Po tradiční letní přestávce je seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku PROMĚNA IMAGE opět zpátky! V pořadí jedenašedesátý díl proběhl jak jinak než úspěšně, stejně jako předchozí změny vizáže.
Dopravní situaci v Prostějově v poslední době komplikuje souběh více investičních akcí. Práce probíhají na dálnici D46, na severním obchvatu i na rekonstrukci Vrahovické ulice. Ani jeden těchto projektů není primárně města.
Češi, národ kritiků. A občas znalců všeho. V čase, kdy se to hodí, se měníme v trenéry, politology, lékaře-amatéry nebo energetiky. Stačí si přeci přečíst jeden, dva články o tématu a jsou z nás pomalu odborníci, no ni?
Hokej, fotbal, tenis. Tyto tři sporty – spolu ještě s volejbalem a basketbalem – tvoří známou pětici těch, které si v Prostějově vydobyly dobré renomé. Ovšem jako sporty profesionální. Mezi amatérskými to jsou na druhé straně lukostřelci. Těm brzy skončí letošní sezóna, která byla náročná, dlouhá a také plná nejistot – kvůli koronaviru, jak jinak.
Daleký výjezd k posílenému soupeři. A následně jasná výhra bez obdržené branky a spousta spokojenosti. Právem. V takový start do ligy nedoufal asi ani ten největší optimista. A to přestože Sokolov nepatří k favoritům soutěže.
Tak trochu návrat na „místo činu“ může v utkání třetího kola MOL Cupu zažít brankář Bohemians Patrik Le Giang.
Zní to možná neuvěřitelně, ale nový školní rok opravdu začal. Považuji to za takový malý zázrak, ale upřímně netuším, jak dlouho bude v tom standardním chodu trvat. Leč pokusím se být zas jednou optimistou a budu věřit, že přežije alespoň do švestek...
Problém s alkoholem u nás má opravdu jen málokdo. Horší ovšem je, že stále více lidí má problém bez něj. Svoji roli v tom mimo jiné sehrála i doba covidová s jejími omezeními, nejistotami, pobytem na home office a dalšími novinkami.
Ne zcela podařený vstup do ročníku má už své první oběti. Eskáčko se přinejmenším načas rozloučilo se třemi hráči: Milanem Kadlecem, Martinem Susem a Romanem Balou. Zatímco Sus platil za úspěšný defenzivní štít a Bala dostával během ročníku hodně prostoru, letní posila Kadlec se naopak do základu neprocpal. Tým se s nimi rozloučil, ale ne zcela, všichni tři míří na hostování do nižších soutěží.
Velkými turbulencemi si prošel tým LHK Jestřábi Prostějov v posledních dvou letech. Z mužstva nezůstal kámen na kameni. I realizační tým prodělal velké změny, zůstali jen „nesmrtelní“ Josef Ovečka a Ivo Peštuka.
Ahoj všichni,
rozmohl se nám tady takový nešvar. Jdu po chodníku a najednou uprostřed něj vidím stojící koloběžku. Vcházím někde do dveří a před nimi koloběžka. Procházím se opět po chodníku a náhle kolem mne prosviští koloběžka. Vidím kolonu aut a mezi nimi proplétající se koloběžku. Máme tady nový fenomén, a to kromě sdílených kol i sdílené koloběžky.
V průběhu jara a přes celé léto se předtím covidově rozvrácený život v České republice vrátil víceméně do normálu. Byť jsme si všichni museli zvyknout na pravidelné testování, či přistoupit na proklamované očkování, pokud chce člověk někam vyrazit či něco podniknout a přitom neporušovat hygienická nařízení.
Minulý týden jsme ukončili provoz očkovacího centra, které vzniklo v polovině března v prostějovském Společenském domě. Za dobu pěti a půl měsíců v něm zdravotníci podali zhruba 72 tisíc vakcín.
Jako vytrvalý kritik dění kolem zprofanovaného covidu se navzdory mnohoznačnému titulku nebudu v tomhle příspěvku věnovat celosvětově nejsledovanější chorobě lidské historie. Téma je tentokrát jiné: těžký úděl organizátorů sportovních akcí pod širým nebem odkázaných na přízeň počasí.
Po pravdě je pro mě děsivá představa, že coby pořadatel nějakého klání věnujete jeho přípravám spoustu času, obrovské úsilí i hromadu nervů. Načež vám v klíčovém okamžiku či období není nakloněna přízeň přírody – a veškerá (často dlouhodobá) snaha rázem letí takzvaně do koše.
Asi jsem to neměl číst, řeknete si možná někdy, když v nočním tichu brouzdáte po internetu a narazíte na barvitě vylíčený příběh sériového vraha. Pak holt záleží na vaší představivosti. Ti z nás obdařeni bujnou fantazií se plíží ztemnělým bytem ke dveřím, pečlivě kontrolují zámek, pak jakž takž uklidněni uléhají do postele a pozvolna usínají…
Najednou jsem se probudil. Budík ještě ani nestačil zazvonit, když jsem měl nepříjemný pocit, že jsem dávno měl někde být. Aha, zlý sen. No jo, jenže displej mobilu neoblomně hlásí nutnou schůzku ve značně šibeničním termínu. Blázen. Taky se mohl ten lehkomyslný budík nastavit s větším předstihem, bleskne mi hlavou bláhově, jako by za to nebohý přístroj mohl.
