V letošní sezóně obohatily zámecké interiéry pohádkové ilustrace z rukou Josefa Mánesa. Kresby se váží k pohádce o Radlaufovi a Amaleyi, kterou měla ráda hraběnka Gizela, hostitelka Josefa Mánesa na zámku.

Příběh dvou milenců je součástí Rýnských pohádek od německého romantického spisovatele Clementa Brentana a dodnes jsou k nalezení v zámecké knihovně (vznikly v letech 1811 až 1817). Tyto pohádky by se daly stručně charakterizovat jako vyprávění, kdy státní znaky byly ještě živé.( ) Kresby byly předány jako dar hraběnce Gisele 24. dubna 1850. Paní hraběnka byla kresbami nadšená a hned dalšího dne psala v dopise: „Mánes mně překrásně ilustroval pohádku milou o Radlaufovi na šesti velkých listech.“

Ústřední postavou vyprávění je mlynář Radlauf (nomen omen – Točící se kolo), který měl každodenní zvyk, dříve, než šel spát, uvinul věnec z kvítí a zazpíval řece Rýnu. Jednou měl mlynář sen o krásné panně, kterou mu přinese řeka. Když se ze sna probral, zaslechl nádhernou hudbu od řeky, kde zahlédl zlatou loď. V ní seděli král s královnou a princezna Amaleya obklopeni hudebníky a dvořany. Na lodi s nimi byla „státní“ kočka, živoucí symbol království.

Krásná Amaleya seděla na přídi lodě dychtivá spatřit svého ženicha, který se na lodi blížil z druhé strany společně se svou královnou matkou a vlastními dvořany. V rukou královna držela svého mazlíčka, „státní“ krysu.

Najednou se zdvihl silný vítr a obě lodě do sebe málem narazily. Kočka vyletěla jako blesk na krysu, přitom přeskočila princeznu Amaleyu, která leknutím spadla do řeky. Nikdo si toho zezačátku nevšimnul, protože pozornost na obou lodích byla upřena na honící se „státní symboly“. Když královští rodiče začali Amalyu postrádat, prosili prince o pomoc, který však odmítl. Rozzuřený král po něm mrštil svou korunou, ta se však utopila v Rýnu. Král nabídl ruku princezny a své království tomu, kdo ji zachrání, avšak dvořanům se nechtělo s výjimkou několika rytířů, které ale těžká zbroj stáhla ke dnu. Vznikla z toho veliká hádka, na kterou se řeka již nemohla dívat a lodě od sebe rozehnala.

Zatímco se toto dálo, Radlauf plaval ze všech sil, aby princeznu zachránil, a protože cítil, že umdlévá, objal ji oběma rukama. Na tento okamžik později,( ) když vyjde najevo, že není ani chudý, ani neurozený, vzpomíná na konci svých dobrodružství jako na svůj nejšťastnější okamžik v životě.

Když Radlauf princeznu zachránil, přivedl ji k sobě domů. V ložnici jí nachystal šaty po své mrtvé mamince, to vše beze slova z úcty k jejímu majestátu. Pak přinesl kousek křídy, poklekl před Amaleyu a požádal ji, aby na dveře vedoucí do kuchyně napsala svá oblíbená jídla, protože jí chtěl nachystat občerstvení. Princezna byla jeho zdvořilostí dojata, rozlomila křídu a dala mlynářovi polovinu se slovy, aby též Radlauf z druhé strany napsal svá oblíbená jídla, a ať připraví to, na kterém se shodnou.

Další kresba přeskakuje události pohádky o králově zradě, který po navrácení dcery zapomíná na svůj slib, a zaměřuje se až na noční loučení Amaleyi s Radlaufem připomínající setkání Romea a Julie. Poslední kresba zachycuje již scénu z jejich svatby.