Rok 1967 byl pro pivínské zlomovým. Zdejší omladina se rozhodla, že od příštího roku začne znovu slavit ostatke s právem a se stárkama. Vrátili se také k tradici pochovávání basy. Obojí slaví dodnes. A minulé úterý se Pivínští při této speciální slavnosti bavili znovu. Vyhrávala jim k tomu muzika Markovanka z nedalekých Vřesovic.
Basu pochovávali v úterý za účasti muziky Markovanky z Vřesovic. „Ostatky jsme obnovili podle vyprávění rodičů a prarodičů, jak se to kdysi dělávalo a slavilo. Base jsme chtěli dát jméno, aby to byla jakoby bytost, která tvrdí muziku, se kterou, když ‚zemře‘, skončí i veškerá veselost a sranda. Nakonec jsme se rozhodli pro jméno Barbora,“ sdělil Večerníku Jiří Vrba, kterému tehdy bylo 18 let. Barbora proto, že sv. Barbora je patronkou horníků, zedníků, rolníků, hasičů, tesařů, věží a pevností. Světice je ochránkyní proti náhlému úmrtí v dolech a při bouřce. Je pomocnicí v nouzi a taky umírajících lidí.
Historie pivínských ostatků je skutečně pozoruhodná, díky jejich zachování totiž místní nadšenci 1. prosince 1991 založili divadelní společnost Větřák. „Tehdy se rozpadl zdejší SSM, který ostatky pořádal. Já jsem následně oslovil stěžejní kluky, se kterými jsme dlouhé roky tvořili program a na setkání v hospodě Na Zóle jsme já, Tomáš Nedbal, Mojmír Filka, František Sedlák a Jaroslav Hýžďal založili Větřák. Já jsem byl zvolen prezidentem a v únoru, 1992 jsme poprvé organizovali ostatky pod hlavičkou Divadelní společnosti Větřák Pivín. Letos už po pětapadesáté,“ doplnil Jiří Vrba.
