám zase z doby, kdy začínal v Baníku. Na nějaké soudy je určitě brzo, ale jsou to oba opravdu šikovní brankáři, a když budou pracovat tak, jak je vidím pracovat doposud, pak věřím, že s nimi budu spokojený nejen já, ale i klub.“
* Prošel jste ligovými celky a působil i třeba ve Švédsku, můžete srovnávat. Jaké zatím máte dojmy z Prostějova?
„Krásné tréninkové centrum, kde kluci najdou vše, co potřebují. Sice tam musíme dojíždět, ale je to jen přes kousek města, takže to určitě problém není. Myslím si, ale že všichni kluci můžou být spokojení se zázemím, jaké tu najdou. Podmínky jsou velmi dobré a hráči se mohou soustředit hlavně na svůj vlastní výkon.“
* Na jak dlouho jste s klubem domluvený?
„Žádný termín jsme si nedali a necháváme to na neurčito. Po nějakém čase si určitě sedneme a vyhodnotíme si to. Podle toho se budeme následně domlouvat na další spolupráci.“
* Nastupujete také ve Velehradě, kde nyní žijete. Na jakém postu hrajete a co ruce, nesvědí vás občas ještě?
„Do Velehradu, kde s rodinou žijeme, jsem šel hrát s podmínkou, že nebudu muset do branky. Na místě, kde sedím, jsem si přibil hřebík a na něj pověsil rukavice, na které jsem upřímně za ten rok ani nesáhl. (úsměv) Teď nastupuji na pozici stopera a jsem spokojený. Ale musím přiznat, že jak jsem teď začal trénovat s kluky, tak zjišťuji, že mi to trošku chybí. Když na druhou stranu vidím, jak tam sebou kluci mlátí o zem, tak by asi potřebovali jeřáb, aby je ze země následně dostali. Takže to necháme, jak to funguje nyní.“ (smích)