Fotbalové zápasy bez rozhodčího si jen těžko uměl kdokoliv představit. V posledním půlroce už se ale nejedná o žádnou raritu a situace je spíše nadále horší. Těžko tak vůbec přemýšlet nad tím, že by přišel raketový přírůstek a sudích byl opět dostatek.
Ahoj všichni,
dnešní příspěvek by měl být spíše prosbou, apelem, výzvou nebo jak to chcete nazvat. Ono je to vlastně jedno, spíš bych byl rád, kdybychom se toho alespoň většina zkusili začít držet. Máme březen a po dvou letech se můžeme cítit takřka svobodně. Bohužel ty dva roky nám de facto zdevastovaly obyvatele a stát na takovou míru, že tu máme společnost, jež evidentně potřebuje nějaký restart.
Konec března slibuje pro sportovní veřejnost na Prostějovsku opravdové hody. Prostějov je zkrátka městem sportu a opět to dokazuje. Výčet událostí, které nyní přichází, je totiž až neuvěřitelný. Po třech republikových šampionátech lukostřelců pokračuje ve zběsilém tempu i nadále.
Dalo se to čekat, přesto se to řešilo. Všude a pořád. Čeští hokejisté poprvé v historii na olympijských hrách nedokázali proniknout ani do čtvrtfinále turnaje. Historický okamžik zvedl tsunami nejrůznějších komentářů a názorů. Snad všichni hledali viníky, prakticky nikdo je však neviděl tam, kde můžeme skutečně něco změnit. Tedy v nás samých. Pokud ovšem naše děti začínají patřit k nejtlustším nejen v Evropě, pak se nelze absolutně divit, že NEJEN hokejová reprezentace dlouhodobě nemá z čeho brát.
„Těžké časy ukáží v lidech to nejhorší nebo naopak to nejlepší.“ Tento výrok se na současnou válku na Ukrajině hodí naprosto přesně. Zároveň ale ukazuje, jak moc se vztahuje i na dění v České republice, stovky kilometrů od bojiště. A i když tady nejsou na jedné straně lidé, kteří se prezentují jako hrdinové a jiní coby váleční zločinci, kontrast je stále velký. A tak v České republice na jednu stranu máme ty, kteří dobrovolně, ve svém volném čase vyrazili pomáhat. Na hranice s Ukrajinou nebo třeba do různých center pro uprchlíky. Když ne to, tak alespoň poslali peníze nebo materiální (případně vojenskou) pomoc těžce zkoušeným Ukrajincům. Někteří jim rovnou poskytli i ubytování. Pak je tu ale druhá strana. A to lidé, kteří jsou slyšet na sociálních sítích a v míře nemalé. Lidé, kteří zde píší jed.
Pokud jste někdy závodně dělali nějaký sport, osobně jste se setkali i s jedním jeho důležitým faktorem, a sice s rozhodováním sudích. Jejich výkony jsou také pro fanoušky v hledištích či pro diváky u obrazovek (televizních, počítačových, mobilních) dost ožehavým tématem. A často neméně řešeným než výkony jednotlivých hráček/hráčů.
Na jaro toho roku mladý Aljoša nikdy nezapomene. Vše se tehdy převrátilo na ruby a do jeho dětského života promluvilo něco nevídaného. Něco, co tady desítky let nebylo, a všichni doufali, že se s tím už nikdy nepotkají.
Současných šest bodů náskoku na čele Přeboru OFS Prostějov vypadá pro vedoucí Brodek u Prostějova velmi dobře. Ale nesmí se zapomínat, že druhý Vícov a zároveň největší i zřejmě jediný konkurent v boji o postup má ještě zápas k dobru. Ten na něj čeká poslední týden před startem sezóny, který nastává právě nyní. Budou jej ale čekat nevyzpytatelné Dobromilice, kde určitě nepůjde o nic snadného, nýbrž svěřenci kouče Krutovského určitě udělají všechno pro to, aby lídrovi soutěže nadále šlapali na paty.
Ve Švédsku jsem žil od roku 1968 až do své penze, a proto je tato země mou druhou vlastí. Pečlivě sleduji, co se v ní děje, raduji se i strádám s ní, stejně jako s Českem.
Švédsko se stalo členem Evropské unie v zimě roku 1995. Již tehdy se psalo a hovořilo o možném přístupu této země k NATO, ale zdálo se, že vzhledem k unijní klauzuli o solidaritě alianční svobodu nepotřebovalo. Neutrální politiky, která této severské zemi dobře posloužila v časech studené války a která vyhovovala i Finsku, už prakticky nebylo třeba, a tak se otázka NATO nechala být.
V minulých dnech jsme s kolegy v Radě města Prostějova rozhodli o pokračování projektu cyklobusů. Ty v minulých letech jezdily na trase Prostějov – Rozstání – Jedovnice a naši občané si je zvykli hojně využívat.
Prostějovští hokejoví fanoušci jsou známí mnohým. Často svým počtem, svou hlasitou podporou. Někdy nějakým tím incidentem (ale nestávají se zdaleka jen v případě Prostějova). Taky ale uměním udělat skvělé věci na podporu.
Vstup do jara bohužel eskáčko nemělo ideální. Dva zápasy, dvě prohry, jediný vstřelený gól. Jedna věc jsou pak ale čísla, druhá výkony. Proti Brnu totiž Prostějov měl řadu příležitostí, řadu dobrých možností. Ale nevyužil je.
Až dosud se případná zaváhání, propady výkonnosti nebo výsledkové výpadky daly více či méně napravit, odčinit, vynahradit. Což ale nyní v nejvyšší tuzemské soutěži volejbalistek padá, neboť na řadu přichází play-off. A tam se jakékoliv dílčí zaváhání většinou neodpouští, naopak se na něj zpravidla doplácí.
Máme tu již meteorologické jaro (počítá se od 1. března do 31. května), to astronomické se teprve blíží, ale v každém případě všechno již pučí a rozkvétá a také je všechno více vidět. A tak se pojďme společně trochu jarně zamyslet.
Čekání bylo dlouhé, ale vše nakonec končí. Tedy i vyčkávání na týmový hokejový úspěch. Předsezónní ambice mohly být jakékoli. I tak ale můžeme směle prohlásit, že při zvážení všech okolností je přejití přes předkolo úspěch. Řekneme rovnou proč.
