Ano přiznávám, jsem jako spousta jiných uživatel Facebooku a dlouhou dobu jsem se usmíval nad tím, že někdo může mít jako trest zablokovaný účet od této instituce, což se vcelku tradičně děje na naší oblíbené skupině Prostějov bez cenzury. Smát jsem se přestal, když jsem se vyjádřil veřejně k odvetnému fotbalovému utkání Glasgow Rangers vs. Slavia Praha...
„Pokud se nepolepšíte a nezačnete opatření dodržovat, budete muset nosit roušky i v létě!“ Tak zachytila média jeden z prvních výroků ministra zdravotnictví Petra Arenbergera. Snad to trochu zjednodušila, snad se ministr nechal unést okamžikem a novou funkcí. Faktem ale je, že pokud něco podobného prohlásil, je pan ministr zcela mimo realitu.
Není to tak dávno, co jsme si v polovině března připomněli jedno smutné výročí. Letos uplynulo už dvaaosmdesát let od rozbití druhé Československé republiky a okupace českých zemí hitlerovským Německem. S těmito událostmi souvisejí dvě méně známá data, která nám také mají dodnes co říci.
Co je obecně pro sportovce včetně profesionálů provozujících týmová odvětví jako například volejbal důležitější? Odváděné výkony, nebo dosahované výsledky? Z určitého úhlu pohledu ani jedno. Nejvíc stěžejní ze všeho totiž je, nakolik kvalitně se v tom kterém klubu či družstvu trénuje, zda má každodenní příprava v dlouhodobém měřítku potřebnou úroveň. Jedině tak se totiž hráčky a hráči mohou díky systematické práci neustále zlepšovat, případně od vyššího věku aspoň udržovat. A pokud se tohle daří, jde o klíčový předpoklad k následnému předvádění dobrých výkonů, jež logicky vedou k příznivým výsledkům. Tím se kruh uzavírá a v globálním měřítku odděluje lepší od horších, pomyslné zrno od plev.
Počty pozitivně testovaných na koronavirus v ČR za poslední týdny mnohonásobně klesly, proočkovanost nejstarších generací naopak výrazně stoupla. S ohledem na tato hygieniky sledovaná klíčová fakta očekávali všichni normálně uvažující lidé (rozuměj ti se zdravým rozumem), že budou znatelněji rozvolněna veškerá opatření a konečně půjde aspoň trochu normálně žít. Realita však bohužel vypadá stále jinak.
„Je nešťastné, že se v Prostějově každý rok mění velká většina týmu.“ To byla jedna z posledních veřejně pronesených slov bývalého trenéra prostějovských Jestřábů Jiřího Šejby. Jak se ukázalo, mělo se jednat nejen o jakési ohlédnutí za předchozími ročníky, ale rovněž o slova prorocká.
Chance liga mužů ČR 2020/2021 sice ještě neskončila, ale dospěla už do své vrcholné fáze, konkrétně k semifinále. Proto je možné se obšírněji zamyslet nad současným rozložením sil ve druhé nejvyšší tuzemské soutěži tolik oblíbeného českého sportu v kontextu nedávné minulosti i s výhledem do nejbližší budoucnosti. Včetně role, kterou momentálně hrají hokejisté LHK Jestřábi Prostějov.
Prostějov se během uplynulého roku stal vzorem pro řadu dalších měst a obcí vyrovnávajících se s pandemií koronaviru. Náročnou situaci jsme zvládli, což samozřejmě není jen zásluha radnice, ale také složek integrovaného záchranného systému, zdravotnických a sociálních zařízení a především našich občanů.
Prostějovští fotbalisté stoupají. Zatímco před pár lety byli sice hrdým, stále však jen třetiligovým týmem, nyní se prosazují stále více do druhé nejvyšší soutěže. A navíc se tým dere na přední pozice. Dokonce se občas nachází na druhém místě.
Oba zápasy uplynulého týdne měly být podle papírových předpokladů rozjeté na vítězství. Přestože se Jihlava zatím spíše herně než výsledkově zvedá, rozdíl v aktuální výkonnosti měl být příslibem domácích tří bodů.
Píši tento příspěvek v době dubnové a venku sněží. A já jsem s tím prostě smířen a vzpomínám na pranostiky našich předků, kdy po onom známém „Březen, za kamna vlezem“ následuje „Duben, ještě tam budem“. Ano, je to prostě realita, že se Paní zima ještě v dubnu nevzdává a trochu nám ještě hrozí.
„Kdyby lyžoval v Kladkách, tak se mu to nestane...“ I takový komentář jsem zaznamenal v souvislosti s úmrtím Petra Kellnera. Nejbohatší Čech zahynul na Aljašce, když se s ním zřítil vrtulník přepravující ho na vrchol, jenž se chystal sjet na lyžích.
Fotbal, lední hokej, basketbal, házená, florbal. Dokonce i futsal. Všechny tyto kolektivní sporty v České republice velmi pravděpodobně dokážou – navzdory složité koronavirové době – plně zkompletovat své profesionální soutěže 2020/2021. Pokud nedojde k hodně neočekávaným okolnostem. Pouze volejbal asi zůstane jediným týmovým odvětvím, kterému se to nepodaří. Samozřejmě vinou zrušení rozjetého play-off UNIQA extraligy žen ČR a tím předčasného ukončení celého uplynulého ročníku.
Když jsme loni v březnu my amatérští sportovci nedobrovolně opouštěli haly, hřiště, kurty či sjezdovky, věřili jsme nejspíš do jednoho, že se bouře v podobě koronaviru brzy přežene. A po pár týdnech, maximálně jednotkách měsíců bude „hotovo“. Jak naivní jsme byli...
Ahoj všichni,
nedá mi to, abych se tentokrát kapku neohlédl do března a k něčemu se nevyjádřil. Tehdy se nám v republice rozmohl takový nešvar. Na pár místech – v Ostravě, Uherském Hradišti či Českých Budějovicích – se něco událo, následně byl plný Facebook videí z těchto událostí a k nim se rozproudila ale opravdu vcelku brutální diskuse, která se pak přenesla i do celostátních médií a tiskovin.
