Už v zimní přípravě to bylo vidět. Hráči prostějovského eskáčka zprvu v zápasech opatrně našlapují, jako kdyby nevěděli, co si proti soupeři mohou dovolit. Úvody utkání bývají pravda občas opatrnější, ale zde jde mluvit klidně o ustrašenosti.
Příjemnou noc, dnes je pondělí 25.11.2024.
Svátek slaví Kateřina, zítra Artur.
Svátek slaví Kateřina, zítra Artur.
Blog redaktora
Mluví se o tom celý týden, jak je možné, že fotbal dostal přednost před návratem žáků do škol? Jenže ono všechno má svá pro a proti… A zcela na rovinu. I přes čísla, která v České republice byla, jsou a budou, už dávno měla být školní docházka povolena stejně jako návrat alespoň části fanoušků do hledišť. Jenže prioritní návrat do škol vymizel rychleji než pára nad hrncem, a i proto je teď bit také sport za to, že šel dlouhodobou cestou k nynějšímu úspěchu a částečnému návratu svých příznivců na stadiony.
„Je škoda, že se pomalu každý rok mění téměř celý tým.“ Tak zněla slova někdejšího trenéra Jestřábů Jiřího Šejby na tiskovce po uplynulé sezóně. A podobně později hovořil i jeho asistent Ivo Peštuka. Měsíc se s měsícem sešel, první jmenovaný už v týmu nefiguruje, o konci druhého se živě spekuluje a konec dlouholetého asistenta je rovněž na spadnutí.
Asi bychom hledali mezi televizními diváky pod lupou ty, kteří v průběhu minulých desetiletí aspoň nezahlédli mnohokrát reprízovaný seriál M.A.S.H. Téma sice vážné, válečný konflikt není absolutně žádná legrace, jenže právě proto, aby si to všichni náležitě uvědomili, je potřeba určitý nadhled. Konečně při každé činnosti i v těch nejtěžších podmínkách lze najít něco úsměvného.
Moc rovný povrch? Příliš dobře upravený trávník? Nebo snad hanácké klima? Těžko říct, co za to může.
PES je mrtvý, ať žije pes. I tak by se dal chápat nový výtvor Ministerstva zdravotnictví, tedy jakýsi náznak plánu, co, jak a kdy by se mělo rozvolňovat. Určitě pro sport. Zatímco PES dával jasná pravidla – dokud se jím vláda řídila, tedy asi tak týden – nové „Balíčky“ jsou oproti tomu skořápkou. A působí dojmem narychlo spíchnutého projektu ve stylu „hlavně aby něco bylo“.
Po vzoru starých komunistických časů umně převedených do nové, údajně demokratické doby tak dál pokračuje diktát mocných nad obyčejnými lidmi. Od března minulého roku probíhá v duchu aktuálně pořád platného hesla: My si svou covid bublinu rozvracet nenecháme!
Rektální testy, roušky a testy, zapomenutý sport. Nic už nedává smysl
- Michal Sobecký
- Zobrazení: 1046
„My vám ještě ukážeme, co jsou Češi zač!“ Slova Heleny Růžičkové z jedněmi milované a druhými vysmívané komedie Slunce, seno, erotika by se za poslední rok dala tesat. A mockrát. Česko skutečně ukázalo, co v nás je. Rozhodně na jaře. Přes zmatenou komunikaci vlády nebo několik očividných lží se ukázalo, že Češi dokáží být ohleduplní, ukáznění, a navíc i solidární.
Minulý týden jsem jménem všech prostějovských občanů gratuloval třem jubilantkám žijícím v našich domovech pro seniory. Paní Marie se v těchto dnech dožívá rovné stovky, paní Jaroslava je o rok starší a paní Věře bylo sto čtyři let.
Po prvním poločase neboli loňské sezóně bylo fotbalovou terminologií silnější mužstvo pandemie koronaviru, které amatéry nepustilo za polovinu soutěže, jarní část nezačala vůbec. Do druhého poločasu nastoupil fotbal daleko sebevědoměji, bohužel i přes tlak od vedení asociace přes kluby nedokázal vzdorovat a v posledních minutách obdržel druhou drtivou ránu v podání nedokončení ani poloviny ročníku letošní sezóny. Smutným faktem je, že první poločas ještě držel naději na otočení vývoje zápasu. Porážka i ve druhé půli však může znamenat neřešitelný problém v blízké budoucnosti.
Opravdu trefně popsal uzavřenou sezónu kapitán BK Olomoucko František Váňa, když konstatoval, že ligový ročník se nepovedl, jednotliví hráči se přesto basketbalově posunuli. Tým byl plný nadějných mladíků z nastupující generace, jejichž čas teprve přijde. Až nečekaně brzy získali role důležitých hráčů a museli hrát dlouhé minuty v ostrých zápasech. Nadšení a nebojácní. Ovšem bez zkušeností, což se ve výsledcích odrazilo.
Fotbalový podzim na Prostějovsku: Překvapení se příliš nekonala, většina týmů si „jede svoje“
- Michal Sobecký
- Zobrazení: 481
Fotbal extra je večerníkovskou klasikou. Žádná půlsezóna se bez něj neobejde. A tak komentujeme, hodnotíme, dáváme prostor klubům. Nebo taky předvídáme, což je v současné době obzvláště těžké. V dnešním závěrečném díle nás čeká takové malé ohlédnutí za tím, co a jak se stihlo odehrát.
A tak tu máme neustálé prodlužování vládního lockdownu s chatrným, leč bohužel nadále tupě opakovaným zdůvodněním: Ještě musíme vydržet, nebezpečí dosud nepominulo!
I po více než půl roce stojí amatérský fotbal na mrtvém bodě. Čekání na návrat alespoň k tréninkovým jednotkám bez výrazných omezení stále pokračuje. Nejvíce touto situací trpí mládež, pro kterou byl poslední rok asi nejkomplikovanější. Během oné půlroční pauzy jsme vám každý týden přinášeli pravidelné ohlédnutí za zkrácenou podzimní sezónou. Prošli jsme všechny soutěže, ve kterých působí naše regionální kluby. Neopomněli jsme také budoucí naděje regionálních družstev a svůj prostor si vysloužily i všechny tři ženské kluby.
Moc rovný povrch? Příliš dobře upravený trávník? Nebo snad hanácké klima? Těžko říct, co za to může. Řeč je o výsledcích eskáčka v domácích zápasech. Ty jsou dlouhodobě o poznání horší než venkovní – venku v deseti kláních neprohrálo.
