Pamatuji si, že jsem na tohle téma psal už nejedno zamyšlení pátrající po důvodech, proč se některým sportovním týmům daří víc na hřištích soupeřů než v domácím prostředí.
Zatím naposledy šlo tuším o rozbor vynikající bilance fotbalistů 1.SK Prostějov z venkovních zápasů minulého ročníku Fortuna:Národní ligy, zatímco na vlastním trávníku během uplynulé sezóny často spíš strádali. Jak herně, tak především výsledkově.
Máme tady první měsíc nového školního roku, přičemž náš historický seriál pokračuje kontinuálně. My se tak opět podíváme do městských kronik a zavzpomínáme na staré časy. Tak tedy pojďme na to.
Zítra si připomeneme Den české státnosti, který je zároveň svátkem svatého Václava, přemyslovského knížete a patrona naší země. Tento státní svátek je pro nás více než jen dnem volna. Je příležitostí připomenout si hodnoty svatého Václava, k nimž patřila starost o vlast, ale také péče o sirotky, o chudé a nemocné.
Stejně jako každé volby i ty letošní budou rozhodovat nerozhodnutí voliči do poslední chvíle. Jenže by to tak nemuselo být, ale muselo by se něco radikálně změnit, což se však stejně jako v předchozích letech neděje. Proč žádná ze stran nemyslí na mladé voliče, u kterých je obrovský potenciál a jsou jednoznačně nejpočetnější skupinou, jaká k volbám ani nezavítá. Je to poměrně jednoduché, když není nabídka, nepřijde ani poptávka.
Český amatérský sport nebyl před koronavirem v ideální pozici. Větší části sportovních odvětví ubývalo dětí, mnohde docházelo k rušení klubů nebo přinejmenším omezování činnosti. Stejně tak postupně stárli a mizeli lidé, kteří byli ochotní dávat svému milovanému sportu něco navíc než jen jeden, dva či tři tréninky týdně. Neplatilo to samozřejmě o všech sportech ani o všech oddílech. Celková realita však nebyla dvakrát nejrůžovější.
„Paní Renáta si prožila své a já jsem cítila nutnou potřebu jí po tom všem alespoň částečně doplnit novou sílu i energii prostřednictvím dodání sebevědomí a změny vizáže.
Už na první pohled je jasné, že doba po restriktivních opatření kvůli pandemii a zastavení světa, jakého jsme znali toho hodně změnila. I když pozitivních případů stále přibývá, roste také počet očkovaných a od letních měsíců se už vláda do žádných větších opatřeních těsně před volbami nepouští.
S velkou slávou byl nedávno otevřený nový park v Prostějově. Zelený koutek nesoucí název Mládkovy sady zve Prostějovany k místům, kde by měl vyrůst zelený prstenec kolem jižní strany města. Možná. Jednou. Někdy. Zkrátka a dobře, politici slíbili…
Pět kol Chance ligy je minulostí. Při její délce se pravda nedá úplně předvídat, jak skončí. Můžeme se ale naopak podívat, co zatím přinesla právě uplynulá kola. Zrodilo se už několik překvapení, hvězd i divokých okamžiků. My se ale v následujících řádcích zaměříme na pět (ne)překvapivých věcí z dosavadního průběhu ročníku 2021/2022. A jedná se spíše o potvrzené předpoklady. Nevynechali jsme přitom ani prostějovské Jestřáby. Dost bylo ale řečí. Co tedy úvodní „pětikolka“ dosud ukázala?
Čtyři zápasy, dvě výhry. A obě na ledě soupeřů. Taková je nyní bilance prostějovských Jestřábů. Zatímco tak většina celků (nejen v hokeji) sází na domácí prostředí, Prostějov, ten aby se ho obával.
Sportovní soutěže jsou vesměs v plném proudu. Fotbal, hokej, volejbal či basketbal se rozjely obvyklým tempem. Některé soutěže už za sebou mají i osm devět kol. Říjen tradičně sportům přeje. Ale je zde jedno velké „jenže“. Jak si všichni určitě vzpomenou, právě loni krátce před polovinou října nechali politici veškeré sportovní dění utnout. Zakázané byly tréninky kolektivních sportů, došlo k uzavření sportovišť, ukončeny byly i soutěže. Profesionální se sice ještě rozjely, ale amatérské zůstaly stát. Statisíce sportovců tak byly hozeny přes palubu.
Tak jsem jednou u televize náhodou stisknul špatné tlačítko a na obrazovce se zjevil míčový sport, na který jsem se nikdy příliš nedíval. Z nabitých ochozů a vzrušeného komentáře jsem pochopil, že ten volejbalový mač není obyčejný přátelák. Možná právě proto, že jsem nesledoval hru, jsem vnímal drobnosti okolo. Před zápasem, přestože proti nám hráli Francouzi, se nedomlouvalo se sudími žádné okázalé klekání, fanoušci byli opravdu fanoušci, nikoli aktivisté s transparenty, nikoho nenapadlo na kohokoli ze soupeřů nějak zvláštně reagovat, ono taky v podstatě nebylo proč. Oproti tomu, co děje na mezinárodní fotbalové scéně, prostě sport jako z jiné planety.
Derniéra, jak má být? Ne tak docela. Ukázalo se, že nedělní zápas proti Opavě je pro Jiřího Jarošíka na lavičce Prostějova derniérou. Prozatím. Kouč totiž neodchází ve špatném, alespoň podle předsedy eskáčka Františka Jury.
Jak na horské dráze si zatím musí připadat fotbalisté 1.SK Prostějov. Tým zprvu nezářil, pak přišla výhra nad mizerně hrající brněnskou Zbrojovkou, po ní naopak zmar s Vyškovem. Eskáčko následně získalo dvě výhry, uplynulý týden přinesl střet s dvěma papírově silnějšímu kluby.
Minulý týden navštívila prostějovskou radnici tenistka Kateřina Siniaková, která letos na olympijských hrách v Tokiu vybojovala zlatou olympijskou medaili ve čtyřhře. Moc rád jsem se s ní společně s dalšími členy rady města sešel a ještě raději jsem následně využil svých průvodcovských zkušeností a ukázal jí nejcennější části naší radnice. Při takových příležitostech si vždy znovu uvědomím jedinečnost naší obřadní síně s jejím původním vybavením, které je chloubou celého města.
