Češi jsou národ srandistů. Fóry se nebojí dělat z ničeho a z nikoho. Jestli však za poslední rok něco dostalo obrovský rozměr, jsou to vtipy na účet politiků. Byly tu vždycky a vždy tu i budou. Koronavirus a jeho (ne)zvládání českou vládou je ale velmi vděčným tématem. S tím ostatně souvisí i výměna ministrů zdravotnictví. Lidé situaci přirovnávají k té v Harrym Potterovi (učitelé Obrany proti černé magii se taky střídali jak na běžícím páse, jen obvykle vydrželi rok) nebo se ujal fórek, kdy žena při ostřejší diskusi tvrdí, že je dcerou ministra zdravotnictví. A partner jí na to odvětí dvojsmyslně „to je dneska kdekdo“.

Zkrátka a dobře, ministerstvo má během necelého roku čtvrtého muže ve svém čele Petra Arenbergera. Těžko říct, proč funkci vlastně vzal při vědomí, že trvanlivost ministrů je nižší než ta u mnoha mléčných výrobků a s vykonáváním funkce souvisí odsudky velké většiny veřejnosti, obrovský tlak a zbabělé kopance zezadu od premiéra Andreje Babiše. Ale proti gustu…

Ještě více však nepochybně veřejnost zajímalo, jak si nový ministr povede. Bohužel už týden stačil k tomu, aby se takříkajíc odkopal, čímž pravděpodobně stanovil nový český rekord. Posuďte sami. Ministr nejdříve vzkázal, že nebude lobovat pro vakcínu Sputnik, aby následně dělal opak. Prakticky okamžitě se ukázalo, že ho měla ve svazcích STB, byť není jasné, jestli jako vědomého, aktivního spolupracovníka. Výrok, že fotbalisté ve dvaceti hrát fotbal můžou, jen bez brankářů, pak oproti tomu vzbudil spíše cukání koutků.

Co naopak k úsměvným reakcím nevedlo ani omylem, byl „sportovní veletoč“. Zatímco v pátek se sportovci nadšeně chystali na obnovení tréninků, v sobotu najednou bylo vše jinak, když ministr prozradil, že bude opětovně prosazovat povolené setkávání maximálně dvou lidí s tím, že opora pro to v pandemickém zákoně není. Skandální je nejen to, že zde po týdnu od oznámeného uvolnění přijde pokus o návrat nejpřísnějších opatření, ale také skutečnost, že si ministr dovolí prohlásit, že „vyčká do rozhodnutí soudů“. Zdá se tak, že jeho jistota v opoře v „jiných zákonech“ není zrovna skálopevná. Znamená to ovšem taky to, že by vláda cíleně jednala protizákonně. A to navíc za nouzového stavu.

Inu, být ministrem zdravotnictví kdekoli na světě není v současné době žádný med. Ale postavit si proti sobě velkou část veřejnosti, znemožnit se, předvést ukázkový názorový veletoč a navrch pokrčit rameny nad nezákonným konáním – to vše během jediného týdne ve funkci – to je nejspíš skutečně jen česká specialita.