Ostuda? Zasloužená prohra? Ne, takhle se rozhodně zápas s Vlašimí označit nedá. Hrůzně vypadající výsledek 3:5, navíc proti týmu, který se na rozdíl od Prostějova nachází v průměru tabulky, je jen číslo.
Ostuda? Zasloužená prohra? Ne, takhle se rozhodně zápas s Vlašimí označit nedá. Hrůzně vypadající výsledek 3:5, navíc proti týmu, který se na rozdíl od Prostějova nachází v průměru tabulky, je jen číslo.
My starší si neseme ve vzpomínkách film „Atentát“. Ve filmu je scéna z vlastního atentátu, který realizovali hrdinové Gabčík a Kubiš, kdy se jednomu z nich zasekne zbraň a ten druhý pak hází granát. Mně dnes půjde o ten zaseknutý samopal, protože jeho výroba začala přesně před 70 lety. Text je určen hlavně pro fanoušky vojenské historie, které máme i v Prostějově. Tak tedy pojďme na to.
Byla to má vůbec nejoblíbenější zpěvačka, jejíž písně mě životem provází od mých patnácti let až dosud. Nesetkal jsem se v průběhu svého života s nikým jiným, kdo by nejen svým hlasem, ale celou svojí osobností dokázal s takovou upřímností a naléhavostí předat tak pestrou paletu niterných emocí. Hana Hegerová – jedna z mála zpěvaček, která přemýšlela o tom, co zpívá. A způsob, jak to činila, byl jen projevem celé její výrazné osobnosti.
Mládež, to nejdůležitější, co jakýkoli sportovní klub může mít. Platí to samozřejmě i o fotbale. Pokud má oddíl peníze, dokáže si získat nadstandardní zázemí. Pokud má výsledky, může postupovat. Dokud ale nemá mládež, nemá ani budoucnost a hrozí mu konec. S mládeží nyní na Prostějovsku nějakým způsobem pracuje zhruba každý druhý oddíl. Někomu se daří méně, někomu více. Všechny mají ale nepochybně jeden cíl: vychovat si do budoucna své vlastní hráče, kteří by se prosadili v mužích.
Nadstavbová část, to je každoročně taková soutěž v soutěži. Jedná se o nejatraktivnější úsek sezóny – pro hráče, trenéry a samozřejmě fanoušky. A platí to i o basketbalu. O to více, že takovým volejbalistkám podruhé za sebou zkrouhli play-off.
O co méně se toho děje kvůli všeobjímající pandemii na domácích fotbalových hřištích nejen v amatérských, ale vzhledem k odloženým utkáním i profesionálních soutěžích, o to více rozruchu je kolem fotbalu na mezinárodní scéně. O tom, že regulérnost všech soutěží v aktuálních podmínkách pokulhává, není sporu ani v probíhající kvalifikaci MS.
V minulých týdnech do života našich předškoláků a školáků i jejich rodičů zasáhly dvě zásadní události. Tou první bylo uzavření mateřských a základních škol. Město toto rozhodnutí nemohlo nijak ovlivnit, jen jsme respektovali příslušné vládní nařízení.
Není složité zodpovědět dotaz, který z profesionálních týmových sportů v Prostějově momentálně zvládá nejlepším způsobem složité reálie covidové doby. Ano, je to fotbalové eskáčko. Už můj redakční kolega v této rubrice před týdnem rozebíral, kterak se za poslední roky podařilo vhodným způsobem přebudovat kádr v zájmu jeho omlazení, nabití energií i chutí na sobě pracovat. Vše snoubeno jak s odpovídajícím herním umem, tak s progresivně kvalitním trenérským vedením.
Ono to půjde, ne že ne. Samozřejmě se nejednalo o ostrý zápas a výsledek rozhodně nebyl nejdůležitějším faktorem dnešního duelu, ale z tohoto pohledu by se taková porážka měla hodnotit jako krutá. Celkový výkon eskáčka byl totiž velmi pozitivní. Z mužstva je cítit energie a víra, že práce i styl ordinované koučem Šustrem mohou opravdu fungovat.
Komunikace se čtenáři je důležitá a jsem rád, že se občas najde i někdo, kdo se stará o věci, které jsou určitě důležité i pro ostatní, a ochotně se o názor podělí ve velkém. A tak dnes dávám slovo panu Ladislavu Štrajtovi a jeho poznatkům o topení.
V posledních letech k nám vtrhl fenomén polyamorie. Jedná se o životní styl, kdy lidé žijí v několika milostných vztazích najednou. Od tradiční nevěry se liší v tom, že jednotliví milenci a milenky by o sobě měli navzájem vědět a minimálně nějaký čas předstírat, že jim to tak vyhovuje, neboť jejich nadpozemská láska volně proudí všemi směry. Všichni přitom vzájemně souloží, tolerují se a mají se rádi asi jako ovečky na louce. A to až do chvíle, kdy si jeden z nich uvědomí, že existují na světě věci, o které se dělit prostě nechce.
Hokejová sezóna je pro Jestřáby minulostí. A to už víc než týden. Opadly tak emoce a bezprostřední zklamání po vyřazení od Poruby. Nenastal čas oslav, nýbrž čas na bilancování. Co jsme vlastně za ten rok zažili?
Koronavirové trable a z nich pramenící ekonomické těžkosti udělaly z uplynulého volejbalového ročníku českých soutěží nesestupovou záležitost. Včetně UNIQA extraligy žen ČR, což minimálně polovinu zúčastněných oddílů včetně VK Prostějov přimělo k méně nákladnému sestavování hráčské soupisky. Padák dolů nehrozil, tudíž nebylo nutné sílu družstva nijak hrotit a zbytečně utrácet peníze navíc.
Koronavirus. Tohle slovo, nebo dokonce spojení „Doba koronavirová“ nám zůstane chtě nechtě asi ještě dlouho pod kůží. V médiích a nezřídka i mezi blízkými se sotva mluví o něčem jiném. Stranou zůstaly často zájmy (velkou část z nich můžeme nyní provozovat leda tak ve vzpomínkách) nebo společenské a kulturní zážitky (platí totéž). A co nám tedy momentálně zbývá? Výlety do přírody a její objevování. Zdá se totiž, že na přírodu virus zapomněl a zkrátka jí ponechal punc něčeho, kde je svět ještě v pořádku. Jenže taky příroda koronavirem trpí. Nevěříte?
Méně sportujících dětí, línější a upracovanější dospělí. A stále méně dobrých duší, které by sport organizovaly za symbolickou odměnu nebo zcela zdarma. Ještě před rokem a půl se zdálo, že hůř být nemůže. Jak ukázal koronavirus, může.