Dluží, kam se podívají, přesto podnikají dál. Už to bude pět let, co v Prostějově zavřela cukrárna AIDA, která řadu let fungovala na náměstí Edmunda Husserla. Mnozí lidé sem mířili rádi kvůli kvalitní zmrzlině i dobrým zákuskům. Důvodem konce byl fakt, že provozovatelé z rodiny Halimi neplatili nájem. Později se ukázalo, že její příslušníci dluží dlouhému zástupu věřitelů. Celá rodina za sebou již několik let táhne dlouhý STÍN MINULOSTI, který se promítá i do současnosti...
Objekt v dolní částí prostějovského náměstí E. Husserla, kde v minulosti působila cukrárna AIDA, je aktuálně prázdný. Po nějaký čas v něm fungovala Prostějovská cukrárna, i ona ovšem již změnila působiště. Cukrárnu stejného jména mohou lidé najít v samém centru Olomouce na Horním náměstí. Podnik tam stále funguje, ze strany zákazníků však čelí často velmi ostré kritice. Dle některých z nich tu obsluhují zloději. „Tak na tento podnik prosím pozor! Zákeřné účtování neobjednaných položek a navrch sprosté chování ke klientům,“ upozornil mimo jiné Lukáš Bárta. Stejnou zkušenost připojili i mnozí další. „Už několikrát se nám tu stalo, že nám bylo buď naúčtováno zřetelně víc, anebo vráceno míň. Na námitky obsluha reagovala neuvěřitelně sprostě. Kartou zaplatit přitpm není možné. Je jasné proč. Jen se divím, že se to ještě po městě dostatečně nerozneslo. Lidi, choďte jinam!“ připojila se paní Kateřina. Očividně se přitom jedná o dlouhodobou záležitost. „Obsluha okrádá zákazníky celé roky, v podstatě vydělává hlavně na neznalých turistech, kteří přijdou jednou a pak už nikdy. Ale asi to stačí, zřejmě se jedná o pračku na peníze, takže o zákazníka jim nejde,“ shrnul další z hostů. Bezmála stovku silně negativních reakcí přímo od zahraničních turistů lze dohledat například na stránkách www.tripadvisor.com.
Dodnes dluží za výmalbu
Cukrárnu AIDA v Prostějově provozovali bratři Refet a Mesut Halimi. Ta olomoucká byla otevřena zhruba před sedmi lety. Její provozovatelé však dodnes dluží jednomu z prostějovských řemeslníků za provedenou výmalbu. „V ruce mám soudní rozsudek, podle něhož mi Refet Halimi má dát sto čtrnáct tisíc korun, dalších sedmadvacet a půl tisíce má uhradit na soudních výlohách,“ prozradil Večerníku už před více jak dvěma lety Pavel Petřík, na něhož jsme se po čase obrátili s otázkou, zda mu peníze přece jen nebyly uhrazeny? „Ale kdepak! Pan Halimi se se mnou relativně nedávno sešel. Jenže chtěl po mně, abych mu vymaloval cukrárnu v Pardubicích, že mi pak všechno určitě dá. Jeho dalším slibům jsem však už neuvěřil a nabídku odmítl s tím, že jakmile mi zaplatí, rád se pustím do práce. Od té doby mně už telefon nikdy nevzal,“ reagoval na náš dotaz Pavel Petřík.
Stejně tak pochodila i redakce Večerníku, jíž se na dříve dostupném mobilním telefonu nikoho z rodiny Halimi zastihnout nepodařilo.