To tu dlouho nebylo. Amatérské a mládežnické fotbalové soutěže jsou od úterý minulého týdne definitivně zrušené, sezóna 2020/2021 zůstane nedokončená. Poslední naděje vzaly za své po jednání FAČR, které daly impuls všem krajům a okresům. Trenéři a hráči už se na zápasy prostě nedostanou.
Už v zimní přípravě to bylo vidět. Hráči prostějovského eskáčka zprvu v zápasech opatrně našlapují, jako kdyby nevěděli, co si proti soupeři mohou dovolit. Úvody utkání bývají pravda občas opatrnější, ale zde jde mluvit klidně o ustrašenosti.
Ahoj všichni,
tento příspěvek věnuji datumu 12. dubna, tedy šedesátému výročí letu prvního člověka do vesmíru. Myslím si, že připomenout si tuto dějinnou událost je vhodné a je úplně jedno řešit, jestli byl prvním sovětský kosmonaut, tehdy to byl prostě první člověk. O kosmonautice u nás psal hlavně aktuálně bohužel zemřelý Karel Pacner, který s panem Gagarinem dokonce mluvil osobně. Nelze si nepřipomenout, že kosmonautika se tehdy posunula „o level“ výše. Jako lidstvo jsme měli plány, že do pár desítek let osídlíme okolní planety a budeme žít pomalu v celé galaxii.
Před několika týdny jsem se zúčastnil slavnostního otevření pěti nově zrekonstruovaných operačních sálů v prostějovském špitálu. Mimo jiného mě velice zaujal podrobný popis všech moderních vymožeností, kterými sály oplývají. Moje pozornost se také soustředila na slova primáře Jiřího Šťastného o tom, že sály jsou vybaveny unikátními antibakteriálními obklady a high-tech vybavením včetně skleněných stěn, které byly opatřeny proticovidovými nástřiky.
Minulý týden jsme si připomněli konec druhé světové války. Vzpomínali jsme na civilní oběti nesmyslného vraždění, ale také vojáky, kteří za osvobození naší vlasti položili svůj život. Pro naše město bylo období protektorátu mimořádně devastující. Více než 1 200 židovských spoluobčanů bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde většinu z nich nacisté povraždili.
V uplynulé sezóně hráli prostějovští hokejisté – na rozdíl od let předchozích – konečně moderním a na pohled hezkým stylem. Výsledkově to sice z určitých důvodů nakonec nedopadlo tak dobře, jak mohlo, ale přesto se rýsovala krásně slibná představa.
Chaotická rozhodnutí, pravidla, která se často mění, absence racionality a taky neplněné sliby. To dosud je manažerské pojetí koronavirové krize od vlády Andreje Babiše. Ať už se jedná o kompenzace podnikatelům, testování, nebo třeba fungování výuky ve školách. Třeba oslovení učitelé a zejména ředitelé už jen kroutí hlavami. A v případě, že by někdo z nich při vzpomínce na poslední vývoj propukl v hysterický smích, by se vlastně ani nikdo nemohl divit.
Konečně, chtělo by se říct. Zatímco kluby z CHANCE ligy v uplynulých týdnech pilně informovaly o odchodech, příchodech a podpisech, Jestřábi zůstávali velmi tajemní. A po sezóně si dali neoficiální informační embargo. Žádné zprávy, taky zprávy. Nicméně se začátkem přestupního období se komunikační ledy hnuly i na straně Jestřábů.
Snad je to tím, že už dlouho nebyla válka a nebylo nutné se zabývat vážnějšími problémy. Ještě před nástupem koronaviru začali někteří z nás řešit neuvěřitelné ptákoviny. A když už s tím jednou začali, hodlají v tom očividně pokračovat, i kdyby kousek od nich vybuchla atomová elektrárna.
Dlouho čekal, předlouho. Každá série však jednou skončí. A platí to jak o těch pozitivních, tak o těch negativních. Jedna skončila taky v sobotu na prostějovském fotbalovém stadionu.
Pokud se na poslední chvíli opět něco nezměnilo, může počínaje dneškem venku společně sportovat třicet lidí. Hurá, zvolají možná mnozí. Já však říkám, že to je pouze nehorázně pozdní krok k návratu do normálu v oblasti, která měla být výrazně rozvolněná už dávno.
Více než měsíc uplynulo od posledního (nešťastného) utkání Jestřábů. V něm Prostějov dlouho vzdoroval, nakonec však padl s Porubou a jeho pouť vyřazovací částí skončila. Právě tehdy však obvykle u klubů začíná honba za novými hráči, podepisování těch stávajících nebo džentlmenské rozloučení s těmi, o které buď už není zájem, nebo z jiného důvodu…
Velice smutný, zároveň naopak velmi potěšující, takový je stav fotbalu na Prostějovsku. Záleží fakticky na tom, z jakého úhlu se na to člověk dívá. Nepěkný obrázek poskytují okresní soutěže, které se za posledních pár let smrskly. A hovoří se už o zániku některých z nich. Ostatně spojování nebo přímo zánik týmů nejsou ničím novým, ve III. třídě OFS to dokonce zachraňují dva týmy z Olomoucka. Hráči zkrátka stárnou, noví se neženou a tak týmy logicky „vymírají“.
Máme tady duben, ale protože se domnívám, že letos na aprílové žertíky tak nějak není nálada, tak raději pojďme zalistovat kronikami a podívejme se do minulých let, která byla chvílemi i veselá.
Minulý týden jsme si připomněli výročí tragické události z roku 1917, která vešla do dějin jako takzvaná hladová demonstrace. Prostějov a jeho obyvatele tehdy sužovalo především špatné zásobování, které souviselo s probíhající 1. světovou válkou.
