Dění, jež sledovala skoro celá republika. Uplynulý pátek 23. února se konal pohřeb manželky dlouholetého šéfa Matějské pouti Václava Kočky staršího. Olga Kočková se na poslední cestu k rodinné hrobce v pražských Řepích vydala ve smutečním kočáru Václava Obra. Ve stejném voze na stejný hřbitov byly v roce 2008 převezeny i ostatky jejího zastřeleného syna Václava Kočky mladšího a o deset let později také vnuka Jana Kočky, který opilý a zfetovaný zabil sebe i protijedoucího řidiče nákladního vozu.
Pro majitele Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem má spojení s rodinou provozovatele Matějské pouti speciální význam. Právě pohřeb jeho syna Václava Kočky mladšího, jenž byl zastřelen bezprostředně po křtu knihy Jiřího Paroubka, byl v roce 2008 mediálně velmi sledovanou událostí. Díky pohřebnímu vozu, který sám dlouho opravoval, se Václavu Obrovi podařilo dostat do povědomí široké veřejnosti. Pohřeb tak znamenal významný milník na cestě k vybudování Muzea kočárů, jež bylo otevřeno rok po Kočkově pohřbu. „Kočár v roce 2007 požehnal děkan Mach z kostelecké farnosti a v ten den na Martina napadlo pětadvacet centimetrů sněhu. Byla to kalamita a na akci přijelo asi jen dvacet lidí. Tak jsem si říkal, že je to škoda, neboť na kočáru jsem dělal přes dva roky. Jenže o rok později jsem s ním jel do Prahy na pohřeb pana Kočky mladšího, který byl zastřelen. Tehdy se jednalo o hodně sledovanou událost, a tak o nás rázem vědělo půl republiky. To bych nikdy netušil,“ zavzpomínal pro Večerník Václav Obr, jenž při pohřbu dalšího z rodu Kočků v roce 2018 navštívil Olšanský hřbitov. „Jeho správcová nám řekla, že se našel opuštěný hrob stavitele kočárů Johanna Schoppela, avšak město chce hrobku zbořit a místo prodat. A tak jsme ji adoptovali, nyní patří Muzeu kočárů a my jsme se rozhodli ji opravit. Umístili jsme tam tabuli o tom, kdo byl Johann Schoppel a že u nás v muzeu je stále k vidění jeho kočár. Co k tomu dodat? Snad jen to, že co dnes učiníme, zůstane navždy,“ uzavřel Václav Obr.
