Čtvrtek odpoledne a v mnoha závodech pomalu začíná klasická odpolední. Tahle je však jiná. Zaměstnanci, ať už jsou do práce natěšení, nebo ne, místo do výroby tentokrát mají jiný cíl. Vyráží do místnosti hned naproti vrátnice Palírny U Zeleného stromu. Směřují sice k místnostem, které připomínají stylový (a skvěle vybavený) bar, pít a koštovat se ale nebude. Večerník vyrazil za reportáží, co vše musí člověk udělat, aby mohl pracovat.

Připravený je zde ředitel závodu Michal Šoman a ukazuje nám téměř prázdné čtyři stoly a pátý plný formulářů. Na nich se už brzy objeví podpisy zaměstnanců a co víc, výsledky jejich koronavirových testů. „Už jsme to tu měli minulý týden, tak jsme to natrénovali… Sice jsme měli dneska půlku druhých jiných testů, museli jsme tedy školit,“ uvedl předtím, než přijdou první pracovníci.

Jak se ukazuje, pověřený zaměstnanec, který provede nepříjemný, ale v současné době nutný test, nepřijde. „Zatím je testuji já. Chtěl jsem zabránit prvotním reakcím, ne každý je tomu nakloněný. Firmy jsou postavené před skutečnost, že to musí udělat. Bylo tedy dobré to zaštítit trochu z pozice autority a taky vysvětlit, proč se to dělá a že testy jsou ověřené,“ říká Večerníku ve chvíli, kdy přichází první zaměstnankyně, kterou je paní Iveta. Padají úvodní pokyny, žena si bere formulář, následně se samotestuje. „Myslím, že testování je dobré, protože se tomu aspoň vyhneme. To není zrovna špatné. Ještě jsem to tedy neprodělala. Tedy doufám,“ zasměje se nervózně.

A záhy doráží další lidé. Trochu překvapivé je, že někteří srší vtípky. „Druhé kolo? Jo, postoupil jsem,“ ozývá se od jednoho z mužů, který takto glosuje označení koronavirových formulářů. Zezadu se pak ozve jedna prosba. „Uděláte mi to pane řediteli? Nevím jak na to.“ „Udělám, a to tak, že na to nezapomeneš,“ odvětí Michal Šoman. A

le dvojsmysly stranou, na řadě bylo vyhodnocení testů. Chvilka napětí a pak … negativní. U všech přítomných. „Sakra, zrovna se mi nechtělo do práce,“ vtipkuje nejmladší z přítomných Karel Pospíšil. Nejspíš ale jen vtipkuje, karantény si už totiž užil. „Nedávno jsem se z ní zrovna vrátil. No ale třeba ty PCR testy, byl jsem s kámoši a hrozný. Darování krve je proti tomu brnkačka,“ zhodnotil své zkušenosti a odšoural se na směnu.

Atmosféra se v místnosti během pár minut měnila. Z očekávání v atmosféru uvolněnou, potom napjatou. A nakonec nastoupila úleva, žádný z přítomných nebyl pozitivní. „Musím říct, že zaměstnanci to berou zodpovědně, pravidla neporušují, při testování není problém,“ chválí si Michal Šoman. Věří, že se firma bez větších potíží náročnou dobou prokouše. A všichni její pracovníci spolu s ní.