Koncepce. Tohle slovo se nejen ve sportu vždy hodně skloňovalo ve spojení s tím, jakou dlouhodobější cestou chce ten který klub jít a nakolik se mu jeho koncepční vize daří naplňovat, aby místo činů nezůstávalo jen u prázdných slov.
Koncepce. Tohle slovo se nejen ve sportu vždy hodně skloňovalo ve spojení s tím, jakou dlouhodobější cestou chce ten který klub jít a nakolik se mu jeho koncepční vize daří naplňovat, aby místo činů nezůstávalo jen u prázdných slov.
Člověk by nevěřil, jak nám to zase uteklo. Máme tady konec roku a přiznejme si, že my pamětníci, kteří jsme již něco zažili, zůstáváme stát v mírném úžasu a v myšlenkách se obracíme do hlubokého dávnověku, kdy jsme tady měli morové epidemie, španělskou chřipku a podobné „libůstky“.
Dobrodružství začíná teprve tehdy, když se všechno pokazí. Snad právě proto bude letošní rok pro mnohé nezapomenutelný. A to zejména vlivem koronaviru a všem těm naprosto nepřehledným opatřením, která musela vláda učinit, aby ochránila životy naše i našich zdravotníků.
PES – přítel člověka. V České republice to ale neplatí. Nechci tím snad zpochybňovat lásku páníčků k jejich čtyřnohým chlupáčům, ostatně Česká republika by se dala bez nadsázky označit za chovatelskou velmoc. Narážím samozřejmě na vládního PSA. Zdá se, že i přes nepřeberné množství výjimek ze strany vlády se stal alfou a omegou boje proti koronaviru v české kotlině. I tak by se ale dalo hladce parafrázovat Tolkienovo známé: Jeden PES vládne všem, jeden jim všem káže. Jeden všechny přivede, do temnoty sváže…
Velké problémy čekají nejspíš na jaře sport v České republice. Zatímco se ale dosud zdálo, že se týkají zejména profesionálních klubů, které kvůli ztrátě sponzorů i plateb ze vstupného přijdou o velké peníze, obří komplikace jsou tu i pro amatérské kluby, které dosud stály trochu v pozadí.
Částečně uvolněné podmínky ke sportování, jež před nedávnem milostivě umožnila vláda ČR v kooperaci s Ministerstvem zdravotnictví a hygienickými odborníky, se velice rychle ukázaly být pouhou chimérou. Fata morgánou, která se krutě rozplyne před očima.
Jak známo, minulá prvoligová sezóna skončila pro Jestřáby velkým propadákem ve spodní nadstavbové skupině a především bez postupu do play-off. Zklamaný majitel LHK Jaroslav Luňák pak celkem logicky nenechal ve složení mužstva kámen na kameni, z loňského kádru zůstala zhruba jen třetina.
Uteklo to jako voda a máme tady poslední, tedy prosincový kronikářský přehled. A tak neotálejme, ať nám ty vánoční svátky neutečou a pojďme hned na to. Je jasné, že konec každého roku přinesl hned řadu zajímavých událostí.
Nelze o tom pochybovat. Skuteční hrdinové žijí mezi námi. Každý z nás možná alespoň jednou za týden nějakého potká. Problém je v tom, že ho obvykle nepoznáme. Nenosí totiž elasťáky a módní pláštěnku jako Superman, z hlavy jim netrčí netopýří uši jako Batmanovi, ani o nich nekolují historky, že dokázali v tenise porazit betonovou zeď jako Chuck Norris.
Zavřít, propustit lidi, uklidit, vyhodit zásoby, koupit zásoby, přijmout lidi, otevřít, zavřít, propustit lidi, uklidit, vyhodit zásoby... I tak by se dal popsat kolotoč, který byl připravený pro provozovatele restaurací, jež mohli na pár dní otevřít. Nicméně v pátek 18. prosince na dobu neurčitou museli opět zavřít. Jejich bezmoc a frustrace jsou naprosto pochopitelné. Na druhou stranu se najdou tací, kteří nastalou situaci předpovídali a vzkazují, že nás omezení oslabují, ale nezničí.
Zatímco basketbalisté BK Olomoucko i volejbalistky VK Prostějov platí za ekonomicky vynucené upřednostňování mladších talentů včetně vlastních odchovanců/odchovankyň poklesem do spodku tabulky svých ligových soutěží, fotbalistům 1.SK Prostějov tahle cesta zatím vychází. A to až nečekaně skvěle.
Když pomineme neradostnou skutečnost, že se téměř dva měsíce vůbec nehrálo kvůli koronavirové panice, splňuje jinak aktuální ročník UNIQA extraligy žen ČR většinu slibných nadějí, které do ní byly před startem vkládány.
Prostějov se v nedávné minulosti mohl chlubit hned dvěma sportovními celky, které si sjednávají respekt svými výsledky v nejvyšší soutěži. Ano, byly to BK Prostějov, později BK Olomoucko, ale také prostějovské volejbalistky, dříve známé taky jako „Agelky“. Jenže sportovní život klubů, stejně jako vlastně vše v našich životech, připomíná sinusoidu: jednou jsi nahoře, jednou dole.
Ahoj všichni,
velmi často slyším o těch v první linii, kteří bojují s covidem. Musím říct, že si jich stejně jako většina normální populace moc vážím a k mnohým z nich mám osobní a v jednom případě i intimní vztah. Mám na mysli příslušníky složek IZS, ale nerad bych zapomněl na ty, o kterých se mluví méně, tedy prodavačky a prodavači, v neposlední řadě také doručovatelé zásilek, jedno ze které jsou společnosti, a pak také pracovnice České pošty za přepážkami.
Bez velkých překvapení. I takový byl podzim ve skupině „B“ I.B třídy Olomouckého KFS. Alespoň pokud se týká zástupců z Prostějovska. Ti byli opět tři. A nutno říct, že si to tohle trio nepřišlo prostě jen „odkopat“. Všechny regionální mančafty se v sezóně představily jako týmy schopné, které se přišly poprat o body. Celkově se ale dá říct, že nejenže splnily očekávání, ale dokonce je i předčily.