Navzdory všudypřítomným obavám, leckdy i strachu z událostí příštích jde zatím život ve většině světa dál. Se sympatickou pomocí napadené Ukrajině mnoha různými způsoby a prostředky. Každý, kdo válkou postiženým jakkoliv přispěje, zaslouží velké díky.
Není to tak dlouho co jsem psal o tom, že při současném množství informací, reportáží a svědectví z Ukrajiny už jen těžko může někdo nevěřit tomu, že na Ukrajině je válka. Jenže bohužel, existují sociální sítě. A na nich diskuze prakticky ke všemu. Stalo se tak, že po pouhém týdnu musím velice nerad přiznat, že jsem se mýlil.
Hlavně klid. To by nyní mělo být heslo pro fotbalové eskáčko. Tým z Hané má za sebou nepovedené jaro. Zatím. Jenže totéž jaro je ještě pořádně dlouhé. A počítá se každý bod. Bere to tak i předseda Prostějovanů František Jura.
Od příjemných zážitků či pocitů pojďme k těm méně pozitivním. Spíš hrůzným a děsivým. Ano, na mysli mám probíhající válku na Ukrajině, kterou pod pláštíkem propagandisticky lživých keců napadlo Rusko s aktivní pomocí Běloruska i vyjádřenou podporou dalších zemí včetně Číny.
Loni v létě po zkvalitnění hráčského kádru zazněl od vedení VK Prostějov základní cíl posunout se v UNIQA extralize žen ČR z nelichotivého sedmého místa za tehdy uplynulou sezónu (suverénně nejhoršího v klubové historii) zpátky do horní poloviny tabulky. Tedy klidně i na pátou pozici.
Devadesátá léta v Prostějově definitivně skončila až v roce 2019. Stalo se to ve chvíli, kdy po ročním obnoveném provozu definitivně zavřel diskotékový klub Relax v Komenského ulici. Svého času hojně navštěvovaný podnik v době po sametové revoluci vlastnil Jiří Večeř, který byl posléze odsouzen za organizaci vraždy obchodníka s LTO. Po dlouhých letech se stejný muž dostal opět na svobodu a stál v pozadí rozjezdu obnoveného Relaxu, který však vydržel necelý rok. O Jiřím Večeřovi se přitom dá říci, že prošel podobným vývojem jako majitel známého pražského Discolandu Sylvie Ivan Jonák, o němž pojednával druhý díl diváckého hitu Devadesátky.
Minulý týden jsme si s kolegy z Rady města Prostějova prohlédli zrekonstruované prostory Základní školy Prostějov Edvarda Valenty. Město v posledních dvou letech financovalo obnovu obou zdejších tělocvičen.
Ten legendární výkřik známého televizního komentátora Roberta Záruby po českém zisku hokejového zlata na olympiádě v Naganu si jistě pamatuje každý příznivec sportu. Teď by podobné zvolání mohlo opakovaně zaznít v případě hned několika týmů z našeho regionu.
Univerzita Palackého v sousední Olomouci zamítla poskytnout prostory pro dlouho plánovaný koncert Jaromíra Nohavici, který se v květnu měl konat ve sportovní hale UP. Důvodem jsou písničkářovy postoje v souvislosti s metálem, který mu před necelými čtyřmi lety předal ruský prezident Vladimir Putin. Z ulhaného diktátora systematicky likvidujícího vlastní opozici a budujícího si neskutečně směšný „kult osobnosti“ se totiž v mezidobí stal masový vrah a válečný zločinec nesoucí hlavní zodpovědnost za napadení sousední Ukrajiny, smrt velkého množství civilistů a utrpení milionů dalších. Navzdory tomu všemu by asi nebylo šťastné, pokud by stejný „morálně nadřazený“ postoj k Nohavicovi zaujalo i prostějovské divadlo, kde by měl zpěvák letos vystoupit. Proč?
„Těžké časy ukáží v lidech to nejhorší nebo naopak to nejlepší.“ Tento výrok se na současnou válku na Ukrajině hodí naprosto přesně. Zároveň ale ukazuje, jak moc se vztahuje i na dění v České republice, stovky kilometrů od bojiště. A i když tady nejsou na jedné straně lidé, kteří se prezentují jako hrdinové a jiní coby váleční zločinci, kontrast je stále velký. A tak v České republice na jednu stranu máme ty, kteří dobrovolně, ve svém volném čase vyrazili pomáhat. Na hranice s Ukrajinou nebo třeba do různých center pro uprchlíky. Když ne to, tak alespoň poslali peníze nebo materiální (případně vojenskou) pomoc těžce zkoušeným Ukrajincům. Někteří jim rovnou poskytli i ubytování. Pak je tu ale druhá strana. A to lidé, kteří jsou slyšet na sociálních sítích a v míře nemalé. Lidé, kteří zde píší jed.
Další výbušné téma nastolily nové změny v územním plánu Prostějova. Jedním z nich je snaha vedení magistrátu od podlahy změnit podobu prostoru za nemocnicí. Pozemky v hodnotě 50 milionů korun před časem získalo město od soukromého majitele. Zdarma. A co teď?
Horní polovinu tabulky Přeboru OFS Prostějov rozděluje od té spodní čtyřbodová hranice. Nikde tak není psáno, že by se některý z klubů nemohl ještě vyšvihnout na zcela jiné pozice. Další mírný skok je pak od jedenáctých Olšan, jež mají od sestupového pásma pouhé dva body k dobru, a i boj o udržení tak slibuje v jarní části zajímavou podívanou, kterou nebude marné sledovat. Snahu o udržení nevzdává ani beznadějně poslední Tištín, ale se svými třemi body ho čeká opravdu nelehký, téměř až nereálný úkol.
Fotbalisté Prostějova se po zabydlení ve druhé nejvyšší soutěži postupně dostávají směrem k barážovým příčkám a poslední dva roky patří k tomu nejlepšímu, co druhá liga nabízí. Teď však na sebe upletli bič, připravili si tak na jaro nepříjemnosti. Zimní přestupové období se totiž nedá hodnotit jinak než jako neúspěšné.
Minulý týden byla z Prostějova odeslána další várka humanitární pomoci pro oběti války na Ukrajině. Zatímco v prvním případě jsme shromažďovali materiál pro partnerské město Olomouce Černivci, tentokrát pomoc směřovala jinam. Prostřednictvím slovenského Prešova, se kterým nás pojí dávné vztahy, jsme podpořili obyvatele ukrajinského Mukačeva.
Vstup do jara bohužel eskáčko nemělo ideální. Dva zápasy, dvě prohry, jediný vstřelený gól. Jedna věc jsou pak ale čísla, druhá výkony. Proti Brnu totiž Prostějov měl řadu příležitostí, řadu dobrých možností. Ale nevyužil je.
