Těžká dilemata a problémy řeší v aktuálním mezidobí mezi podzimní částí sezóny a zimní přípravou klub 1.SK Prostějov. Znovu. Je načase rozhodnout, se kterými hráči se rozloučit, které ponechat a komu třeba nechat čas „rozkopat se“ o patro níže. Tradiční obtížnosti situace pochopitelně nepřidává ani to, že někteří hráči eskáčka klub opouští a jdou „za lepším“, tedy do nejvyšší soutěže. Tým tak přijde i o několik hráčů, jejichž služby by určitě jinak bral dále…
Vládní nařízení se na konci prosince stejně jako v minulém roce mění častěji než počasí. Čtyři lidé, šest lidí, akce omezené, neomezené. Není divu, že se v tom i samotní lidé ztrácí a chyba rozhodně není na jejich straně. Spustit v naší republice určitý systém, který by dokázal platit delší čas, než čtrnáct dnů je zřejmě nadlidský výkon. Pak nemůže být nikdo překvapený, že se v tomto receptu se jen těžko hledají pochopitelné ingredience.
Ahoj všichni, tak se tedy přiznám. Až budu bilancovat tento rok, tak zapíši hned několik změn. Tou první je změna stavu ze svobodný na ženatý, a pak také přírůstek do rodiny v podobě malého sympatického morčátka. Tím tedy nechci říct, že moje manželka není sympatická. Ale spíš chci hovořit o domácích mazlíčcích, a to právě teď v době vánočního času.
Po čase se znovu vracím k dílčímu rozboru toho, jak zrovna vypadá rozložení sil v nejvyšší české soutěži volejbalistek. Situace se totiž průběžně mění podle momentální formy jednotlivých družstev, ale k žádným dramaticky velkým posunům nedochází.
Poslední dva roky se podepsaly na spoustě různých věcí. Výrazně to odnesly i sportovní kluby, kde je často ticho jako v kostele. Přijde mi, že fanouškovská základna velmi prořídla ve všech směrech, což je velká škoda. Přitom sport v regionu toho stále nabízí spousty.
Ve sportovním světě jsou hlášky jako „body jako body“ nebo „jdeme do každého zápasu stejně“, či dokonce „nerozlišujeme soupeře“ už pořádným klišé. Jenže ne vždycky to platí. A rozhodně se podobné větičky nehodí k zápasům Prostějova s Přerovem.
Tak Prostějov má nový rozpočet. Kritizovaný, ale schválený. Ovšem s hlubokou „dírou“ v městské kase, kterou bude potřeba zalepit. Připadá mi, že je v poslední době „moderní“ žít na dluh. Ve státě, městech i malých obcích. Rozpočet města Prostějova je plánován s deficitem 154 milionů korun, ovšem schodek bude daleko vyšší kvůli možným nečekaným opravám nebo provozním výdajům.
Hokej zaspal, to se ví už delší čas, ale situace se se jeví stále hůře. A už se jen těžko hledají nějaká pozitiva. Pryč je doba, kdy tohle vystřízlivění přicházelo vždy hlavně na startu nového roku po mistrovství světa juniorů. Teď už panuje velká kocovina i před jeho startem. Že mužský hokej čeká na medaili téměř celé desetiletí, opravdu není náhoda.
Cukroví, vánoční stromek nebo kapr. To vše, samozřejmě spolu s dárky, patří k českým Vánocům. Jsou ale i jiné věci, které k nim patřit mohou. Co takový sport, pohyb?
Nová vláda, nové pořádky? Mnozí doufali. A ohledně protikoronavirových opatření to tak i vypadá. Mnohé sice platí dál. Volání po zpřísňování, omezování, zavírání však nová garnitura odsoudila. A zavírání společnosti? To rovnou se slovy o „komunismu“ shodila ze stolu.
Poslední zápasy se Jestřábům příliš nepovedly. Ale jak praví (nejen) hokejové pravidlo: jít zápas od zápasu a dívat se hlavně dopředu. Tak by to měli udělat rovněž Jestřábi. Co je tedy při podobném přístupu nyní čeká?
Když v roce 2018 ovládl extraligu tým 1. ČLTK Praha, začalo se v tenisovém zákulisí hovořit o konci dlouholeté domácí nadvlády prostějovské dynastie. O rok později dokonce celek TK Agrofert o jediný zápas unikl pádu do extraligového předkola v následujícím ročníku.
Vážení občané, využívám tohoto prostoru v PROSTĚJOVSKÉM Večerníku, abych vám popřál krásné Vánoce prožité pokud možno s vašimi nejbližšími. Děti ať najdou pod stromečkem vysněné dárky, dospělí ať zvolní z každodenního shonu a senioři ať se mohou radovat ze setkání se svými rodinami.
Vánoce jsou tu a přípravy na ně vrcholí. Nákupní centra v odpoledních hodinách jsou z velké části zaplněna. Poslední předvánoční nákupy a resty se tak snaží dohnat nejeden z nás. Někteří dokonce jezdí opakovaně téměř každým dnem. Ale proboha proč? Nechce mi snad nikdo tvrdit, že ho baví zdržovat se ve frontách u různých produktů i pokladen a denně kličkovat mezi regály s tím, že hledá jinou slevu, která včera nebyla. Těžko hledám rozumný argument k provozování takové zábavy.
Už několikrát jsme zde psali jako o Prostějově – městě sportu. Tohle přízvisko se objevuje často. Aby taky ne, působí zde hokej, fotbal, tenis, basketbal či florbal. Často na té nejvyšší úrovni.
Jedna věc jsou však sporty, druhá sportovní zázemí. A zde už to zdaleka taková sláva není. Atletický stadion? Je a není. Je, existuje. A není proto, že nesplňuje potřebné parametry. Totéž se pak dá říct o bazénu, o jehož budoucnost se už skoro pět let vedou spory. Vášně jitřilo také postavení Národního sportovního centra, stejně jako umístění nové sportovní haly v ulici Vápenice.
