Před osmi měsíci byl Honza Konevič úplně normální kluk. Sportoval, pracoval, bavil se. Pak ale přišel večer, na který nikdy nezapomene. Trávil večer s kamarády a rozhodl se ho okořenit skokem do bazénu. Bohužel si těžce poranil míchu a o život nepřišel jen díky rychlé pomoci přátel. Nyní je v rehabilitačním ústavu, rád by se ale vrátil do normálního života. K tomu však potřebuje finanční prostředky. O pomoc se proto rozhodl požádat na platformě Donio.
Po příjezdu do nemocnice následoval kolotoč vyšetření, operace, jedna nemocnice, druhá nemocnice a rehabilitační ústav. Prognózy lékařů, že by už navždy mohl hýbat pouze hlavou, se naštěstí nenaplnily. Honza je na vozíku, daří se mu rozhýbat ruce, aspoň tedy částečně. Je v rehabilitačním ústavu, kde se učí, jak s postižením žít. Rád by se osamostatnil, ale k tomu potřebuje spoustu věcí. Bohužel on ani rodina na ně nemají finanční prostředky, zdravotní pojišťovna je hradí jen z části, nebo vůbec.
. „Každý z nás má své sny, představy o životě, svou práci, koníčky a záliby, kamarády, styl života.... A najednou je vše pryč. Musíte přemýšlet jinak, žít jinak, chovat se jinak, mít na sebe a své okolí jiné nároky. Ale kde má člověk vyčíst nebo zjistit, jak na to, jak se s tím vším vypořádat, vyrovnat? Vždyť přece tohle se mi nemohlo stát. Může to být příběh kohokoli z nás,“ říká Honza.
Více než půl roku nebyl doma, kromě krátkých jednodenních návštěv a pár dnů na Vánoce. Učí se, jak se sebou pracovat, jak se osamostatnit, musí se přizpůsobovat novým skutečnostem. Nemůže jít, kam chce, zvednout se, najíst. Je to jiný život, a přesto se snaží jít dál, snaží se co nejvíce zlepšit a osamostatnit. „Já slibuji, že se o to pokusím. K tomu ale potřebuji invalidní vozík, systém na přesuny, speciální postel, úpravu auta, úpravu bytu (koupelna, bezbariérový přístup), ale i rehabilitační pobyty,“ dodává Honza.
Přispět mu můžete přes https://www.donio.cz/zivot-v-pohybu-pro-honzu-po-urazu-michy. Od více než tří set dárců zatím obdržel přes 260 tisíc korun.
