Podle původních odhadů měla blokařka VK Prostějov Veronika Trnková naskočit do soutěžních střetnutí po dlouhodobých zdravotních trablech až někdy později. Místo toho začala nedávná posila VK hrát mistráky již po polovině ledna, tři poslední dokonce zvládla celé v základní sestavě. Leč navzdory jejím dobrým výkonům prostějovské volejbalistky opakovaně podléhaly. Až do sobotního smetení Ostravy (3:0). „Oddechla jsem si, že i se mnou dokáže tým zvítězit,“ smála se Verča úlevně.

* Čím to, že jste už přece jen mohla zasáhnout do ostrých duelů?

„Můj zdravotní stav se pořád vyvíjí a ještě není tak úplně dobrý, jak bych potřebovala. Doufáme ale, že to bude pod kontrolou a nijak zásadně se to nezhorší, abych mohla dál fungovat v nějakém tréninkovém i zápasovém režimu.“

* O jaké potíže konkrétně jde?

„O tom bych asi raději podrobněji nemluvila.“

* Zvládáte však už celé mače, což je velký posun k lepšímu, ne?

„To určitě ano. Celé to uplynulé období od začátku mých zdravotních problémů bylo pro mě neuvěřitelně těžké, stala se spousta věcí. Nejdřív jsem nemohla odjet na mistrovství světa, pak jsem musela ukončit smlouvu v Itálii a přestěhovat se zpátky domů, potom jsme se narychlo domlouvali tady v Prostějově a modlili, aby to už konečně bylo dobré. Šlo o psychicky hodně náročné měsíce, proto za každý den, který zde můžu strávit s holkama volejbalem, jsem ráda. A pomáhá mi.“

* Jak se vůbec zrodil váš příchod, respektive návrat do vékáčka?

„Že jsem nebyla způsobilá pracovat v Itálii. (smích) Můj zdravotní stav se nevyvíjel dobře už od léta a v kontaktu s panem trenérem Čadou jsem byla ještě před cestou do Itálie. On o mých problémech věděl a tak trochu číhal, že bych třeba mohla přijít do Prostějova. Což mě uklidňovalo, v dané situaci jsem za to byla moc ráda. A nakonec jsem tady.“

* Sobotní úvod proti TJ nevypadal příliš dobře, pak nastal prudký obrat k lepšímu. Čím?

„Hodně důležitá byla série Cípy (Simony Bajusz – poznámka autora) na servisu v koncovce prvního setu. To nám pomohlo, naopak Ostrava se pak nemohla otřepat a my už jsme zbytek utkání hrály dobře. Hlavně jsme se uklidnily, protože porážek v řadě bylo předtím docela dost. Není snadné se pak znovu dostat na vítěznou vlnu, proto je tahle výhra důležitá.“

* Jedna ze zmíněných proher se zrodila v Suhlu, kde jste dřív působila. Jaké máte na Thüringen vzpomínky?

„Ne všechno tam bylo ideální, ale s odstupem času to špatné vždycky postupně mizí a člověk nakonec vzpomíná spíš na vše hezké. Ten rok v Suhlu proto beru jako cennou zkušenost a dvoudenní návrat tam byl takový milý. Sice moc lidí z těch, kteří jsou v klubu teď, už ani neznám, ale přesto šlo o docela nostalgickou návštěvu.“

* Nicméně po výsledkové stránce to nevyšlo, u silného soupeře jste podlehly 1:3. Proč?

„Nedotáhly jsme do vítězného konce závěr čtvrtého setu, čímž jsme utkání mohly dostat do tiebreaku. Jinak současný Suhl mě o své síle zatím moc nepřesvědčil, myslela jsem si, že budou hrát mnohem líp. Proto škoda, že my jsme nevyužili své šance na příznivější výsledek.“

* Věříte před domácí odvetou v obrat celé série?

„Vyjít by to rozhodně mohlo, i když nemáme úplný přehled, jak soupeř hraje normálně. Jestli tak jako proti nám, nebo jen zrovna měl nějaký horší den. Za konstelace podobné prvnímu vzájemnému zápasu v Německu ale vůbec není nereálné, abychom doma vyhrály odvetu, pak třeba i zlatý set. A postoupily.“