Vždy to patřilo ke způsobu jejich života. Místo do práce míří na čórku. Nechtějí někoho přepadnout, nechtějí se s nikým prát. Jde jim pouze o to něco sebrat a zmizet. S obzvláštní oblibou jdou po peněženkách. Nejraději je mají jen tak odložené v taškách v nákupních košících, ale nestydí se po nich šátrat ani v cizích kapsách. Zaměřují se přitom hlavně na ty, o nichž si myslí, že pro ně budou snadnou kořistí. Nevnímají to jako něco špatného, spíše jako součást určitého druhu hry – když se necháš okrást, je to problém tvůj, když mě chytnou, tak můj. Zas tolik ale neriskuju, protože škoda bude tak malá, že nikomu nebude stát za to, aby se tím zabýval. V obou případech to příště zkusím znovu.
