Stačily čtyři měsíce vzorného kojení a z 1,5kilového nedochůdčete je šestadvacetikilový cvalda! Řeč je o malé samičce hrabáče kapského, která se v zoo na Svatém Kopečku narodila na jaře a která se v těchto dnech poprvé setkala se svým otcem.
„Ten musel být hned z několika důvodů po porodu od samice s mládětem oddělen. Jednak by mohl malého potomka zalehnout a jednak by mu mohl brát od samice mléko, které je opravdu vynikající a je velkým lákadlem i pro dospělé jedince,“ prozradila mluvčí svatokopecké zoo Iveta Gronská.
Podle ní je odchov hrabáčů kapských v zajetí velký problém. „Hrabáč patří mezi vzácně chované druhy a ještě vzácnější je jeho odchov. Když se to podaří, je to považováno za malý zázrak,“ prozradila mluvčí Gronská s tím, že v olomoucké zoo na Svatém Kopečku je letošní hrabáčí samička už třetí úspěšně odchované mládě tohoto druhu.
Nyní už je celá rodina pohromadě. Malá slečna už totiž není závislá na matčině mléku a úspěšně se krmí stejnými věcmi (jemně mleté hovězí, rozmočené granule pro psy, rýže, ovesná kašička…) jako její rodiče. Návštěvníci je mohou pozorovat v pavilonu Kalahari.
A je to zábavné pozorování. Kdo nikdy hrabáče neviděl, bude žasnout. Hrabáči totiž vypadají jako mimozemšťani či přerostlé krysy křížené s prasaty a zajíci. Jsou tak oškliví, až jsou krásní. Emil Holub říkal hrabáčovi kuťoš, ve svahilštině má jméno kukufiku.
Co je zač?
Hrabáč je africký savec. Domorodci je označován za podzemní prase. Má obrácený biorytmus – ve dne spí, v noci loví. Je masožravec, živí se především termity.
Má ocas podobný klokanímu, což mu umožňuje stát na zadních nohách. Na zadních nohách má pět drápů, na předních jen čtyři. Pohlavní žlázy mají samci uložena v břiše, takže je nesnadné určit pohlaví.
